Všehrd. List československých právníků, 13 (1932). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 352 + VIII s.
Authors:

Rozpočet, parlament a reforma správy.

Vláda Malypetrova se uvedla velmi pěkně. Podařilo se jí účelně včlenili parlament v jednání o státní rozpočet a parlament tentokráte proti všemu očekávání nezklamal. Zhostil se své úlohy velmi čestně, dovedl přiblížiti rozpočtový návrh značně rovnováze, měl odvahu přiznati, že rozpočtový schodek je větší než bylo uváděno a byla to jistě veliká oběť, neboť tím si svůj úkol velmi stížil, než se mu podařilo rozpočet vyrovnati. Avšak parlamentní komise pochopila, že toto zdání by bylo příliš laciné a klamné a dala přednost pravdě. V dnešní době, kdy jest vědomí zodpovědnosti parlamentu a jeho členů posuzováno hodně skepticky, je to morální vítězství parlamentarimu a demokracie. Skoro se zdá, že zodpovědnost parlamentu proto tolik upadla, že neměla možnost se v otázkách zásadních uplatniti. Zodpovědnou iniciativu brala na sebe vláda a parlamentu vnucovala čím dále tím více roli hlasovacího stroje. S uznáním nutno též zaznamenati, že parlamentní komise správně posoudila, že je tu možnost dalších úspor, které však předpokládají reformu státní správy. Parlament získal by si nehynoucích zásluh, kdyby i v této otázce ukázal svou iniciativu. Každému, kdo přijde ve styk s kterýmkoli úřadem, je zřejmo, že naše správa je trestuhodně těžkopádná. Tato těžkopádnost je nejen v provádění zákonných předpisů, nýbrž i v předpisech samých, což zase se vysvětluje tím, že tyto předpisy jsou připravovány v témže duchu, v jakém se později provádějí. Proto jest zřejmo, že náprava správy nemůže vzejíti z této správy samé. I kdyby jednotlivý státní zaměstnanec projevil iniciativní snahu v této věci, bude jistě udolán nepochopením svých kolegů i nadřízených, nepochopením vzniklým nejen z pohodlnosti, nýbrž i z existenčního strachu, aby změna nebyla pro někoho z nich osobně nepříznivá, Tylo by jistě v zájmu státního hospodářství, aby také státní zaměstnanci tento komplex překonali a positivně spolupracovali s parlamentem i vládou. Zásadně negativní stanovisko jejich exekutivy v otázce snížení platů dá se sice takticky omluviti, ale na trvalo by znamenalo poškození zájmů státního úřednictva, neboť by vyřadilo prakticky exekutivu z positivní práce. Na druhé straně nedá se trvati na udržení platů, když není pro ně úhrady, a není ani možnosti úspor, kterými by tato úhrada byla nahražena. Rozhodně nelze se však dívati na snížení platů zaměstnaneckých jako na léčení krise, tedy jako na opatření, které má zjednati rovnováhu hospodářských sil. Snížení platů je výpomocí z nouze, ať už byla zaviněna jakkoli, a tento jeho charakter byl nejlépe vyjádřen v časovém omezení jeho platnosti. Právě tak jest naprosto falešné, hlásá-li se, že náš průmysl musí se uskrovnit na rozsah, který mu vnutila krise, a ještě více její nerozumné léčení.
Dr. Lepař.
Citace:
LEPAŘ, X.. Stuart Case: Člověk a stroj. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 9-10, s. 353-353.