Č. 5875.

Úrazové pojišťování: Jestliže se v chladírně řeznictví užívá strojů s motorickým pohonem, podléhají úrazové povinnosti pojistné všichni zaměstnanci podniku, třeba nejsou zaměstnáni v chladírně, ale v místnostech prodejních.
(Nález ze dne 17. září 1926 č. 18685).
Věc: Bohuš R. v Praze (adv. Dr. Ant. Brázda z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úraz. pojišťovnu děln. v Praze m. taj. Dr. V. Mazánek) o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze vyslovila výměrem z 8. května 1923, že řeznictví Bohuše R. podle platných zákonů o úrazovém pojištění dělnickém se uznává za pojištění povinno, protože jde o živn. podnik s motory.
Rozhodnutím z 2. ledna 1925 nevyhověla zsp v Praze odporu st-le, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že v podniku st-lově, jehož jednotlivá oddělení (řeznictví, chladírna) tvoří jediný závod ve smyslu § 1 úraz. zák., užívá se strojů motoricky hnaných, podléhá tudíž podnik ten v celém svém rozsahu úrazovému pojištění; to znamená, že proti následkům podnikových úrazů jsou pojištěni nejen zaměstnanci, kteří jsou při výkonu práce v přímém styku se zařízením poháněným motorickou silou (například strojník), nýbrž i zaměstnanci, kteří snad přímo ve styk se stroji nepřicházejí (krámský personál).« — — —
Nař. rozhodnutím min. soc. péče nevyhovělo odvolání st-le z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti uvážil nss toto: Stížnost, ač navrhuje v konečném petitu zrušení nař. rozhodnutí v celku, nelze se zřetelem k jejímu obsahu a k vývodům právního zástupce st-lova při ústním veř. líčení rozuměti jinak, nežli, že se domáhá výroku, že osoby zaměstnané v řeznictví a nikoliv v chladírně st-lova podniku úrazovému pojištění podrobeny nejsou. Názor, že pojistná povinnost zaměstnance tyto nepostihuje, odůvodňuje stížnost tím, že jde o dva samostatné, spolu nesouvisející a od sebe oddělené podniky, chladírnu a řeznictví, dále tím, že řeznictví pojistnou povinnost úrazovou vůbec nezakládá, poněvadž jest vybaveno pouze malým strojkem na sekání masa, umístěným u stropu a poháněným elektrickým motorkem o 1/2 HP, při němž nebezpečí úrazu vzniknouti vůbec nemůže a jehož se jen občasně používá.
Stížnosti nelze přisvědčiti. Předmětem podnikání st-lova, o něž jde, jest řeznictví, tudíž živn. podnik, který podle § 1 odst. 4 bodu 2. zák. o úraz. pojištění zakládá poj. povinnost pro dělníky a závodové úředníky v něm zaměstnané tehdy, jestliže se při něm používá hnacích přístrojů, které hnány jsou živelní silou. Za tohoto předpokladu postihuje pojistná povinnost podle zásady vyslovené v § 1 odst. 1 cit. zákona veškeré dělníky a závodové úředníky, kteří v podniku jsou zaměstnáni, bez rozdílu, zdali jsou nebezpečí úrazu plynoucího z používání hnacích přístroiů vydáni čili nic a bez rozdílu, zdali se přístrojů těch používá k výrobě zboží anebo k účelům jiným.
Jest mimo spor, že řeznictví st-lovo sestává ze dvou oddělení, jednak z místností obchodních, krámu, a jednak z chladírny, v níž se — jak stížnost sama přiznává — používá strojů s motorickým pohonem, kterýžto moment zakládá pojistnou povinnost úrazovou. Nelze však přisvědčiti názoru stížnosti, že by chladírna byla podnikem samostatným, jenž by s hlediska úrazové povinnosti pojistné měl býti posuzován zvláště a nikoliv v souvislosti s místnotmi obchodními, krámem.
Podle ustálené judikatury tohoto soudu jakož i býv. ss-u podnikem ve smyslu § 1 úraz. zák. jest souhrn všech prací a činností, které slouží k docílení jednotného účelu. Jest nesporno, že st-l používá chladírny k ukládání zásob masa v obchodních místnostech prodávaného; slouží tedy chladírna účelům podnikání st-lova, k účelům řeznictví a tím jest dán předpoklad pro úsudek, že nejde v daném případě o samostatné podniky dva ve smyslu úrazov. zákona, nýbrž o podnik jeden. Z toho však podává se se zřetelem k výše vytčené zásadě § 1 odst. 1. úraz. zák. důsledek, že poj. povinnost úrazová postihuje jak zřízence, zaměstnané v chladírně samé, tak i personál v krámě, bez rozdílu, zda přichází ve styk se zdrojem úrazového nebezpečí v chladírně a do jaké míry jest nebezpečí úrazu vydán.
Rozhodnutí, které zaujímá toto stanovisko, jest tedy v souhlase se zákonem. — — —

Citace:

č. 5875. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 286-287.