Č. 9983.

Živnostenské právo: I. * Podle § 13 a) odst. 6 živn. ř. není předpokladem přechodu od živnosti výrobní nebo živnosti obchodní, na průkaz způsobilosti nevázané, k některé ze živností obchodních v § 38 odst. 3 a 4 jmenovaných, aby uchazeč o dispens od průkazu způsobilosti musil býti majitelem živnosti, od níž chce přejíti. — II. * Důvody, ze kterých může býti dispens od průkazu způsobilosti podle § 13 a) odst. 6 živn. ř. udělena, mohou býti čerpány jen z osobních poměrů uchazeče; okolnosti týkající se místní potřeby nelze bráti v úvahu.
(Nález ze dne 28. června 1932 č. 10534.)
Věc: Obchodní grémium ve S. O. (adv. Dr. Rudolf Prchal z Mor. Ostravy) proti zemskému úřadu v Brně o dispensi od průkazu způsobilosti pro obchod se smíšeným zbožím.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 5. září 1929 udělil okresní úřad ve F. Karlu G. ve S. O. dispensi od průkazu způsobilosti k nastoupení obchodu se smíšeným zbožím se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a uváživ, že Karel G. byl po více než 5 roků činný v závodním potravinovém skladě jámy »Terezie« ve S. O., pak v družstvu »Budoucnost« v M. O. a že provozuje živnost zmíněnou v § 13 a) živn. ř. (hokynářství).
Odvolání stěžujícím si gremiem z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto předpoklady požadované v § 13 a) odst. 6 cit. zák. pro udělení této dispense jsou splněny. Žal. úřad konstatoval, že Karel G. byl déle než 5 roků zaměstnán jako prodavač v konsumním spolku »Budoucnost«, že před udělením dispense provozoval samostatně živnost hokynářskou, že majetkové a výdělkové poměry jeho doporučují výjimečné udělení dispense a že ani místní potřeba není udělení jejímu na překážku.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil:
Živn. řád stanoví v 6. odst. § 13 a), že dispensi od průkazu způsobilosti k nastoupení některé obchodní živnosti uvedené ve 3. a 4. odst. § 38 (obchod se smíšeným zbožím, se zbožím koloniálním, s kořením a se zbožím materiálním) lze výjimečně uděliti, jde-li o přechod ze živnosti výrobní, z obchodní živnosti průkazem způsobilosti nevázané nebo z povolání obchodně tržebního, které není podrobeno předpisům živn. řádu, byl-li žadatel alespoň 5 let činným v příslušných zaměstnáních.
Stížnost namítá, že v tomto případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro udělení žádané dispense. Předem popírá, že tu jde o přechod z obchodní živnosti průkazem způsobilosti nevázané k obchodu se smíšeným — Č. 9983 —
zbožím, neboť Karel G. hokynářství, které dne 14. prosince 1928 u živn. úřadu opověděl, skutečně neprovozoval, nýbrž byl v době mezi opovědí této živnosti a podáním žádosti za udělení dispense od průkazu způsobilosti pro obchod se smíšeným zbožím zaměstnán a hlášen jako učeň v obchodě Marie S.
Nss neshledal, že by v tomto případě nešlo o přechod z obchodní živnosti průkazem způsobilosti nevázané k obchodu se smíšeným zbožím.
Stížnost jest na omylu, má-li za to, že uchazeč o tuto dispens musí živnost, z níž hodlá přejíti k obchodní živnosti průkazem způsobilosti vázané, provozovati samostatně. Takovýto požadavek klade ovšem § 14 c) odst. 1 živn. ř. pro udělení dispense od průkazu způsobilosti za účelem přechodu k příbuzné živnosti řemeslné nebo k současnému provozování další příbuzné živnosti řemeslné, stanově výslovně, že takovouto dispensi uděliti lze majitelům řemeslné živnosti. V § 13 a) však pro udělení dispense od průkazu způsobilosti za účelem přechodu ze živnosti výrobní neb z obchodní živnosti průkazem způsobilosti nevázané k některé obchodní živnosti uvedené ve 3. a 4. odst. § 38 živn. ř., podobného ustanovení není, zákon tu nevyžaduje, aby uchazeč o dispensi byl majitelem oné živnosti, z níž hodlá přejíti k obchodní živnosti v § 38 odst. 3. a 4. uvedené, nýbrž podle jeho doslovu stačí, je-li uchazeč o dispens v živnosti výrobní, v obchodní živnosti průkazem způsobilosti nevázané nebo v povolání obchodně-tržebním, které není podrobeno předpisům živn. řádu, vůbec činný, tedy i jako zaměstnanec.
Stížnost v souvislosti s prvou námitkou vytýká, že žal. úřad vůbec nereagoval na námitku společenstvem v rekursu vznesenou, že o »přechodu« tu nemůže býti řeči, poněvadž G. fakticky hokynářskou živnost neprovozoval. K této námitce jest poznamenati, že v rekursu společenstvo tvrdilo pravý opak, t. j. že »G. má obchod Marie St. v nájmu za měsíčních 350 Kč«, dále že »vede celý obchod neoprávněně na vlastní zodpovědnost, tudíž že se tu jedná o krytí firmy«. Tato námitka mohla žal. úřadu dáti jen k tomu podnět, aby zkoumal, zda G. živnost hokynářskou opověděl čili nic. A tu nař. rozhodnutí konstatuje, že G. živnost tu skutečně opověděl. Tím tedy žal. úřad rekursní námitku vyřídil, a tvrzení stížnosti, že rozhodnutí žal. úřadu je vadné pro tato opomenutí, jest bezdůvodné. Otázkou, zda G. hokynářství fakticky provozuje, neměl úřad příčiny se zabývati, když přece společenstvo samo v rekursu tak tvrdilo, a jedině otázku legálnosti (oprávněnosti) tohoto provozování popíralo. Jestliže pak společenstvo nyní ve své stížnosti tvrdí pravý opak toho, co uvedlo v rekursu, t. j. že nebylo zjištěno, zda G. hokynářství také skutečně provozoval, pak uplatňuje tím novou námitku, která nebyla předmětem rozhodování správního úřadu, a kterou nss vzhledem na ustanovení §§ 5 a 6 zák. o ss musí odmítnouti jako nepřípustnou.
Námitky, týkající se otázky, zda v daném případě šlo o »přechod« ve smyslu ustanovení § 13 a) odst. 6 živn. řádu, jsou tedy bezpodstatné.
Podle znění § 13 a) může živn. úřad uděliti dispensi od průkazu způsobilosti pro obchod se smíšeným zbožím (§ 38 odst. 3) výjimečně, to znamená, jsou-li tu důvody ohledu hodné. — Č. 9983 —
V tomto směru namítá stížnost po stránce právní, že rozhodujícím momentem pro posouzení, jde-li o výjimečný případ, jsou místní poměry, totiž celkový stav obchodních živností vázaných průkazem způsobilosti a počet kvalifikovaného dorostu obchodního, nikoli však ohledy na majetkové a výdělkové poměry uchazeče o dispensi. Jako vadu řízení vytýká stěžující si společenstvo, že o veškerých těchto poměrech stala se v nař. rozhodnutí jen povšechná zmínka, že však nebyly konkrétními skutečnostmi podrobně osvětleny.
Nss uvážil, že k nastoupení obchodních živností v § 38 odst. 3 a 4 vypočtených, mezi něž patří také obchod se smíšeným zbožím, vyžaduje se kromě všeobecných náležitostí, potřebných k nastoupení živnosti vůbec, ještě jen průkaz způsobilosti, t. j. průkaz o určité zákonem stanovené osobní kvalifikaci. Kdo veškeré tyto náležitosti má, může kdekoli takovouto obchodní živnost opověděti a s jejím provozem započíti. Okolnost, vyžaduje-li místní potřeba, aby byla opověděná obchodní živnost provozována či mohla-li by místní potřeba považována býti za krytou dosavadními živnostmi toho druhu, je podle znění zákona nerozhodná. Je-li tomu tak, pak je tento moment právně bezvýznamný také při rozhodování o žádosti za dispens od průkazu způsobilosti pro obchodní živnost průkazem způsobilosti vázanou. Opačný názor vedl by k tomu, že živn. úřady byly by nuceny zkoumati místní potřebu ohledně živností, jejichž nastoupení podle zákona místní potřebou vázáno není. Proto tato okolnost nemůže míti významu ani při rozhodování o žádosti za udělení dispense. Nepřicházejí-li místní poměry při rozhodování o žádosti za dispens podle § 13 a) odst. 6 vůbec v úvahu, pak nezáleží na tom, že žal. úřad, jenž ovšem neprávem se těchto poměrů dovolal, zevrubněji nevyložil, proč tyto místní poměry nejsou udělení dispense v cestě.
Z toho, co právě bylo řečeno, vyplývá dále, že důvody, pro které lze uděliti dispensi podle § 13 a) odst. 6 živn. ř., mohou spočívati právě jen v osobních poměrech žadatelových. Proto je bezdůvodná výtka nezákonnosti, že bylo k těmto poměrům pozíráno.
Namítá-li stížnost, že měly-li by tyto poměry býti směrodatnými při rozhodování o žádosti za dispensi, musila by skoro každému žadateli býti dispense udělena, přehlíží, že udělení dispense je také tenkráte, jsou-li tu ohledu hodné okolnosti, ponecháno volnému uvážení úřadu (arg. »může výjimečně uděliti dispensi«), takže žadatel nemá na udělení dispense právního nároku ani v tom případě, jsou-li tu ohledu hodné okolnosti.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí vyslovil, že majetkové a výdělkové poměry žadatelovy doporučují, aby mu byla výjimečně udělena žádaná dispense, avšak nevyložil konkrétně a vyčerpávajícím způsobem, v čem tyto poměry záleží. Toto opomenutí vytýká stížnost jako vadu řízení, a to právem. Než tato vada řízení není v daném případě podstatná, pro kterou jedině by bylo rozhodnutí úřadu správního zrušiti, nýbrž jde toliko o vadu nepodstatnou, kterou straně nebyla znemožněna aneb alespoň ztížena náležitá obrana. Z obsahu stížnosti je totiž patrno, že stěžujícímu si společenstvu je známo, z jakých skutkových okolností úřad vycházel při svém rozhodování o otázce, jsou-li v osobních poměrech G.-ových ohledu hodné okol- — Č. 9983 —
nosti. Stížnost ví, že Karel G. vydělá si průměrně měsíčně 800 Kč, což podle jejího názoru dostačuje k uhájení existence, takže není třeba, aby mu byla udělena žádaná dispense.
Vytýká-li stížnost, že závěr, k němuž úřad dospěl, je nesprávný, brojí proti hodnocení rozhodujícího úřadu. Nss, jsa zásadně vázán skutkovou podstatou nař. rozhodnutí (§ 6 zák. o ss), není v důsledku této zásady povolán samostatně hodnotiti výsledky průvodního řízení provedeného úřady správními a nemůže je tedy přezkoumati věcně. Jeví se tedy tato námitka stížnosti nepřípustnou.
Konečně je zákonným předpokladem pro udělení dispense skutečnost, že žadatel vykáže se nejméně pětiletou činností v jednom nebo více zaměstnáních, uvedených v § 13 a) odst. 6 živn. řádu.
Žalovaný úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že předpoklad ten je splněn, ježto G. »byl déle než 5 roků zaměstnán co prodavač v konsumním spolku »Budoucnost«, tedy v povolání obchodnětržebním, které není podrobeno předpisům řádu živnostenského«. Stížnost připouští, že G. byl v jmenovaném podniku více než pět let zaměstnán, leč nikoli po celou dobu jako příručí, nýbrž v určitých obdobích jako skladník. Z toho vyvozuje, že okolnost, uvedená v nař. rozhodnutí, že totiž G. byl po 5 let prodavačem, není prokázána, a dále, že jedině takováto činnost mohla býti jakožto obdobná činnosti obchodní započítána do pětiletí v cit. zákonném ustanovení požadovaném, kdežto doba, po kterou byl G. skladníkem, nemůže padati na váhu.
Také tato námitka není způsobilá, aby dokazovala nezákonnost nař. rozhodnutí. Podle opětovně cit. ustanovení živn. řádu může býti dispens udělena, »byl-li uchazeč v dotyčných zaměstnáních (t. j. v zaměstnáních v cit. ustanovení prve uvedených, k nimž nepopřené patří i ono, v němž G. pracoval) nejméně po pět let činným«. Zákon tedy nevyžaduje určitou kvalifikaci prací uchazečem v takovémto zaměstnání konaných, nýbrž jen tolik, aby vykázána byla činnost v určitých kategoriích, jež sám označuje za obchodnětržební zaměstnání. Pak ovšem nezáleží na tom, jakého druhu práce uchazeč o dispens v takovémto podniku konal, nýbrž jen na tom, že byl v něm zaměstnán. Proto je okolnost, zda byl G. v konsumním spolku »Budoucnost« prodavačem či skladníkem s hlediska § 13 a) odst. 6 živn. řádu nerozhodnou, a nelze shledati ani podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad dotyčné zaměstnání G.-ovo označil jako »prodavače«, nerozeznávaje a nevyšetřiv, zda G. snad v určitých obdobích byl činným jako skladník.

Citace:

č. 9983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 195-198.