Čís. 15534.

K pojmu hrubého nevděku podle § 948 obč. zák.
Urážlivé výroky obdarovaného pronesené v rozčilení proti dárci neodůvodňují »hrubý nevděk«, jestliže byly dárcem vyvolány.
(Rozh. ze dne 23. října 1936, R I 835/36.)
Žalobkyně tvrdíc, že žalovaná ji hrubě urážlivými výroky urazila, domáhá se určení, že odvolání daru žalované poskytnutého podle § 948 obč. zák. pro hrubý nevděk jest po právu a že žalovaná jest povinna dar jí vrátiti. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Procesní soud se domnívá, že urážlivé výroky proti žalobkyni nelze považovati za ublížení na cti, pro něž by bylo ke zakročiti proti pachateli podle trestního zákona. V tom je však na omylu. Výroky uvedené samy o sobě jsou velmi hrubé a urážlivé a jistě podle trestního zákona stíhatelné. Přistupuje k tomu ještě to, že byly proneseny proti matce po případě o ní vlastní dcerou. Nelze proto o tom pochybovati, že jsou hrubým nevděkem k ní. Je tedy odvolání daru žalované zcela oprávněno.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové rozhodnutí.
Důvody:
Nelze považovati za hrubý nevděk ve smyslu § 948 obč. zák., jestliže obdarovaný v rozčilení, jsa dárcem vyprovokován, pronese urážlivé výroky proti němu; jinak by dárce měl vždy možnost, když později lituje, že dar učinil, vyprovokováními obdarovaného dosíci odvolání daru, což by se příčilo duchu ustanovení § 948 obč. zák. Podstatný znak hrubého nevděku netvoří ani zlý úmysl; jde tu o pojem hrubého nevděku ve smyslu civilněprávním a záleží vždy na subjektivní stránce chování se obdarovaného (srovnej rozh. býv. nejv. soudu ve Vídni Gl. U. n. ř. 1127, 3900, Dr. Klang, Komentář k obč. zák. z r. 1934, str. 635, odst. 1 a 3 k § 948 obč. zák., Randa). Napadený rozsudek převzal některá zjištění soudu I. stolice stran pronesených urážek, avšak nehleděl k tomu, za jakých okolností byly proneseny a zda byly vyprovokovány, jak tvrdila žalovaná, a nezabýval se výtkami žalované uplatňovanými v odvolacím sdělení o věrohodnosti a rozhodnosti výpovědi svědeckých. Vše to stěžovatelka právem vytýká. Bylo proto napadené usnesení podle § 527 c. ř. s. zrušeno.

Citace:

č. 15534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 994-995.