NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 12699.

Ručení dráhy.
Skutečnost, že závory nebyly spuštěny pět minut před příjezdem vlaku, není v příčinné souvislosti se škodou z najetí vlaku na povoz, nedbal-li poškozený výstražného znamení zvonkového zařízení, nýbrž v jízdě pokračoval a byl zábranami na přejezdu uzavřen.
(Rozh. ze dne 16. června 1933, Rv I 263/32.)
Když žalobce vjel se svým povozem na přejezd trati, spadly závory a přihnavším se vlakem byl žalobcův povoz rozbit. Žalobní nárok na náhradu věcné škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolání v tom, že odvolací soud neprávem má za to, že porušení předpisu, že závory mají býti spuštěny nejméně pět minut před příjezdem vlaku, není v příčinné sou- vislosti s nehodou a škodou žalobci způsobenou. Bylo prokázáno, že, když začlo zvonkové zařízení dávat znamení, žalobce byl od zábran vzdálen asi 20 m a žalobce jako strana slyšený sám doznal, že mu bylo známo, že před přejezdem, kde se mu úraz stal, jest výstražná tabulka s poučením, že se nemá přejížděti, jakmile se předzvání. Nedbal-li tudíž žalobce tohoto výstražného znamení a proti předpisu § 1 min. nař. ze dne 30. srpna 1890, čís. 169 ř. zák., zakazujícího výslovně vstup na železniční koleje, jakmile zazní výstražné znamení zvonkové, v jízdě pokračoval a byl pak zábranami na přejezdu uzavřen, nezachoval opatrnost u normálního člověka předpokládanou a provinil se i proti předpisu shora uvedenému, který se snaží zabrániti nahodilým poškozením, a škodnou událost sám si zavinil. Správně proto usoudil odvolací soud, že okolnost, že zábrany nebyly spuštěny pět minut před příjezdem vlaku, není v příčinné souvislosti s úrazem, neboť i kdyby tomu tak nebylo, nemohlo ke srážce vlaku s povozem dojíti, kdyby byl žalobce dbal výstražného znamení a s povozem dále nejel. Ostatně, třebaže se nedalo přesně zjistiti, že zábrany byly spuštěny pět minut před příjezdem vlaku a že přejezd přes trať byl v tu dobu uzavřen, jak je to v § 41 želez. doprav. řádu předepsáno, bylo již prvním soudem vysloveno, že se tak stalo. Dovozuje-li dovolatel, že porušení uvedeného předpisu a »tudíž příhoda v dopravě« odůvodňuje jeho žalobní nárok, je na omylu, poněvadž v souzeném případě jde jen o náhradu věcné škody, takže případ podle zákona čís. 27/69 ř. z. posuzovati nelze.

Citace:

č. 10320. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 714-726.