Č. 3330.

Trestní právo policejní (Slovensko): * V trestním řízení pro zanedbání soupisové povinnosti podle § 9 vl. nař. č. 61/1920 jest další postup instanční posuzovati výhradně podle tohoto předpisu a nikoliv podle zák. čl. XX : 1901.
(Nález ze dne 5. března 1924 č. 3917).
Věc: Filiálka spořitelny v N. v likvidaci (adv. Dr. Em. Duke z Prahy) proti župnímu úřadu v Michalovcích o trest pro nepodáni soupisu pozemkového majetku.
Výrok: Stížnost dílem se odmítá jako nepřípustná, dílem zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Stpú oznámil župnímu úřadu, že st-lka nesplnila soupisovou povinnost, jež vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. uložena byla vlastníkům pozemkového majetku zabraného státem, a navrhl, aby st-lka bvla pro zanedbání této povinnosti potrestána.
Rozsudkem ze 4. února 1922 osvobodil služnovský úřad ve V. st-lku, poněvadž od 25. října 1919 nebyla více držitelkou velkostatku, nýbrž A. Sz., a nebyla tedy povinna předkládati soupis ohledně tohoto velkostatku.
Z tohoto rozhodnutí podal stpú odvolání k župnímu úřadu, namítaje, že smlouva, kterou st-lka prodala dotyčný majetek A. Sz-ové, nemá vůči státu účinnosti, ježto byla uzavřena po 28. října 1918 bez schválení stpú-u.
Župní úřad odvolání vyhověl a nálezem z 20. května 1922 uznal st-lku vinnou přestupkem § 5 cit. nař., poněvadž jako vlastnice pozemkového majetku státem zabraného nesplnila soupisovou povinnost, a odsoudil ji k pokutě 5000 K.
V důvodech svého rozhodnutí poznamenal úřad, že smlouva, kterou st-lka velkostatek prodala, nebyla úřadem schválena, a proto měla st-lka jako vlastnice statku soupis předložiti.
Vyrozumívaje st-lku o tomto svém rozhodnutí podotkl úřad, že dle § 9 cit. nař. není z rozhodnutí toho další odvolání přípustno.
St-lka podala však u okr. soudu ve V. jednak stížnost k min. pro Slov., jednak stížnost k nss-u.
Obě stížnosti byly jí výměrem župního úřadu v M. vráceny a sice stížnost na min. s podotknutím, že jest dle § 9 cit. nař. nepřípustnou, stížnost pak na nss s poučením, že dle zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. a zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. jest věcí strany, aby si stížnost řádně instruovanou u nss podala.
O stížnosti filiálky spořitelny proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí obsahuje v sobě výroky dva, jednak odmítnutí odvolání st-lky podané z odsuzujícího rozsudku župního úřadu v M. k min. pro Slov., jednak vrácení stížnosti, jíž se strana dovolávala pomoci nss-u, s poučením, že stížnost proti rozhodnutí správního úřadu podati jest přímo u nss-u.
Proti výroku druhému stížnost žádných námitek neformuluje, a dlužno proto stížnost, pokud navrhuje také zrušení tohoto výroku, odmítnouti jako nepřípustnou pro nedostatek stížných bodů dle § 18 zák. o ss.
Co se týče výroku prvého, vytýká stížnost, že úřad neprávem odpírá st-lce další opravný prostředek, neboť odvolání jen tehdy nemá místa, když hlavní služný uznal někoho vinným, a župní úřad rozsudek ten potvrdil. Jestliže však župan změnil osvobozující rozsudek hlavního služného, pak má odsouzený právo dále se odvolati.
Námitka tato jest bezdůvodná, neboť § 13 zák. čl. XX : 1901 stanoví pouze, který úřad jest oprávněn vystupovati v trestně policejním řízení jako ta která instance, nelze však z doslovu jeho dovodíd, že zamýšlel tím stanoviti pro všechny přestupky pod řízení to spadající pravidelný postup všemi třemi instancemi. Ve směru tom mohlo by v úvahu přicházeti nejvýše nař. č. 65000/1909 vydané právě na základě onoho zák. článku, které však nevylučuje, aby stanovený tam celkem pravidelný postup třemi instancemi nebyl omezen specielní právní normou pro ur- čitý druh trestných činů. Normou takovou je právě nař. č. 61 z r. 1920, omezující postup ten pouze na dvě instance.
Nelze proto spatřovati nějakou nezákonnost v tom, že župní úřad vrátil st-li odvolání podané k ministru s plnou mocí jako nepřípustné.
Bylo proto stížnost zamítnouti dílem jako bezdůvodnou, dílem jako nepřípustnou.

Citace:

Zákony o reformě pozemkové. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 4, s. 176-176.