Čís. 1168.
Rozsah nároku na věno posuzuje se dle poměrů v čase, kdy sňatek
byl uzavřen, způsobilost osoby, věnem povinné, věno takto vyměřené poskytnouti, dle doby, kdy žádá se o věno.
(Rozh. ze dne 6. září 1921, R II 347/21.)
Podáním ze dne 9. července 1920 domáhala se na matce věna dcera,
provdavší se v r. 1909. Soud prvé stolice přiznal věno penízem
10.000 K, přihlédnuv k majetku matky v čas podání žádosti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by věc znovu projednal a rozhodl. Důvody: Ohledně vyměření výšky věna rozhoduje
v prvé řadě stav manželův v době uzavření sňatku, což plyne z pojmu
věna (§ 1218 obč. zák.), kteréž jest jměním, jež dává mužovi manželka neb
osoba třetí k ulehčení nákladu, spojeného s vydržováním společné domácnosti, jakož i z toho, že domácnost se řídí v prvé řade dle manželovi
stavu. Sociálnímu postavení muže přiměřené věno tvoří nejzazší hraním
dotační povinnosti. Dotační povinnost se zakládá na druhé straně na
ochraně zájmu manželčina, nevstoupiti beze věna do manželského svazku.
Následkem toho ustanovuje zákon, že věno má býti dáno při uzavřeni
manželského sňatku. V tomto okamžiku vzniká dotační nárok a stává
splatným a dle něho jest zmíněnou nejzazší hranici zjistiti; pozdější změna
ve společenském postavení muže nemá na stanovení výšky věna žádného vlivu. Naproti tomu způsobilost k plnění osobou k dotaci povinnou
posouditi nutno dle okamžiku skutečného uplatňování dotačního nároku,
poněvadž zákon vychází s toho stanoviska, že zřízení věna nemá vésti k podrytí hospodářského stavu osoby k dotaci povinné, a že při její nezpůsobilosti k plnění padá povinnost nésti náklady spojené s udržovanou
manželského svazku plně na manžela. Prvý soudce však nezjistil majetkového stavu matky v době uzavření sňatku a na druhé straně nezjistil,
zda obnos 4000 Kč matkou žadatelce odevzdaný byl jí dán jako část věna
či na srážku dědického podílu. Poněvadž rekursnímu soudu nelze dle stavu
spisů o těchto okolnostech správný obraz si učiniti a poněvadž jelho povinností jest přezkoumati věc dle stavu prvým soudem zjištěného, bylo
vzhledem k tomu, že nesporné řízení jest řízení z úřední moci, napadené
usnesení zrušiti a prvému soudci uložiti po zjištění těchto okolností, by věc znovu rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není odporu v napadeném usnesení, jak se domýšlí stěžovatelé.
Správně má rekursní soud za to, že pro rozhodnutí otázek, zda a v jakém
objemu jest účinnou dotační povinnost, směrodatnou jest doba sňatku
oprávněné osoby. Vždyť nárok na věno se zřetelem na jeho zákonný
účel vznikl vejitím stěžovatelky ve sňatek (§ 1220 obč. zák.), stal se tehdy
splatným a nutno ho proto dle tehdejšího stavu majetku vyměřiti. Při tom
na věci nemění ničeho ta okolnost, zda žádá se o věno ihned či delší dobu
po sňatku, jelikož nastalými změnami v majetkových poměrech osoby
věnem povinné objem tohoto nároku nemůže býti zvýšen, řídí se však
její povinností k plnění dle doby, kdy byla žádost o věno podána. Jelikož
pak majetek Jenovefy O. v čas sňatku nebyl zjištěn, není tu podkladu
pro vyměření věna a proto právem uznal rekursní soud, že konané šetření
nutno v té příčině doplniti, jakož i zjistiti, jak se měla věc s částkou 4000 K
po sňatku stěžovatelům danou.