Konfrontace v trestním řádu jest soudní jednání, dle kterého osoby, jichž výpovědi o důležitých okolnostech si odporují, proti sobě se postaví, aby každá ve přítomnosti druhé svou výpověď opakovala a odpor vysvětlila. Osoby, které proti sobě postaveny býti mohou, jsou buď svědci aneb tito a obviněný. Každý svědek jest povinen svoliti ku konfrontaci s jiným svědkem neb obviněným; výjimka nastane jenom při svědcích, kteří mohou svědectví dle § 152 č. 1. tr. z. odepříti. Tito svědci mohou konfrontaci s obviněným odmítnouti, leč že by si jí tento sám přál (§ 205 odst. 2. tr. ř.). Z pravidla má se díti konfrontace toliko mezi dvěma osobami (§ 168 odst. 3. tr. ř.), vyjma že by soudce snad konfrontaci více osob najednou považoval za nutnou. Konfrontovaní mají se o každé jednotlivé okolnosti, o které se výpovědi jich rozcházejí, zvláště vyslechnouti a výpovědi jich do protokolu zanésti (§ 168 odst. 3. tr. ř.). I v přípravném vyšetřování může soudce vyšetřující předsevzíti konfrontaci svědků, leč z pravidla má se to ponechati až do průvodního řízení. (§ 168 odst. 2. a § 248 odst. 2. tr. ř.). Konfrontace obviněného se svědky nebo spoluobviněným má v přípravném vyšetřování jen tehdy místa, pokládá-li to, vyšetřující soudce ku vysvětlení věci za nutné (§ 205 odst. 1. tr. ř.).