Dr. Hynek Bulín ml.: Právní teorie a praxe. Vydalo Nakladatelství Orbis, Praha jako LX. svazek Sbírky spisů právnických a národohospodářských v roce 1932; stran 48, cena 15 Kč. — Základní myšlenky této práce vznikly v právně filosofickém semináři prof. Weyra v r. 1930. Autor pokouší se o to, přesně rozlišiti mezi právní teorií a praxí, kterýžto úkol není právě snadný, uvědomujeme-li si, že slova tato užívána jsou v nejrůznějším významu a u různých autorů divergují. Jest i příznačné, že veliká většina autorů ať právně filosofických, či odborných, nepovažuje vůbec za nutné, vymeziti pojmy a kompetence právní teorie a praxe, považujíc je patrně za samozřejmé.
Výklady autorovy plynou z určitého vyhraněného právně vědeckého hlediska, pro které zdomácněl název »normativní teorie«. Práce rozdělena jest na úvod, část kritickou a část konstruktivní. V úvode jest uvedena kompetenční hranice mezi právní teorií a praxí. Praxe právnická jest tvorba právního řádu a to v nejrůznějších stupních (tvorba norem obecných: zákonů a nařízení i tvorba norem konkrétních: úředních rozhodnutí, smluv a pod.). Teorie práva jest soustavné jeho poznávání a myšlenkové zpracování. Do části kritické patří výklad a kritika římského práva v poměru k římské jurisprudenci, dále výklad a kritika názorů některých významných autorů moderních (Stammler, Weyr, Sedláček), o právnické praxi a vědě. V druhé části konstruktivní provádí autor vlastní konstrukci právní teorie a praxe a dotýká se základních pojmů právních, pokud s tímto rozdílem souvisejí. Velice srozumitelně rozlišuje pojmy teorie a praxe vůbec a upozorňuje při rozlišení právní vědy teoretické a praktické, jak ohromně důležitý význam má způsob poznávání pro správnou orientaci ve vědě, zejména pak pro správné roztřídění různorodých poznatků o témže předmětu. Drost.