NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4935
.
Obecní volby: O poměru ustanovení § 53 a § 10, odst. 4. obec. řád. vol. o prohlášení volby osoby nevolitelné za neplatnou a o ztrátě členství v ob. zastupitelstvu.
(Nález ze dne 23. září 1925 č. 17585.)
Prejudikatura: Boh. 4894 adm.
Věc: Karel V. v G. proti okresnímu úřadu v G. o volitelnost do obecního zastupitelstva.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím prohlásil okr. úřad v G., — přezkoumávaje dodatečně ve smyslu § 53 zák. č. 75/1919 volbu členů ob. zastupitelstva v G. provedenou dne 16. září 1913, — volbu st-le za neplatnou z důvodu § 5, odst. 1 cit. zák. a ve smyslu odst. 2 § 57 téhož zákona, povolal do sboru ob. zastupitelstva nejbližšího náhradníka K rozhodnutí bylo připojeno poučení, že proti němu není opravných prostředků.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad použil práva jemu z § 53 zák. č. 75/1919 příslušejícího v době, když už ob. zastupitelstvo bylo ustaveno, st-l zvolen členem ob. rady a po 3 měsíce již tuto runkci zastával.
Jak jde na jevo z odvodního spisu žal. úřadu, nepopírá úřad správ- nost těchto skutkových okolností, avšak vychází z názoru, že dohlédací úřad může dle § 53 cit. zák. kdykoliv volbu za neplatnou prohlásiti, zjistí-li nevolitelnost zvolené osoby.
Názor tento jest právně mylný. § 53 ob. ř. vol. propůjčuje dohlédacímu úřadu právo, aby přezkoumal, zda nebyly zvoleny osoby nevolitelné a stalo-li se tak, aby do měsíce ode dne, kdy ho došel protokol o volbě, prohlásil s konečnou platností volbu osoby nevolitelné za neplatnou. Žal. úřad vydal své rozhodnutí na základě § 53 ob. ř. vol., jehož doslov právě byl uveden.
Naproti tomu § 10, odst. 4 ob. řádu vol. ve znění novely ze 4. července 1922 č. 253 Sb. obsahuje ustanovení o tom, jak se pozbývá mandátu, to jest členství v ob. zastupitelstvu, radě a komisích, a na rozdíl od § 53 1. c. nedává o ztrátě mandátu rozhodovati dohlédacímu úřadu s platností konečnou, nýbrž podrobuje jeho rozhodnutí přezkoumání druhou stolicí. Pod čís. 2 § 10 vol. ř. jest jako důvod pozbytí mandátu uvedena ztráta volitelnosti, nebo vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti, pro které občan nebyl by původně mohl býti zvolen.
Z obou ustanovení (§ 53 a § 10) je patrný úmysl zákona směřující k tomu, aby v ob. zastupitelstvu nezasedal nikdo, kdo jest nevolitelný. Bdíti nad tím jest uloženo dohlédacímu úřadu. Jemu náleží, aby ihned po volbě přezkoumal s tohoto hlediska vykonané volby (§ 53), jeho povinností je však, aby i později, vyjdou-li na jevo okolnosti, pro které občan nebyl by původně mohl býti zvolen, vyslovil ztrátu mandátu (§ 10).
Užil-li zákon obratu »vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti«, lze tomu při zmíněné tendenci zákona rozuměti jen tak, že okolnosti ony se teprve v určitém pozdějším stadiu zjistí, ať již byly při prvním přezkoumání voleb úřadem dle § 53 ob. vol. ř. vykonaném úřadu neznámy, či jím z jakýchkoliv příčin přehlédnuty. Z toho plyne, že materielně je předmětem úředního výroku jak při prohlášení volby osoby nevolitelné neplatnou dle § 53, tak při rozhodnutí o ztrátě mandátu dle § 10 totéž, t. j . zbavení členství v ob. zastupitelstvu nabytého volbou.
Ale je-li tomu tak, a je-li rozhodnutí dohlédacího úřadu v případě § 53 konečné, kdežto v případě § 10 je do něho přípustná stížnost k vyšší stolici, pak je patrno, že musí tu býti časová mez, do které jest rozhodovati dle § 53 a od které počínajíc jest použíti § 10.
Nss nepotřeboval se v daném případě zabývati otázkou, je-li časová hranice stanovena snad již měsíční lhůtou uvedenou v § 53 nebo má-li tato lhůta jen povahu instrukcionelního příkazu dohlédacímu úřadu, aby svoje rozhodnutí uspíšil. Nepotřeboval to proto, poněvadž žal. úřad své rozhodnutí vydal v době, kdy již členové nově zvoleného zastupitelstva, mezi nimi i st-l, byli vzati podle § 59 ob. ř. vol. do slibu. Tímto úředním aktem t. j. svoláním nově zvolených členů zastupitelstva a vzetím do slibu věrnosti bylo skončeno opravné řízení, o němž jedná sedmá hlava vol. řádu, do níž jest zařazen i § 53, a po skončení tohoto stadia nemohl již žal. úřad provésti opravu výsledku volby, spadajícího do opravného řízení, nýbrž mohl zakročiti jedině podle § 10 vol. ř. výrokem o ztrátě mandátu, jenž ovšem podléhá instančnímu zkoumání vyšší stolice dohlédací.
Ježto dle tohoto ustanovení výrok dohlédacího úřadu zbavující st-le členství v obecním zastupitelstvu není konečným rozhodnutím správním, proti němuž jediné jest stížnost k nss-u přípustná a ježto žal. úřad, připojiv k svému rozhodnutí doložku, že proti němu není opravného prostředku leda stížnost k nss-u, uvedl stranu v omyl, takže přípustného opravného prostředku instančního nepoužila, nýbrž přímo k nss-u si stěžovala, porušil podstatné formy řízení správního.

Citace:

č. 4935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 180-182.