NPD documents search: České právo, 2 (1920) - Jak Německo upravilo zákon o náhradě škod povstalých při násilnostech vnitřních jako: plenění povstání atd.

Čís. 13789.

Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Majitel indosované směnky, na které nebyl škrtnut jeho indosament a indosamenty jeho nástupců, není legitimován k směneční žalobě o placení proti přijateli bez předložení protestu, leč že by byl protest prominut.
Doplnění směnky doložkou »bez protestu« nepatří k podstatným náležitostem směnky.
(Rozh. ze dne 21. září 1934, Rv I 1449/34.)
Na směnce, o niž tu jde, byl žalobce uveden jako remitent, žalovaná jako přijatelka. Žalobce směnku indosoval. Když nebyla směnka v den splatnosti zaplacena, proplatila ji indosantka banka P. indosatářce bance N., připsala směnečnou sumu žalobci k tíži a vrátila směnku žalobci. Na základě této směnky, na níž nebyly indosamenty škrtnuty, domáhal se žalobce zaplacení na žalované. Oba nižší soudy ponechaly směnečný platební příkaz v platnosti.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Ze zjištění nižších soudů a ze směnky je zřejmo, že směnka byla indosována žalobcem jako remitentem a prvým indosantem, že ji po zaplacení dostal zpět, nikoli však způsobem směnečným, ježto indosamenty na ní napsané vůbec nebyly přeškrtnuty. Podle § 32 (1) sm. zák. je majitel indosované směnky legitimován jakožto vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů, až k němu jdoucí, a platí podle odstavce druhého téhož paragrafu přeškrtnuté indosamenty při zkoumání legitimace za nenapsané. Přímou legitimaci mohl si žalobce, na jehož účet byla k tíži připsána hodnota směnečná, kterou proplatila poslední indosatářce banka P., opatřiti tím, že by byl škrtl indosament svůj a svých nástupců. To však žalobce neučinil. V takovém případě jest legitimován žádati placení jen, má-li směnku, protest pro neplacení a vykvitovaný účet návratný (viz Rouček, Nové Československé právo směnečné, III. vyd. str. 98). Za těchto předpokladů byl by tedy žalobce legitimován, třebaže indosamenty až k němu jdoucí nebyly škrtnuty. Od požadavku protestu pro neplacení bylo by lze v takovémto případě upustiti, kdyby se byl směnečně zavázaný protestu vzdal. S touto otázkou je tedy v úzké souvislosti okolnost mezi stranami sporná, zda doložka »bez protestu« byla na směnku napsána za vědomí a souhlasu žalované, a je tato okolnost významná pro vyřešení otázky legitimace žalobce. Prvý soud vzal za zjištěno, že žalovaná jakožto akceptantka podepsala spornou směnku až na adresu, úplně již vyplněnou, a že na ní zejména byly již napsány doložky domicilní a »bez protestu«. Toto skutkové zjištění žalovaná napadla odvoláním jako nesprávné z důvodu nesprávného oceňování důkazů, vytýkala rozpory ve výpovědech svědků, a navrhla opakování důkazů. Odvolací soud nepokládal tyto okolnosti za rozhodné a nepodrobil svému přezkumu napadené skutkové zjištění, vycházeje z právního názoru, že žalobce byl v souzeném případě oprávněn s hlediska § 6 (2) sm. z. odevzdanou mu bianco směnku vyplniti a opatřiti ji i doložkou »bez protestu«. Názor ten je však právně mylný, poněvadž doplnění směnky onou doložkou nepatří k podstatným náležitostem směnky (§§ 3 a 6 (2) sm. zák.). Důsledkem této neúplnosti není bezpečně zjištěný skutkový podklad o tom, zda doložka »bez protestu« byla napsána na spornou směnku dříve, než ji žalovaná podepsala jako příjemce, by bylo lze usuzovati na to, že žalovaná ji mlčky schválila (§ 863 obč. zák.) a tedy protestu se vzdala. Pro případ, že se žalovaná protestu vzdala, nebylo třeba k žalobcově legitimaci protestu pro neplacení, a stačila by tu držba sporné směnky.
Pokud jde o námitku žalované o, zániku směnečných práv s hlediska § 39 (2) sm. zák. v souvislosti s námitkou neoprávněného připojení doložek domicilní a »bez protestu«, netřeba se jí blíže obírati, neboť, vychází-li se z tvrzení žalované, že doložka domicilní a »bez protestu« byly připojeny na směnku až po podpisu žalované jako akceptantky, pak by tu běželo o sfalšování směnky, které nastalo po skripturním aktu žalované, a tato by ručila podle pravého obsahu směnky (§§ 78, 79 sm. zák.).

Citace:

Affidavit.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 1, s. 19-19.