Č. 5876.

Úrazové pojišťování: Pojistné povinnosti úrazové podléhají také myčky podlah a dveří, zaměstnané v živnostenském podniku pro čištění oken, portálů, bytů a pod.
(Nález ze dne 17. září 1926 č. 18686). Věc: Firma ...., podnik pro veškeré čištění, spol. s ruč. obm. v Praze (adv. Dr. Gustav Freund z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úraz. pojišťovnu děln. v Praze m. taj. Dr. Václav Mazánek) stran úrazového pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze z 28. března 1924 byl firmě ... z podniku »Ústav pro čištění výkladů, portálů, oken, bytů atd.,« stanoven za příspěvková období 1921/1. až včetně 1923/11. pojistný příspěvek částkou 15691 Kč 31 h, se 4% úroky ode dne splatnosti do dne 26. března 1924 per Kč 955-27, dohromady částkou Kč 16646-58, kromě dalších 4% úroků z prodlení. Odporu proti tomuto výměru podnikatelkou podanému a směřujícímu proti předpisu pojistných příspěvků z mezd myček a uklízeček u podnikatelky zaměstnaných pouze čištěním podlah a dveří nevyhověla zsp v Praze rozhodnutím z 12. prosince 1924 z těchto důvodů: »Podle ustanovení čl. I., č. 4. zák. z 20. července 1894 č. 168 ř. z. podrobeny jsou pojistné povinnosti podle úrazového zák. z 28. prosince 1887 č. 1. ř. z. z r. 1888 podniky, které po živnostensku provozují čištění ulic a budov (oken, střech a pod.). Min. nař. ze 6. července 1914 čís. 143 ř. z., jímž zařaděny byly podniky, úrazovému pojišťování podrobené, do nebezpečenských tříd pod skupinou nadepsanou »udržování staveb v dobrém stavu«, uvádí v titulu 551 »podniky k čištění oken, portálův, bytův a a pod.«. Ze shora cit. ustanovení vyplývá, že úrazovému pojištění ve smyslu § 1 úraz. zák. podléhají i ženy, které jsou zaměstnány v podniku st-lky třebas jen čištěním bytů (podlah a dveří) a že jest tudíž z mezd jim za práci vyplacených platiti pojistné příspěvky.«
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání stěžující si firmy z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého a v dalším uvážení, že dle § 1 úraz. zákona vztahuje se pojistná povinnost na všechny v podniku zaměstnané dělníky a závodové úředníky.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost brojí proti výši úrazových příspěvků stěžující si firmě předepsaných námitkou, že ze sumy za základ položené mzdy má býti vyloučen pracovní výdělek myček a uklízeček u podnikatelky zaměstnaných pouze čištěním podlah, dveří. Tento náhled dovozuje jednak z úmyslu úraz. zák. z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 chrániti dělníky, s jichž povoláním spojeno jest nebezpečí tělesného úrazu, z čehož prý následuje, že jiní dělníci, třeba v témže podniku zaměstnaní, kteří vykonávají práce naprosto bezpečné, s nimiž žádné nebezpečí úrazové spojeno není, povinnosti úraz. pojištění nepodléhají, jednak z ustanovení zák. z 20. července 1894 č. 168 ř. z. o rozšíření úraz. pojištění a to zvláště z odst. 4 čl. I. o podnicích, které se po živnostenku zabývají čištěním ulic, budov (oken, střech a pod.), vyvozujíc z příkladného uvedení (»okna, střechy a pod.«), že i tento zákon má na mysli jen takové výkony, se kterými spojeno býti může nebezpečí úrazu, a zvláště z výrazu »a pod.«, že jedná se tu pouze o části budov podobně jako okna a střechy ve výši umístěné, že však dvéře v pokojích a podlahy mezi takové části domu nespadají.
Nss nemohl tento názor stížnosti sdíleti. St-lka nepopírá, že provozuje podnik, který se zaměstnává čištěním ulic a budov a že tato činnost se děje po živnostensku. Jde tudíž o podnik, jenž podle čl. I. č. 4 zák. z 20. července 1894 č. 168 ř z. úrazovou pojistnou povinnost zakládá. Zmíněný zákon označen jest jako zákon, jímž se rozšiřuje pojištění pro případ úrazu; v úvodu předepisuje čl. I., že podniky v tomto zákoně označené, pokud nejsou podrobeny pojištění již podle zák. z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 o pojištění dělníků pro případ úrazu, podrobují se povinnosti pojistné podle ustanovení dotyčného zákona. Z toho se podává jasně, že podniky uvedené v cit. čl. I. a tedy i podniky, které po živnostensku se zabývají čištěním ulic a budov, vstoupily do řady podniků uvedených v § 1 cit. úraz. zák., podléhajících pojistné povinnosti úrazové a že tedy i na ně se vztahuje zásada v § 1 odst. 1. úraz. zák. z r. 1887 vyslovená, že všichni dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v dotyčných podnicích podle ustanovení tohoto, t. j. původního zákona úrazového, proti následkům úrazů přiházejících se při provozování podniků (úrazů podnikových), jsou pojištěni. Zakládá tedy pouhá skutečnost zaměstnání v živnostenském podniku, o nějž jde, pojistnou povinnost úrazovou a podnikatel jest pak podle § 16 úraz. zák. povinen příspěvky (pojistné) platiti podle pracovního výdělku všech v podniku zaměstnaných pojištěnců.
Výjimky ze zásady kolektivního pojištění vyslovené v § 1 odst. 1 úraz. zák. jsou přesně vymezeny (v § 1, odst. 2, věta 2 a v § 1 odst. 5), a lze pak výjimku připustiti toliko tehdy, kde zákon sám ji výslovně stanoví. Ohledně živnosti, o niž jde, však výjimka stanovena není a platí tedy i zde všeobecná zásada kolektivního pojištění, jak jest vyslovena v § 1 odst. 1. úrazového zákona.

Citace:

č. 5876. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 287-289.