NPD documents search: Boh. adm., 1 (1918-19)

Č. 9858.

Občanství státní. — Řízení před nss-em: * Manželka není ani po smrti manželově legitimována k stížnosti na nss do rozhodnutí — Č. 9858 —
min. vnitra, jímž byla podle úst. zák. č. 152/26 zamítnuta žádost manželova o udělení státního občanství, třeba rozhodnutí bylo doručeno ještě za života manželova.
(Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 814.)
Věc: Regina I. v H. proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žádosti manžela st-lky Mořice I. za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26.
O stížnosti podané manželkou Mořice I. na toto rozhodnutí uvážil nss:
V prvé řadě musil nss jak zřetelem k námitce odvodního spisu žal. úřadu, tak z povinnosti úřední zkoumati stižní legitimaci st-lky.
Úst. zák. č. 152/26 označil v §§ 1 a 2 osoby, které jsou oprávněny uplatniti nárok vznikající podle tohoto zákona. Zamítavým rozhodnutím vydaným o nároku vzneseném podle cit. zákona mohou býti dotčeny ve svých subj. právech jen ty osoby, jež jsou oprávněny vznésti nárok podle tohoto zákona. K těmto osobám náleží tedy ovšem v prvé řadě ona osoba, u níž jsou skutečně nebo aspoň podle jejího tvrzení splněny podmínky stanovené v § 1 cit. zák.
Otázku, zda do kruhu těchto osob patří také rodinní příslušníci zejména manželka, resp. vdova původního žadatele, nutno pak posouditi podle § 2 cit. zák., který upravuje udělení čsl. státního občanství nejbližším rodinným příslušníkům a tedy také otázku, který z rodinných subjektů a za jakých podmínek je oprávněn nárok na udělení čsl. státního občanství uplatniti. V odst. 1 tohoto § je stanoveno, že vdané ženy, jejichž manželství nebylo soudně ani rozloučeno, ani prohlášeno neplatným, sledují svého manžela ve státním občanství nabytém podle tohoto zákona . . . . . Podle odst. 2 cit. § pak započítává se bydlení manžela před 1. lednem 1910 a od té doby (§ 1) do bydlení vdovy, když si tato podá podle tohoto zákona žádost o udělení čsl. státního občanství.
Z toho jest patrno, že o vlastním samostatném nároku manželky na udělení státního občanství podle cit. zák., který může manželka samostatně uplatňovati, může býti řeč teprve po smrti manželově, kdežto manželka za života manžela nárok ani vlastní, ani od manželova nároku odvozený uplatniti nemůže, sledujíc manžela jen ve státním občanství jím již nabytém. O státním občanství manželem nabytém možno pak — nehledě k případům podle § 4 odst. 5 cit. zák., o který v daném sporu nejde — mluviti jen tenkráte, když rozhodnutí o vzneseném nároku manžela na čsl. státní občanství podle cit. úst. zák. dopadlo příznivě a stalo se vůči němu účinným. Jen tehdy možno tedy mluviti o tom, že manželka sleduje svého manžela v jeho nabytém čsl. státním občanství a jen tehdy může z toho pro svá subj. práva před nss stihatelná něco dovozovati. V jiném případě však nemůže jíti o subj. práva manželky zejména ani tehdy, bylo-li rozhodnuto o nároku manžela nepříznivě, ať rozhodnutí to se stalo vůči manželu účinným či nikoli.
V daném případě byla zamítnuta žádost manžela st-lky za udělení čsl. státního občanství a bylo tedy o nároku manžela st-lky na toto státní občanství rozhodnuto nepříznivě; rozhodnutí to stalo se ještě za života manžela st-lčina a bylo také ještě manželu st-lčinu doručeno. Ale pak nebylo toto rozhodnutí vůbec způsobilé dotknouti se subj. práv st-lky, a nemůže založiti její stižní legitimaci před nss po rozumu § 2 zák. o ss; naopak mohlo se nař. rozhodnutí dotknouti nanejvýše jenom faktických zájmů st-lčiných, které však nestačí k založení její stižní legitimace, kterou nemá st-lka ani jako případná dědička svého manžela, poněvadž státní příslušnost není právem majetkovým a na dědice jako takového nepřechází.
Z těchto úvah bylo stížnost pro nepřípustnost odmítnouti, aniž mohl nss vejíti na jednotlivé námitky stížnosti ve věci samé a aniž tím ovšem je prejudikováno případnému právu st-lčinu, aby mohla po případě uplatniti za splnění zákonných podmínek samostatný nárok na udělení čsl. státního občanství podle §§ 1 a 2 cit. zák.

Citace:

Č. 11183.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 760-764.