Čís. 4353.

V úpadku společnosti s r. o. jest společník povinen konati splátky, jež správce úpadkové podstaty smí požadovati v mezích §u 90 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. Pro zjištění pohledávek proti úpadkové podstatě jest směrodatným uznání správcem úpadkové podstaty bez popření některého k popření oprávněného věřitele. Popření dlužníka nemá účinku. Dlužník vystupuje tu pouze jako osoba přezvědná.
Byla-li společnost s. r. o. zrušena vyhlášením úpadku, netřeba zachovávati předpisy §u 64 zák.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1924, Rv I 1026/24.) V úpadku společnosti s. r. o. S. byl vzhledem k pohledávkám Š-a a В-a zjištěn schodek 102022 Kč 04 h. Proti žalobě, jíž domáhal se správce úpadkové podstaty na žalovaném doplacení kmenového vkladu, namítl žalovaný mimo jiné, že neuznává pohledávek způsobivších schodek. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Při posuzování oprávněnosti žalobního nároku dlužno vycházeti z hlediska, že žalovaný jako společník žalující firmy, nyní úpadkyně, jest povinen v případě likvidace společnosti a tedy i v případě úpadku, který vlastně není ničím jiným než nucenou likvidací, konati ony splátky na kmenový vklad, které likvidátor, pokud se tkne správce úpadkové podstaty v mezích ustanovení §u 90 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., požadovati smí a požaduje. Jest zjištěno, že schodek úpadkové podstaty společnosti, hledě k pohledávce Š-a 31289 Kč 50 h a firmy B. 71000 Kč činí 102022 Kč 04 h a do výše tohoto schodku musí společníci splatiti své kmenové vklady a, poněvadž žalující společnost má pouze dva společníky, připadá na každého polovice schodku, tedy na žalovaného 51022 Kč 02 h, po srážce splacených jím 11000 Kč peníz 40011 Kč 02 h. Na tomto výsledku nemůže měniti ničeho okolnost, že žalovaný neuznal pohledávky výše uvedené, neboť pohledávky ty uznal správce úpadkové podstaty a tím platí tyto pohledávky za zjištěné (§ 109 ř. kon.) a musí tudíž k těmto pohledáváním při stanovení schodku býti vzat zřetel. Ujednání, které žalovaný dle svého tvrzení měl se společníkem Maxmiliánem H-em o splacení kmenového vkladu jest nerozhodné, poněvadž by šlo o změnu smlouvy společenské, kteráž by jen při zachování předpisů § 49 a násl. z. ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z. měla platnost. Že tyto předpisy byly zachovány, žalovaný netvrdí, tím méně pak to prokázal. Uvádí-li nyní odvolatel v odvolání, že požadování dalších splátek mělo býti ohlášeno obchodnímu rejstříku a že správce úpadkové podstaty neprokázal, že by tak byl učinil, uvádí tím nové tvrzení v prvé stolici nepřednesené, tedy novotu, s kterou dle § 482 c. ř. s. v odvolacím řízení zabývati se nelze; jen mimochodem se podotýká, že zákon nestanoví, že by požadování splátek co do své platnosti podmíněno bylo zápisem do obchodního rejstříku. Že opomenutí takového zápisu na platnost požadování splátek vlivu nemá, toho důkazem je § 64 (2) zákona ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z., dle něhož opomenutí ohlášky požadování splátek zavazuje k náhradě škody, tím snad způsobené. Oprávnění správce úpadkové podstaty k zahájení sporu vyplývá již z ustanovení §u 81 (1) konk. ř., nad to pak dodatečně oběžníkem ze dne 22. ledna 1924, žalovaným uznaným, prokázal správce úpadkové podstaty, že věřitelský výbor vedení sporu schválil a tím padá námitka žalovaného, že správce úpadkové podstaty byl povinen před podáním žaloby vymoci si souhlas věřitelského výboru ku podání žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ustanovení §u 109 konk. ř. je jasné. Pohledávka věřitele proti úpadkové podstatě je zjištěna, byla-li uznána správcem úpadkové podstaty a nebyla popřena některým k popření oprávněným věřitelem. Popření dlužníka nemá účinnosti pro úpadek. Takto zjištěnou pohledávku jest uspokojiti podle zákonných předpisů o rozdělení úpadkové podstaty, jak to plyne z ustanovení §u 110, 112, 124, 128, 131, 136 konk. ř. (Sr. Bartsch-Pollak Komm. zur. Konk. O. 1916 str. 628 marg. poz. 2). Uznání úpadkové pohledávky správcem úpadkové podstaty je tedy pro tuto v řízení úpadkovém, t. j. směřujícím ke zjištění a rozdělení úpadkové podstaty, směrodatným. Úpadkovému dlužníku ponechána v tomto směru (sr. § 61 a 150 odst. 4 konk. ř.) pouze role osoby přezvědné (§ 99 konk. ř.). Za eventuelní škody z toho mu snad povstalé, ručí mu správce úpadkové podstaty podle §u 81 konk. ř. Námitka žalovaného ohledně tvrzené dodatečné úmluvy se zemřelým společníkem Maximilianem H-em nemá pro tento spor významu, ježto ve sporu žalovaný netvrdil (§ 504 c. ř. s.), že by byl s ním umluvil, že na svůj kmenový vklad splatí pouze 1/4, nýbrž, že prozatím splatí 1/4. Zůstalo tedy i tak při původní výši kmenových vkladů, jež tvoří nyní v úpadku jmění společnosti k úhradě pohledávek věřitelů (§ 61 odst. 3, 63 zák. o spol. s r. o. a § 1 a 66 konk. ř.) a musí proto žalovaný jako společník společnosti S. do její úpadkové podstaty svůj kmenový vklad doplatiti, pokud toho ke krytí věřitelů je třeba (anal. §u 90 odst. 3 z. o spol. s r. o.). Poněvadž společnost S. byla vyhlášením úpadku již zrušena (§ 84 č. 4 z. o spol. s r. o.) a nemá další existence, nemá smyslu zachování formalit § 64 tohoto zák., ježto publicita výše a vyčerpávání kmenového kapitálu (§9—12 t. z.), které tento zákonný předpis v zájmu veřejném docíliti chce, má význam jen za trvání společnosti (sr. Bílý-Nesý-Vacek: Společnost s o. ruč. 1908 str. 280 odst. 2). Je tedy uplatňovaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci sporné dle §u 503 čís. 4 c. ř. s. neoprávněným.

Citace:

Čís. 106. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 159-160.