NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7032.

Legionáři. — Veřejní zaměstnanci: I. Tím, že legionář jest již ve veř. službách ustanoven, nepozbývá přednostního nároku při obsazení místa jiného. — II. Vyhovuje-li legionář kvalifikačním podmínkám nelze jej za splnění jinakých podmínek zák. č. 462/19 pominouti ve prospěch žadatele-nelegionáře, třeba lépe kvalifikovaného.
(Nález ze dne 17. ledna 1928 č. 711).
Věc: Obec města T. (adv. Dr. Jan Pohl z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran obsazení místa obecního strážníka.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec města T. rozepsala dne 16. června 1925 konkurs na obsazení místa policejního strážníka.
O udělení místa došlo 22 žádostí, mezi nimi také od několika legionářů.
V zasedání ob. zastupitelstva z 19. září 1925 obsazeno bylo místo nelegionářem Augustinem N.
Na stížnost legionářů Bohumila H. a spol. prohlásilo min. vnitra nař. výnosem podle ustanovení § 14 zák. č. 462/19 obsazení místa za neplatné a nařídilo, aby Augustin N., jemuž místo bylo propůjčeno, do 4 neděl od doručení výnosu byl propuštěn.
Stížnost do rozhodnutí toho uznal nss bezdůvodnou.
Stížnost připouští sama, že místo policejního strážníka, o jehož obsazení šlo, náleží k místům, jež jsou do 50% vyhražena legionářům podle § 4 zák. č. 462/1919, namítá však, že podle § 5 téhož zák. musí i žadatel-legionář prokázati úplnou způsobilost k zastávání místa, o něž se uchází, a tvrdí, že podmínkám rekursu vyhovoval ze všech žadatelů jediný Augustin N. Z legionářů nevyhovoval prý podmínkám konkursu žádný. Pokud jde o legionáře Františka P. a Fr. St., dovozuje st-lka, že neměli své žádosti řádně doloženy, poněvadž připojili k nim stará lé- kařská vysvědčení; mimo to uvádí ještě, že Fr. P. jest již definitivním strážníkem v H.
Námitky tyto nelze však uznati odůvodněnými. V podmínkách konkursu nebylo stanoveno, z jaké doby musí pocházeti lékařské vysvědčení, jímž měla býti prokázána úplná tělesná způsobilost, nýbrž bylo tam jen všeobecně předepsáno, že žádost dlužno doložiti vysvědčením státního úředního lékaře. Nelze proto z toho, že jmenovaní legionáři předložili lék. vysvědčení staršího data, dovozovati, že žádosti jejich nebyly řádně doloženy, ani že by dotčení nebyli tělesně způsobilí. Že by lék. vysvědčení, k žádostem připojená, nebyla prokazovala náležitosti uchazečů-legionářů, konkursem vyžadované po stránce tělesné způsobilosti, nebo že by obcí byly zjištěny nějaké okolnosti, nastalé teprve po vydání vysvědčení, které by vzbuzovaly pochybnosti, že oni žadatelé podmínkám konkursu vyhovují, st-lka vůbec netvrdí. Všeobecná námitka stížnosti, že ani Fr. P., ani Fr. St. podmínkám konkursu nevyhovovali, neopřená jinak o žádné konkrétní okolnosti, jeví se proto neopodstatněnou. Okolnost, že legionář Fr. P. jest již definitivním strážníkem v H., jest při posuzování otázky, vyhovoval-li jako legionář podmínkám konkursu, bezvýznamnou, neboť tím své legionářské vlastnosti nepozbyl a pro jeho způsobilost nebo nezpůsobilost nelze z ní nic dovozovati. Poukazuje-li st-lka na to, že nejlepší kvalifikaci ze všech uchazečů měl Augustin N., dlužno proti tomu uvésti, že konkuruje-li se žadatelem nelegionářem legionář a vyhovuje-li tento požadavkům pro obsazen; místa kladeným, musí mu býti místo uděleno, nehledíc k tomu, zda onen nelegionář jest stejně způsobilým, nebo snad ještě způsobilejším než žadatel-legionář. Opačný názor příčil by; se ustanovení § 4 zák. čís. 462/1919 o vyhražení míst tam uvedených legionářům, jehož účelem jest, aby pokud možno největší počet legionářů byl umístěn ve veř. službách na místech zákonem jim vyhražených. I kdyby tedy Augustin N. byl skutečně, jak to tvrdí stížnost, nejlépe kvalifikovaným žadatelem, neopravňovala tato okolnost obec k tomu, aby obsadila místo jím a nikoli některým ze spolužádajících legionářů, pokud tito podmínkám konkursu vyhovovali. Že by pak žádný ze žadatelů-legionářů jim nevyhovoval, nepodařilo se podle řečeného st-lce dovoditi, zejména nikoli v příčině obou shora jmenovaných.

Citace:

č. 7032. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 198-200.