Č. 8264.

Občanství státní (Slovensko): O podmínkách ztráty čsl. stát. občanství pro zastávání cizí služby státní.
(Nález ze dne 28. listopadu 1929 č. 21131.)
Věc: Adolf K. v Ž. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o ztrátu státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Oddělení min. vnitra v Bratislavě vyslovilo rozhodnutím z 15. prosince 1927 vzhledem k tomu, že Adolf K., nyní obchodní cestující v Ž., narozený v roce 1894 v K., příslušný do K., okres Ž., bez povolení čsl. vlády sloužil v roce 1919/1920 u maďarské voj. policie, tedy po 28. říjnu 1918 v době, kdy byla Čsl. republika s tím státem v nepřátelském stavu a zastával v té době v tomto cizím státě službu, jejíž podmínkou je státní občanství, že st-l na základě § 30 zák. čl. L: 1879 pozbyl čsl. státního občanství a nařídilo vymazání jeho se seznamů příslušníků obce K.
Stížnost namítá, 1. že st-l nevstoupil do služeb cizího státu dobrovolně, nýbrž z přinucení, 2. že nekonal vojenskou službu v cizím státě, 3. že dle trest. zák. lze trestati jen činy prohlášené jím za trestné, že však trestní zákon vstup do služeb cizího státu neprohlašuje za trestní čin, že byl st-l z obžaloby naň vznesené příslušným soudem sproštěna že byla pro činy, z nichž je st-l vinen, udělena amnestie a konečně, 4. že st-l nebyl nikdy vyzván, aby opustil službu u cizího státu, nýbrž z ní dobrovolně vystoupil.
Ad 1. Námitka ta je bezdůvodná, poněvadž je v rozporu se správními spisy. — — — — —
Ad 2. Okolnost ta je bez významu, kdyžtě § 30 uv. zák. čl. předpokládá vstup do služeb cizího státu vůbec, tedy i do služeb jiných než vojenských a když stížnost ani netvrdí, že by služba, ve které st-l v cizím státě byl, nebyla bývala službou státní.
Ad 3. Námitka ta jde mimo, poněvadž nař. rozhodnutí dle své podváhy není výrokem trestním.
Ad 4. Námitka je důvodná, poněvadž předpokladem pro výrok o ztrátě státního občanství dle § 30 zák. čl. L:1879 je mimo jiné, že byl občan vstoupivší do služeb cizího státu vyzván příslušným úřadem zdejším, aby ze služeb těch vystoupil a že této výzvy ve lhůtě mu k tomu dané neuposlechl, nař. rozhodnutí však ani netvrdí, že by tento předpoklad zde byl splněn, ani neuvádí důvodů, ze kterých by splnění předpokladu toho nebylo zde třeba, což je tím závažnějším, že st-l dle tvrzení svého, aniž vyčkal vyzvání, ze služeb cizího státu dobrovolně vystoupil (srov. nál. Boh. A 1329/22).
Není-li však splněn jeden z předpokladů, na něž zákon váže výrok o ztrátě státního občanství, nemá nař. rozhodnutí opory v zákoně a slušelo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 448-449.