NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 7884.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. O příslušnosti nadřízených úřadů samosprávných a zem. fin. ředitelství, schvalovati usnesení obce o obecních přirážkách. — II. Zmíněné úřady nemohou schvalovati obecní přirážky, na nichž se obecní zastupitelstvo neusneslo. — III. Stejně nemohou nadřízené úřady proti usnesení obce vysloviti osvobození určitého druhu daní od usnesených přirážek.
(Nález ze dne 17. dubna 1929 č. 6451.)
Prejudikatura: Boh. A 5366/26, 7218/28. Věc: Obec H. L. (měst. ředitel Dr. Konr. Blumentritt) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. firmu E. G. P. v H. L. adv. Dr. Otmar Schmidinger z Mostu) o obecní přirážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zsv-u a zem. fin. ředitelství v Praze z 20. srpna 1927 zrušuje se pro nezákonnost; stížnost do rozhodnutí zsv-u v Praze a zem. fin. ředitelství v Praze z 1. července 1927 se zamítá jednak jako bezdůvodná, jednak jako nepřípustná.
Důvody: I. Vykonávaje nál. Boh. A 5366/26, vydal žal. úřad rozhodnutí z 1. července 1927, jímž — pokud jest stížností brán v odpor — odmítl 1. stížnost obce H. L. proti rozhodnutí osk z 24. října 1924 jako opožděnou, neboť podle presentata obecního úřadu došlo nař. rozhodnutí k obci dne 1. října 1924, stížnost však došla k osk-i dne 21. října 1924, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 77 zák. o okr. zast. ve znění zák. z 25. října 1868 č. 36 z. z. a 2. usnesl se vzhledem k pravoplatnému rozhodnutí osk z 24. září 1924 vyžádati souhlas zem. fin. ředitelství k tomu, aby obci H. L. byla povolena na rok 1924 obecní přirážka 60% k dani činžovní a 245% k ostatním v roce 1924 v obci té předepsaným daním mimo všeobecnou daň výdělkovou, daň z příjmu a 5% daň z čistého výnosu domů od daně osvobozených. Proti tomuto rozhodnutí čelí první stížnost obce H. L.
2. Dne 20. srpna 1927 vydal po té zsv v Praze rozhodnutí tohoto znění: »Zsv smluviv se se zem. fin. řiditelstvím v Praze povoluje, aby obec H. L. vybírala na rok 1925 obecní přirážku 60% k dani činžovní a 245% k ostatním v roce 1924 v obci té předepsaným daním mimo všeobecnou daň výdělkovou, daň z příjmu a 5% daň z čistého výnosu domů dočasně od daně osvobozených. O tom dáváme osk-i věděti dodatkem k výnosu z 1. července 1927, aby vyrozuměla obec a berní úřad i firmu E. G. P. v H. L.« Jak proti tomuto rozhodnutí zsv-u tak i proti rozhodnutí zem. fin. ředitelství čelí druhá stížnost obce H. L.
O těchto stížnostech nss uvážil:
1. Jak ze znění nař. rozhodnutí plyne, obsahuje toto, pokud jest stížností bráno v odpor, dvojí výrok a sice se jím jednak odmítá rekurs stěžující si obce proti rozhodnutí osk jako opožděný, jednak se jím st-lka vyrozumívá, že zsv se usnesl vyžádati si souhlas zem. fin. ředitelství k povolení obecní přirážky 60% k dani činžovní a 245% k ostatním v obci předepsaným daním mimo všeobecnou daň výdělkovou atd. Tento poslednější výrok nelze však uznati za rozhodnutí neb opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. o ss, jímž by do práv st-lčiných mohlo býti již zasaženo, neboť tím žal. úřad ještě nerozhodl definitivně ve smyslu § 31 ob. fin. nov. o povolení uvedených obecních přirážek, nýbrž sdělil pouze že si vyžádá souhlas fin. úřadu k povolení přirážky nutný. Nejde tudíž o rozhodnutí, schopné nabýti moci práva, nýbrž pouze o preparatorní akt za účelem získání zákonného předpokladu pro def. rozhodnutí. Jeví se proto stížnost v tomto směru vznesená pro nedostatek předpokladů § 2 zák. o ss nepřípustnou.
Pokud jde o výrok na prvním místě shora uvedený, vytýká stížnost, že žal. úřad nesprávně hodnotil jak právní dosah výnosu osk v M. z 24. září 1924, tak i povahu vyjádření obcí proti výnosu tomu podaného. Pokud jde o právní význam řečeného výnosu, tvrdli stížnost, že šlo o pouhý návrh, aby přirážka ke všeobecné dani výdělkové nebyla povolována a nanejvýše ještě o zjištění, že výtky sub 1. a 2. v odvolání firmy T. G. P. uvedené jsou opodstatněny.
Tento výklad nelze uznati správným. Je nesporno, že firma E. G. P. podala proti obecnímu rozpočtu odvolání, domáhajíc se toho, aby v roce 1924 žádné přirážky ke všeobecné dani výdělkové nebyly vybírány. Nss, prozkoumav právní povahu řečeného výnosu osk, vyslovil v nál. Boh. A 5366/26, že v onom výnosu sluší spatřovati instanční rozhodnutí o odvolání firmy E. G. P. a to rozhodnutí vyhovující. Popírá li nyní stížnost, že šlo vůbec o rozhodnutí, tvrdíc, že výrok osk byl pouhým návrhem a nanejvýše konstatováním, že dvě z námitek odvolání jsou důvodné, uvádí znovu na přetřes otázku, již zdejším nálezem zodpověděnou a není proto námitka tato podle předpisu § 21 zák. o ss přípustná.
Jak ze správních spisů vychází, podaly proti rozhodnutí osk z 24. září 1924 jak firma E. G. P. tak i st-lka »protivyjádření«. Nss v cit. nál. nezkoumal právní povahu těchto podání, ponechav zsv-u, aby sám posoudil, zda řečená »vyjádření« mají povahu opravného prostředku a stojí-li tedy v cestě právní moci rozhodnutí osk, v kterémžto případě by ovšem náleželo žal. úřadu, aby s opravným prostředkem podle zák. naložil. Žal. úřad skutečně pojal vyjádření obce H. L. jako opravný prostředek, odmítl jej však jako opožděný. Stížnost naproti tomu uvádí, že ono »vyjádření« nebylo opravným prostředkem v techn. slova smyslu, nýbrž pouhým vyjádřením a shledává vadnost, resp. nezákonnost v tom, že žal. úřad uznal je za stížnost. Ježto však — jak již bylo řečeno — šlo o skutečné rozhodnutí osk, mohlo rozhodnutí toto býti v pořadu instančním bráno v odpor pouze opravným prostředkem, kdežto jinaké vyjádření nemělo by právního významu. Nelze proto v tom, že je úřad pojal jako prostředek opravný, hodnotiv je způsobem pro stěžující si obec příznivějším a že je v tom smyslu vyřídil, shledávati nějaké porušení práv st-lčiných.
Je tedy stížnost tato bezdůvodná, zejména když nevytýká, že intimace rozhodnutí osk se stala takovým způsobem, že stěžující si obec nemohla seznati, že obsahuje instanční rozhodnutí schopné založiti proti ní právní účinky.
2. Druhá stížnost obrací se odděleně proti schvalovacímu výroku zsv-u a proti souhlasu zem. fin. ředitelství. Pro takovéto rozlišování není ovšem důvodu, ježto povolení přirážek tvoří nedílný úhrnný akt dvou pro tento účel koordinovaných úřadů a slušelo proto stížnost posuzovati jako podanou proti tomuto úhrnnému aktu, což jest ostatně i ve shodě s provedením stížnosti, která v té části, kde brojí proti výroku zsv-u, dovolává se vývodů obsažených v druhé své části.
Co se týče především námitky rázu formálního, vidí stížnost rozpor mezi nař. výrokem s jedné strany a třetím bodem předcházejícího vynesení z 1. července 1927 s druhé strany. Nss nemohl tuto výtku uznati důvodnou. Již svrchu ad 1. bylo uvedeno, že výrok v bodu 3. uvedený nelze kvalifikovati jako rozhodnutí, jímž byla právní posice st-lčina v nějakém směru dotčena způsobem právní moci schopným, takže by nemohla s úspěchem vytýkati ani nezákonnost ani vadu řízení i kdyby se žal. úřad byl od svého původního výroku odchýlil, neboť teprve nař. vynesením bylo vybírání přirážek s konečnou platností povoleno a rozhodnutí vůči obci vydáno.
Meritorní námitky stížnosti nedotýkají se vlastního jádra věci, nicméně označuje stížnost s dostatečnou přesností nař. schvalovací akt jako nezákonný zásah do berního práva obce, takže vývody její mohly býti nss-u podnětem k přezkoumání nař. rozhodnutí po stránce zákonitosti. Aby bylo lze zaujmouti stanovisko k právnímu názoru stížnosti, je nejprve třeba ujasniti si povahu povolovacího práva oběma jmenovaným úřadům příslušejícího.
Povolení k vybírání přirážek dohlédacím úřadem dle § 31 ob. fin. nov. jeví se jako akcesorní akt, přistupující k vůli obce jakožto nositelky berního práva, ukládati dávky obecní. Povolení přirážek předpokládá tudíž projev vůle obce, na němž — nehledě k výjimce v § 31 odst. 6 normované — povolovací úřady za tehdejšího stavu práva zásadně nic měniti nemohly. Projev vůle obce zračí se v usnesení ob. zastupitelstva, vybírati obecní přirážky. Tento projev vůle obce musí však býti vůči poplatníkům právně účinný, aby mohl tvořiti předmět schválení úřadem dohlédacím. Za tím účelem dáno jest ustanovení § 6 odst. 4 ob. fin. nov., podle něhož může usnesení ob. zastupitelstva o vybírání ob. přirážek býti poplatníky a také voliči bráno v odpor opravnými prostředky v pořadu stolic samosprávných. Není třeba zabývati se zde otázkou, do jaké míry usnesení týkající se obecního hospodářství mohou býti vyšším úřadem pozměňována. Jisto je však tolik, že případné pozměňovací rozhodnutí na tak dlouho není způsobilé tvořiti podklad pro schvalování dozorčím úřadem, dokud se nestalo vůči všem poplatníkům právně účinným. Mimo to nelze pustiti se zřetele, že, jak nss vyslovil již v cit. nál. Boh. A 7218/28, odstupňování přirážek musí podle ob. fin. novely býti obecním zastupitelstvem usneseno, aby mohlo býti předmětem schválení.
Osk v M. vyslovila ovšem ve svém opětovném cit. rozhodnutí, byť jen nepřímo, že s jednotlivými daněmi má býti nestejnoměrně nakládáno, a stěžující si obec opomenula proti tomuto výroku cestou instanční včas se brániti. Než vzhledem k zásadě vyslovené v § 30 ob. fin. nov., podle níž odstupňování přirážek obecních je přísně podmíněno vůlí obce, k takovémuto odstupňování směřující, nemůže býti vůle obce nahražena výrokem úřadu nadřízeného, ať v jeho funkci instanční, ať v jeho funkci dozorčí. Nemůže proto výrok úřadu nadřízeného, jímž bez souhlasu obce odstupňování přirážek bylo vysloveno, nabýti moci práva s účinkem proti obci. Tím méně může vůči obci nabýti moci práva výrok úřadu nadřízeného, jímž některý druh daní od přirážek obecních se osvobozuje, neboť propuštění některého druhu přímých daní státních z povinnosti přirážkové ob. fin. novela vůbec nedopouští. Vynesení osk z 24. září 1924 obsahuje však výrok, podle něhož všeobecná daň výdělková má býti přirážkové povinnosti vůbec zproštěna. Výrok takový však podle toho, co bylo řečeno, vybočuje z mezí příslušnosti osk.
Z toho plyne, že uvedené vynesení osk, třeba nebylo obcí vzato v odpor řádným prostředkem opravným, nedávalo úřadům přirážku povolujícím oprávnění, aby, přehlédnouce právě uvedené právní zásady, obecní právo berní ovládající, povolily obecní přirážky způsobem, který netoliko není zákonem zaveden, nýbrž příčí se jedné z hlavních zásad obecního práva berního, t. j. zásadě všemožné stejnoměrnosti obecních přirážek. Bylo proto ke stížnosti, jíž obec proti újmě jí z toho vzešlé se brání, nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7884. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 619-623.