NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Daň válečná.

Význam slova v theorii i v praxi může býti rozmanitý. Jednak jsou to daně povahy více méně mimořádné, kterých se užívá k tomu, aby kryly náklady války hrozící, trvající a nebo opatřily prostředky ke krytí válečných ztrát. Takovou daní budoucí válku připravující byl německý obranný příspěvek (Wehrbeitrag) z r. 1913, ukládaný ve formě daně majetkové; naše daň z majetku a z přírůstku na majetku má aspoň z části charakter d-ě V-é, pokud mají se jí hraditi válkou zaviněné škody na měně a po případě jiná břemena převratem způsobená. Jiné d-ě v-é buďto byly formy jinak obecné, kterých však stát v dobách normálních nepotřeboval, jednak byly to ustálené typy povahy mezinárodní (kontribuce v nepřátelském území, ev. platy polosuverénních států), jednak daně majetkové pravé i nepravé.
Válka světová dala vzniknouti zvláště typu daní zvaných daněmi ze zisků válečných, jimž u nás od r. 1917 dáno jméno d-ě v-é. Byly odůvodňovány s hlediska spravedlnosti a hospodářského tak, že jest spravedlivo, aby osoby, které z mimořádných poměrů válečných, v nichž převážná většina obyvatelstva utrpěla jen škody i a, strádání, čerpaly hospodářské zisky, zejm. nadprůměrné, přispívaly ku hrazení válkou zvýšených potřeb veřejných větší měrou než ostatní obyvatelstvo. A pro tuto míru zvláštního prospěchu jest prý nejvhodnějším základem nadměrný zisk, jehož v době válečné bylo docíleno. Arci lze s druhé strany uvésti, že proměna hospodářské situace obyvatelstva jest v době podnikatelské svobody obvyklá, že není sociálně spravedlivým, aby byl postihován chudý, který si pomohl, a že konečně docílení vyšších zisků v těchto dobách nemusí býti bezzáslužným, ba že existence hospodářsky obratných osob pomáhala v dobách krise ji překonati. Správný úsudek zajisté nemůže býti než individuelní. Typy daně této jsou dva, často kombinované, a to daň na vyšší výnos, výdělek nebo důchod a daň na zvýšené jmění.
Analogicky bývají poskytovány zvláštní výhody daňové osobám, které válkou velmi hospodářsky trpěly (často podle vrstev, zejm. živnostníkům a zemědělcům).
V býv. Kakousku zavedena byla daň' ze zisků válečných cís. nař. ze dne 16. IV. 1916, ř. z. č. 103 (prov. nař. č. 247/1916 ř. z.), napřed na léta 1914—1916, měly jí býti postiženy zisky obchodní a zvýšení důchodová společností (akciových společností a spolků, komanditních společností na akcie, spol. s r. obrn. a společenstev výdělkových a hospodářských — Rak.-Uh. banka byla osvobozena); potom osoby fysické a pozůstalosti neodevzdané (daň jednotlivcův). U společností srovnával se výnos s průměrným výnosem mírovým za poslední tři léta před válkou, u jednotlivcův pak důchod s důchodem r. 1913 (a nebo dle vůle poplatníkovy průměrným důchodem let 1911—1913). Tuzemské společnosti platily dle zvýšení (přes 10000 K) od 10 do 35%, cizozemské od 20 do 40%; jednotlivci z vyššího důchodu (přes 3000 K) od 5 do 45%. K placení bylo možno použiti titrů válečných půjček.
Pro Rakousko-Uherskou banku byla stanovena zákonem ze dne 30. XII. 1917, ř. z. č. 11 ex 1918, v. d. 80% ze zisku a dělila se mezi říšské polovice podle čl. 102 bank. stát. a úmluvy ze dne 14. VIII. 1914. Zákon ze dne 2. VIII. 1917, ř. z. č. 334, upravil zajištění d-ě v-é (nutno bylo chovati reservy).
Změna úpravy na r. 1916 a rozšíření daně i na r. 1917 provedeno bylo zák. ze dne 16. II. 1918, ř. z. č. 66; osvobozené i zvýšení bylo u jednotlivcův nyní 10000 K, sazby od 5 do 60%, u obchodů s válečným hospodářstvím souvisejících byla zavedena 20% přirážka; společnosti platily dvě třetiny sazeb jednotlivcův a rentabilitní přirážku od 3 do 60%, ale daň s přirážkou neměla činiti přes 60% dani podrobeného vyššího výnosu. Zákonem ze dne 17. IV. 1918, ř. z. č. 160 (prov. nař. č. 254/1918 ř. z.), rozšířena tato daň i na r. 1918. V býv. Uhrách byl vývoj obdobný (srovnej pro léta 1914—1916 zák. čl. XXIX. z r. 1916 a prov. nař. č. 144000/1916 uh., pro léta 1917 a 1918 pak zák. čl. IX. z r. 1918 a prov. nař. č. 90200/1918 uh.).
Po převratu .bylo především zrušeno povolení platiti v-ou d. dluhopisy vál. půjček (nař. ze dne 2. XI. 1918, č. 19 Sb.), za to povoleno ji platiti pokl. poukázkami (dle nař. 527/19). Zákonem ze dne 24. I. 1919, č. 43 Sb., nařízeno platiti daň tuto v jediné lhůtě.
Zákonem ze dne 30. I. 1920, č. 79 Sb., rozšířena d. v. i na zisky z r. 1919, kterýžto rok prohlášen za poslední rok válečný. Daně prostá minima zvýšena, daň splatna zase ve dvou lhůtách. Možnost provisorního vyměření byla dána nař. 503/20. Výnos v Československé republice činil v letech 1918 (2 měs.) až 1923:
1918 ..... 45
1919 ..... 202
1920 ..... 347
1921 ..... 395
1922 ..... 372
1923 ..... 227
Literatura.
Drachovský: „Přehled finančního hospodářství" (1922), § 52, doplňky z r. 1920, § 47 a, doplňky z r. 1918, § 47 a.
Josef Drachovský.

Citace:

Daň válečná. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 266-267.