Námitky proti volbě členů a náhradníků okresního sboru Léčebného fondu veř. zam.

Při volbě členů a náhradníků okresního sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Krnově, konané dne 15. března 1927, byli ve skupině A zvoleni za členy Josef Motl 306 hlasy a Ladislav Snížek 298 hlasy a za náhradníky dr. Jiří Postler 298 hlasy, František Vodák 297 hlasy, Josef Peluha 281 hlasem a Theodor Grammer 278 hlasy. Z dalších kandidátů na členství obdržel největší počet hlasů Karel Stodurek 184 hlasy a na náhradnictví Alois Koval 186 hlasů. Námitky, jež proti této volbě podal 61 volič, mezi nimi i dnešní stěžovatelé, byly v cestě instanční, posléze naříkaným rozhodnutím zamítnuty. Pojednávaje o stížnosti, do rozhodnutí tohoto podané, vycházel nejvyšší správní soud z těchto úvah: Ve svých námitkách proti volbě domáhali se stěžovatelé zrušení volby z těchto důvodů: 1. že při volbě byla porušena předepsaná zásada tajnosti tím, že v 6 případech příslušníci četnictva se dostavili к voličům, mluvili s nimi o kandidátech, jež mají voliti, některým také volební lístky sami vyplnili a v jednom případě dokonce voliči takto vyplněný lístek odňali; 2. podle § 6, odst. 2., vlád. nař. č. 146/26 nemají volby, vychází-li vyhláška od předsedy okresního sboru, býti vyhlášeny později než 8 neděl napřed; v daném případě byla volba v rozporu s tímto předpisem v místních listech vyhlášena teprve dne 26. a 27. února 1927; 3. vyhláška tato byla neúplná, neboť neobsahovala zejména proti jasnému předpisu § 7, odst 2, cit. nařízení nic o tom, do kdy a kam mají zaměstnavatelé zaslati seznam svých zaměstnanců, kde budou voličské seznamy, vyloženy, kde bude možno do nich nahlédnouti, jakož i do kdy a kam bude možno proti nim podati námitky. Zamítnutím svých námitek shora ad 1) uvedených cítí se stěžovatelé neprávem ve svých právech dotčeni. Jak uvedeno, vytkli zde, že porušení tajnosti voleb stalo se v 6 případech, že tedy závadou touto bylo stiženo 6 odevzdaných hlasů. Vzhledem k tomu, že rozdíly mezi hlasy, jež na sebe soustředili kandidáti zvolení, a těmi, jež odevzdány byly pro ony nezvolené kandidáty, kteří obdrželi nejvíce hlasů, obnáší u členů 117 hlasů a u náhradníků 92 hlasy, je zřejmo, že oněch 6 hlasů, jež stěžovatelé označují za závadné, nemohlo na výsledek volby míti vůbec vliv. Pak ale — i kdyby se byla skutečně u nich sběhla vytýkaná závada a kdyby ji skutečně bylo lze uznati za závadu příčící se zákonu — ne- mohla závada taková býti žalovanému úřadu důvodem pro zrušení volby. Proto zamítl-li žalovaný úřad tuto námitku stěžovatelů — třeba z důvodů věcných — nemohl tím právo stěžovatelů vůbec porušiti, pročež jest stížnost jejich v tomto směru bezdůvodná. Výtka ad 2) uvedená neměla vůbec věcného podkladu, neboť v daném případě nekonala se volba samostatná do jednoho okresního sboru ve smyslu 2. odst. § 6 cit. vlád. nař., nýbrž konaly se volby všeobecné podle odst. 1. tohoto předpisu, při nichž přednostovi okresního sboru nějaké vyhlašování volby vůbec uloženo není, tím méně pak pro vydání takové jeho vyhlášky jest stanovena nějaká lhůta. Byla proto námitka tato bezpředmětná a nemohli zamítnutím jejím stěžovatelé opětně býti ve svých právech zkráceni. Leč i kdyby bylo lze tuto námitku stěžovatelů chápati tak, že v ní chtěli vytýkati nedodržení lhůty, dané v odst. 1. cit. předpisu pro vyhlášení všeobecných voleb představenstvem Léčebného fondu, nebylo by lze dáti jim za pravdu. Lhůta, v tomto předpisu stanovená (a prodloužená vládním nařízením č. 249/26 na dobu 10 týdnů), není dána vůbec na prospěch voličů, snad proto, aby se na volby lépe připraviti mohli, nebo podobně. V citovaném předpisu praví se výslovně, že volby jest vyhlásiti tak, aby pravoplatně zvolení členové mohli nastoupiti svůj úřad bez odkladu po uplynutí funkční doby dosavadních členů okresního sboru. Jest tedy jediným účelem tohoto ustanovení, aby bylo zamezeno nepřípustné prodlužování funkční doby dosavadních členů okresního sboru. Tomu pak ovšem také odpovídá, že cit. vládní nařízení stanoví na nedodržení uvedené lhůty sankci zcela samostatnou, t. j. že za liknavé představenstvo vyhlásí volby ministerstvo vnitra. Tím vylučuje zákon sám, aby tu bylo použito sankce jiné, t. j. zrušení voleb. Jest tedy stížnost i v tomto směru bez podstaty. Pokud jde posléze o námitku ad 3) uvedenou, dlužno uvážiti, že naříkané rozhodnutí, bylo vydáno v řízení námitkovém, t. j. v řízení, v němž úřad není oprávněn přezkoumávat! volbu z moci úřední, nýbrž jest vázán na obsah námitek, podaných osobou legitimovanou. Z této povahy řízení námitkového — ve spojení s tím, co řečeno bylo již shora, že totiž úřad o námitkách rozhodující smí provedenou volbu zrušiti jen pro takové vady, jež měly nebo mohly míti vliv na výsledek volby — se podává, že volič jest povinen podané námitky tak konkretisovati, aby z nich bylo patrno, zda vada jím vytýkaná měla nebo mohla míti vliv na vykonanou volbu. V tomto směru však stěžovatelé neuvedli žádný konkrétní případ, z něhož by se dalo souditi, že vytýkaná jimi neúplnost vyhlášky způsobila, že voleb se nezúčastnil takový počet voličů, jenž při volbě mohl padati na váhu, nýbrž omezili se na pouhé všeobecné, ničím nedoložené tvrzení, že následkem uvedené neúplnosti bylo zajisté největšímu počtu voličů znemožněno svoje voličská práva již v řízení přípravném řádně uplatniti. Takto nedostatečně konkretisované námitky byl žalovaný úřad oprávněn odmítnouti bez meritorního jejich přezkoumání. Proto zamítl-li je z důvodů věcných, nepoškodil ani v tomto směru subjektivních práv stěžovatelů. Jest proto stížnost ve všech směrech bezdůvodná a slušelo ji zamítnouti.
(Nález nejv. správ. soudu ze dne 4. listopadu 1929, č. 19650/29.)

Citace:

Námitky proti volbě členů a náhradníků okresního sboru Léčebného fondu veř. zam.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1930, svazek/ročník 11, s. 120-122.