Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)
PDF

Interpelace ve sněmovně poslanecké říšské rady pouze podaná, nikoli však také přečtená a projednaná, nepožívá imunity ve smyslu § 28. odst. posl. zák. o tisku.
Začátkem roku 1910 vyšla v Prostějově tiskem brožura obsahující několik protikněžských satir. Brožura ta byla zabavena a konfiskace její potvrzena krajským soudem olomouckým z toho důvodu, že obsah její zakládá skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu ve smyslu § 303. z. tr.
Poněvadž jistý poslanec na říšské radě podal v záležitosti této konfiskace ve sněmovně poslanecké interpelaci, do níž pojat i celý obsah zabavené brožury, uveřejnil jistý olomoucký časopis dne 26. dubna 1910 v jednom ze svých čísel tři satiry z této brožury, předpokládaje, že obsah celé brožury byl imunisován. Zodpovědný jeho redaktor byl však stihán pro přečin dle § 24. zák. o tisku a krajským soudem v Olomouci také odsouzen. V důvodech rozsudku soudu tohoto se praví mezi jiným:
Náhled obžalovaného redaktora, že podáním interpelace byl obsah brožury imunisován, nutno odmítnouti.
Dle § 28. odst. 4. zák. o tisku nemůže nikdo poháněn býti k zodpovědnosti za to, že podal věrné zprávy o veřejných jednáních říšské rady a zemských sněmů.
Již z pouhého doslovu tohoto zákona jest patrno, že se na říšské radě musí o něčem jednati, má-li ten, jenž zprávu podává, sproštěn býti zodpovědnosti. Pouhé podání interpelace za jednání ve smyslu tomto zajisté pokládati nelze.
I jednací řád poslanecké sněmovny ze dne 2. března 1875 zní po této stránce jasně, jelikož uvádí v § 15. mezi předměty jednání poslanecké sněmovny i interpelace, a v § 68. předpisuje, že interpelace podaná má býti tomu, kdo byl interpelován, sdělena a v sezení, — nyní dle změněného řádu jednacího, dle toho jak určí president, — přečtena, a že lze o odpovědi na interpelaci zahájiti debatu. Z toho plyne zcela nepochybně, že jednání ve sněmovně poslanecké nepočíná podáním, nýbrž teprve pozdějším přečtením interpelace ve sněmovně.
Přípisem presidia poslanecké sněmovny rady říšské ze dne 28. května 1910 je zjištěno, že zmíněná již brožura nebyla do 28. května 1910 ve sněmovně poslanecké ani přečtena, ani že se o ní jednalo. Tím je tedy také dokázáno, že brožura ta v době kritické, dne 26. dubna 1910 imunity nepožívala, a skutková povaha § 24. zák. o tisku je po stránce objektivní dána.
Ve zmateční stížnosti podané proti tomuto odsuzujícímu rozsudku doličoval obhájce obžalovaného zmatek dle č. 9. lit. a §u 281. ř. tr. v ten rozum, že tu není skutkové povahy §u 24. zák. o tisku proto, že byla zabavená brožura imunisována podáním interpelace ve sněmovně; nebyla-li tato interpelace ihned po podání ve sněmovně poslanců přečtena, jak to předpisuje § 68. řádu jednacího, porušil tím prý parlament řád jednací; to nemůže však změniti ničeho na skutečnosti, že imunisace nastává již aktem podání. Mimo to nejednal však obžalovaný dolosně, jak to vyžaduje § 24. zák. o tisku, poněvadž mu vydavatel brožury tě sdělil, že »brožura byla interpelována«, a obžalovaný neměl příčiny pochybovati o tom, že sdělení to je správné. Stížnost dospívá tím i k uplatňování zmatku dle § 281. č. 9. lit. b), jejž doličuje v ten rozum, že obžalovaný má po případě pro sebe i omyl vylučující dle §u 2. lit. e) z. tr. trestnost.
Nejvyšší dvůr soudní a zrušovací zavrhl však rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1910 č. j. Kr III 142/10 tuto zmateční stížnost a uvádí v důvodech svého rozhodnutí:
Mylným je především náhled, že zabavený tiskopis byl imunisován již podáním interpelace. Toliko za věrná sdělení o veřejných jednání říšské rady a zemských sněmů nesmí nikdo dle § 28. posl. odst. zák. o tisku poháněn býti k zodpovědnosti. A když i jsou interpelace dle § 15. č. 4. řádu jednacího pro sněmovnu poslaneckou říšské rady předmětem jednání sněmovního, tož nedospěla přece interpelace, o niž tu běží, v době, kdy byl čin spáchán, ku projednávání v parlamentě. § 12. zákona ze dne 12. května 1873. ř. z. č. 94, dle něhož se mají interpelace, tomu, kdo byl interpelován, ihned sdělovati a v zasedání přečísti, byl změněn právě tak jako § 68. řádu jednacího zákonem ze dne 20. prosince 1909 ř. z. č. 204, jenž ponechává presidentu na uvážení otázku, má-li se interpelace ihned přečísti. Z toho plyne však, že i když byla interpelace podána, nemusí býti v zasedání poslanecké sněmovny ihned předčítána.
Jak rozsudek zjišťuje, nebyla brožura, o niž tu běží, do 28. května 1910 ve sněmovně ani přečtena, ani projednávána. Poslanec na radě říšské N. N. udal i příčinu tohoto odkladu, a byla interpelace ta čtena dle udání jeho teprve dne 22. června 1910. Tím stala se teprve předmětem veřejného jednání říšské rady a věrná reprodukce jednání toho mohla nyní beztrestně následovati. Právem prohlašuje tedy rozsudek, že opětné uveřejnění zapovězené brožury, pokud se týče jisté její části v dubnu 1910 bylo předčasným a ukvapeným. Objektivní skutková povaha §u 24. zák. o tisku je zde tudíž nepochybně.
Po stránce subjektivní nevyžaduje však první případ deliktu tohoto místa zákona nikterak zlého úmyslu. Delikt ten je spíše v každém ohledu deliktem pouze kulposním. Dle zjištění rozsudku uveřejnil obžalovaný, když mu byl poslanec N. N. a vydavatel brožury té sdělil, že brožura ta byla interpelována, v čísle periodického tiskopisu jím řízeného ze dne 26. dubna 1910 beze všeho tiskem tři satiry z brožury té. Měl však míti na zřeteli, že dle jednacího řádu poslanecké sněmovny nyní platného nemusí po podání interpelace následovati nutně ihned její přečtení ve sněmovně. Obžalovaný měl před sebou zákaz soudcovský a měl si proto zjednati o stavu věcí objektivní jistotu; k tomu byl, dřív nežli přikročil k uveřejnění jednotlivých satir z této brožury, tím spíše zavázán, any zněly zprávy, které obdržel o interpelaci, jen zcela všeobecně, neposkytujíce informaci uspokojivých o skutečnosti, byla-li interpelace ve sněmovně přečtena, nebo bylo-li o ní jednáno.
V každém případě byl obžalovaný s to, aby si o tom zjednal plnou jistotu, neboť dle § 51. jednacího řádu poslanecké sněmovny pořizují a uveřejňují se tiskem těsnopisné zprávy o zasedáních. Zprávy ty mají podávati úplný obraz jednání. Za všech okolností měl tedy obžalovaný vyčkati, až vyjde tento každému přístupný těsnopisný protokol, a jenom tehdy, kdyby tento protokol byl osvědčil, že brožura byla v sezení sněmovním přečtena, mohl se dovolávati s úspěchem předpisu §u 28. zák. o tisku. Opomenul-li však obžalovaný informovati se dříve, než-li uveřejnil část ze zapovězené brožury, o pravém stavu věcí nahlédnutím do těsnopisných protokolů poslanecké sněmovny, dopustil se arci zavinění ve smyslu § 24. zák. o tisku.
Odvolává-li se pak obžalovaný na nějaký omyl, sluší k tomu odpověděti, že by omyl jakosti naznačené v § 2. lit. e) z. tr. vylučoval sice dolus, nikoli však beze všeho culpu. Jak bylo vyloženo výše, nebyl však omyl tento nezaviněným, při povinné pozornosti bylo se mu lze vyvarovati. A chce-li snad stížnost tvrditi, že omyl ten záležel v tom, že žalovaný přikládal účinek imunisující již pouhému podání interpelace, nebyl by to omyl skutkový, nýbrž právní, jenž nemá dle zásady §u 3. z. tr. vůbec účinku vinu vylučujícího. Jest proto zmateční stížnost veskrz neopodstatněna. K. K.
Citace:
Interpelace ve sněmovně poslanecké říšské rady pouze podaná,. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 2, s. 125-127.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).