NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 7883.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em : I. Usnesení obecního zastupitelstva hlavního města Brna, stanovící příspěvek podle § 26 ob. fin. novely z roku 1921, není rozhodnutím konečným. — 2. Může poplatník napadnouti stížností na nss výnos zv-u, kterým úřad ten schválil takovéto usnesení obec. zastupitelstva?
(Nález ze dne 17. dubna 1929 č. 25858/27.)
Věc: Firma Aron a Jakob L.-B. v Brně proti městskému zastupitelstvu v Brně a moravskému zemskému výboru stran příspěvku podle § 26 ob. fin. nov.
Výrok: Nař. rozhodnutí mor. zv-u se zrušuje pro nezákonnost. Pokud stížnost směřuje proti usnesení měst. zastupitelstva v Brně z 21. ledna 1927, odmítá se jako nepřípustná. Důvody: Přípisem náměstka starosty zem. hl. města Brna ze 16. července 1927 bylo stěžující si firmě sděleno, že měst. zastupitelstvo se usneslo dne 21. ledna 1927 na tom, že zájemci na novostavbě jezu v ..., mezi nimiž je i st-lka, jsou povinni ve smyslu § 26 ob. fin. nov. přispěti na náklad stavby — pokud tento připadá na město Brno (»50% celkového nákladu«) — po odečtení nákladu omítky z umělého kamene a nákladu spojeného se zřízením lávky, a to že přispěti mají podle poměru výše hospodářského prospěchu ze zařízení, jež byla měst. stav. úřadem vypočtena podle rozsahu jejich vodního práva. Dále bylo st-lce sděleno, že mor. zv výnosem ze 3. června 1927 schválil usnesení měst. zastupitelstva, jímž byla vyslovena povinnost zájemníků přispěti k uhražení částky připadající na město Brno částkou 1086054 Kč 32 h. Konečně bylo podotčeno, že výše hospodářského prospěchu st-lčina byla vypočtena stav. úřadem na 1413% a že st-lce předepisuje se proto příspěvek částkou 15345 Kč 94 h. K tomu bylo připojeno poučení, že proti tomuto předpisu lze podati námitky pouze do ciferně vypočtené výše příspěvku u měst. rady do 14 dnů, a to počínajíc dnem doručení tohoto výměru k městskému zastupitelstvu.
Stížnost obrací se jednak proti usnesení obecního zastupitelstva, jednak proti rozhodnutí zv-u. O stížnosti uvážil nss toto:
Příspěvky ve smyslu § 26 ob. fin. nov. mohou podle odst. 3 tohoto ustanovení býti smluveny dohodou se zájemníky nebo, nedojde-li k dohodě, mohou býti ustanoveny a to se schválením vyššího dohlédacího úřadu. V § 26 se výslovně neuvádí, kdo má předsevzíti ono ustanovení příspěvků, které má pak vyšší dohlédací úřad schváliti. Vyplývá však z ustanovení § 24, podle kterého je to obecní zastupitelstvo, jež může se na vybírání příspěvků usnésti. (§§ 26. a 27.). Usnesení ob. zastupitelstva, kterým příspěvek byl stanoven, není však rozhodnutím konečným, nýbrž podléhá podle předpisu § 40 ob. fin. nov. ve spojení s ustanovením § 6 odst. 4 téhož zák. instančnímu přezkoumání. Pokud tedy stížnost směřuje proti usnesení měst. zastupitelstva, nejde o výrok poslední stolice a jest proto stížnost řízená proti tomuto usnesení nepřípustná podle § 5 zák. o ss.
Pokud však stížnost obrací se proti rozhodnutí zv-u, kterým usnesení měst. zastupitelstva bylo schváleno, sluší především podotknouti, že schvalovací akt úřadu dohlédacího nemůže býti zásadně předmětem stížnosti poplatníka k nss, neboť týká se jen poměru mezi obcí a úřadem dozorčím. Proti poplatníku působí bezprostředně pouze usnesení obecního zastupitelstva, a jen toto může poplatník bráti opravným prostředkem v odpor. Důsledně jen do rozhodnutí vyšší stolice o tomto opravném prostředku vydaného přísluší poplatníku stížnost k nss.
Nebyla by tedy v daném případě přípustna stížnost, jestliže nař. rozhodnutí zv-u je vskutku ryzím aktem schvalovacím. Akt schvalovací, který přistupuje jako actum posterius k aktu schvalovanému, předpokládá však, že akt schvalovaný jest úplně perfektní a právních účinků proti poplatníku schopný. Jestliže však dohlédací úřad schválil usnesení, které není perfektní a vůči poplatníku právně působiti nemůže, nejde o pravé schválení, neboť pak dozorčí schválení nepřistupuje k aktu schvalovanému, nýbrž dohlédací úřad zakládá povinnost poplatnou bezprostředně vlastním svým aktem. Proti takovému výroku, který dle svého obsahu anebo aspoň dle svého vnějšího vzhledu zasahuje do právní sféry poplatníkovy, tvoře formální základ jeho poplatné povinnosti, nelze poplatníku právo stížnosti k nss upírati (viz nál. Boh. A 5079/25).
Jak ze správních spisů najevo vychází, bylo sice před usnesením měst. zastupitelstva zahájeno řízení ve smyslu odst. 4 § 26, avšak usnesení měst. zastupitelstva nebylo podle odst. 1 § 40 a odst. 4 § 6 cit. zák. v obci vyhlášeno a bylo st-lce intimováno teprve nař. rozhodnutím, kterým st-lka byla uvědoměna, že řečené usnesení bylo vyšším úřadem dohlédacím schváleno. Nejde tedy o usnesení hotové, neboť usnesení měst. zastupitelstva řečeného druhu je perfektní jen tehdy, když buď stalo se uplynutím rekursní lhůty nenaříkatelným, anebo bylo již v poslední stolici instančně potvrzeno.
Potřeba schválení úřadem dohlédacím a spojeného s ním oficiosího přezkoumání usnesení obecního zastupitelstva, neodnímá totiž poplatníku právo usnesení obecního zastupitelstva napadati opravnými prostředky, kteréžto právo mu v daném případě podle ustanovení §§ 40 a 6 odst. 4 fin. nov. příslušelo. Ježto tedy v případě dnešního sporu žal. úřad schválil akt nehotový, a ježto jeho schvalovací výrok není tedy ryzím aktem schvalovacím, nýbrž bezprostředním výrokem o poplatné povinnosti, bylo se nss-u zabývati stížností proti němu podanou.
Nss shledal stížnost tuto důvodnou, neboť nebylo-li ještě usnesení ob. zastupitelstva o příspěvku dle § 26 ob. fin. nov. perfektní, zejména nebylo-li vůbec schopno právních účinků proti poplatníkům, ježto nebylo před dozorčím schválením ani jim doručeno ani veřejně vyhlášeno, a stanovil-li žal. úřad svým schvalovacím výrokem přes to implicite poplatnou povinnost st-lčinu podle § 26 ob. fin. nov., položil takto místo usnesení ob. zastupitelstva vůči st-lce účinného svůj vlastní výrok, čímž si buď osvojil příslušnost, která nenáleží jemu, nýbrž obecnímu zastupitelstvu, anebo aspoň vyslovil schválení aktu právně ještě neúčinného.
V tomto i v onom případě trpí rozhodnutí jeho podstatnou vadou, poněvadž pro akt schvalovací chyběl nezbytný procesní podklad. Poněvadž pak vada tato zřejmě zaviněna jest nesprávným právním názorem o podstatě a o mezích pravomoci schvalovací, slušelo nař. rozhodnutí již proto zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo soudu zabývati se věcnými námitkami stížnosti.

Citace:

č. 7883. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 617-619.