= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF

Konfrontace

 v trestním řádu jest soudní jednání, dle kterého osoby, jichž výpovědi o důležitých okolnostech si odporují, proti sobě se postaví, aby každá ve přítomnosti druhé svou výpověď opakovala a odpor vysvětlila. Osoby, které proti sobě postaveny býti mohou, jsou buď svědci aneb tito a obviněný. Každý svědek jest povinen svoliti ku konfrontaci s jiným svědkem neb obviněným; výjimka nastane jenom při svědcích, kteří mohou svědectví dle § 152 č. 1. tr. z. odepříti. Tito svědci mohou konfrontaci s obviněným odmítnouti, leč že by si jí tento sám přál (§ 205 odst. 2. tr. ř.). Z pravidla má se díti konfrontace toliko mezi dvěma osobami (§ 168 odst. 3. tr. ř.), vyjma že by soudce snad konfrontaci více osob najednou považoval za nutnou. Konfrontovaní mají se o každé jednotlivé okolnosti, o které se výpovědi jich rozcházejí, zvláště vyslechnouti a výpovědi jich do protokolu zanésti (§ 168 odst. 3. tr. ř.). I v přípravném vyšetřování může soudce vyšetřující předsevzíti konfrontaci svědků, leč z pravidla má se to ponechati až do průvodního řízení. (§ 168 odst. 2. a § 248 odst. 2. tr. ř.). Konfrontace obviněného se svědky nebo spoluobviněným má v přípravném vyšetřování jen tehdy místa, pokládá-li to, vyšetřující soudce ku vysvětlení věci za nutné (§ 205 odst. 1. tr. ř.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Konfrontace. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 92-92.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).