Č. 2703


Samosprávní úředníci: Výše požitků úředníků města Mor. Ostravy na základě dohody z 29. dubna 1920, kterou pro drahotní a jiné přídavky byly recipovány normy platné pro státní úředníky.
(Nález ze dne 27. září 1923 č. 15 953.)
Věc: Bruno L. a společníci v Mor. Ostravě proti zemskému výboru v Brně (zem. sekr. Dr. Jos. Rosendorf) o 50% zvýšení místního přídavku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Usnesením ze 7. března 1921 zamítla správní komise města Moravské Ostravy žádost stavovského sdružení samospráv- ných zaměstnanců o poskytnutí 50% zvýšení místního přídavku obecním úředníkům za dobu od 1. dubna do 30. září 1920. Stížnost do tohoto usnesení zv rozhodnutím z 26. listopadu 1921 zamítl a sice pokud byla podána stavovským sdružením samosprávných úředníků z důvodu, že stavovské sdružení jako takové není vůbec oprávněno k podání takové stížnosti, pokud pak stížnost byla podepsána jednotlivými úředníky, jichž zájmů se usnesení správní komise přímo dotýká, jako neodůvodněnou. Proti tomuto rozhodnutí podali stížnost Bruno L. a spol., úředníci města Mor. O., kteří podepsali též odvolání na zv v Brně. Stížnost tuto neshledal nss důvodnou. Při řešení sporu tohoto nutno si především dáti odpověď na otázku, jak rozuměti jest odst. 7. dohody z 29. dubna 1920, uzavřené mezi zástupci úřednické organisace a zástupci správní komise obce M. O. stran úpravy platů městských úředníků, t. j. zda úřednictvo města M. O. má nárok na požitky státních úředníků dle norem všeobecných, platných pro všechno státní úřednictvo, či na požitky s výhodami poskytnutými jen úřednictvu státnímu v určité oblasti, pokud by ovšem M. O. v oblast tu náležela, a teprve na způsobu odpovědi té bude záviseti, zda jest třeba řešiti též otázku druhou, jíž se nař. rozhodnutí na prvém místě zabývá, je—li totiž přídavek, jenž jest předmětem pře mezi stranami, přídavkem plebiscitním jak tvrdí žal. úřad, či přídavkem jiným od plebiscitního přídavku odlišným, jak dovozuje stížnost. Při řešení prvé otázky vycházel nss z těchto úvah: Nesporno je, že účelem jednání, jež skončilo dohodou stran dne 29. dubna 1920 uzavřenou, byla trvalá úprava služebních požitků úředníků obcí na jednání zúčastněných podle předpisů zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. V odstavci 7. dohody z 29. dubna 1920 o úpravě požitků úředníků města M. O. se praví, že drahotní a nákupní, daňové, poplatkové a jiné přídavky a výhody mimo plebiscitní přídavek řídí se nyní i budoucně vždy dle platných norem pro státní úředníky a to tak, že dotčená ustanovení pro úředníky státní platí a platiti budou automaticky také pro úředníky samosprávné. Úmysl stran nesl se dle toho zřejmě k tomu, aby úředníkům obecním, o něž jde, dostalo se těch přídavků, a výhod, které jsou nebo budou poskytovány státním zaměstnancům vůbec, bez rozdílu jejich působiště, tedy státním zaměstnancům v celém státním území, nikoli jen v určité části jeho. Ze slov »nyní i budoucně vždy dle platných norem pro státní úředníky« nelze než usuzovati, že při uzavírání úmluvy strany vedeny byly úmyslem upraviti požitky úředníků města M. O. trvale dle norem platných pro státní úředníky jako celek a ne snad dle norem a výjimečných opatření vydaných jen pro část státního úřednictva resp. pro úřednictvo v určitém působišti ze zvláštních a přechodných příčin, ježto nějakého omezení v tomto poslednějším smyslu ze slov těch vyčísti nelze. Také další větě cit. odstavce, že »dotyčná ustanovení pro úředníky státní platí a platiti budou automaticky také pro úředníky samosprávné« nelze dobře podkládati vzhledem k jejímu všeobecnému znění jiný smysl, než větě prve uvedené. Neboť kdyby strany dohodu uzavírající byly měly na mysli úpravu požitků úředníků města M. O. dle požitků státního úřednictva oblasti plebiscitní, tedy ne dle norem platných pro veškeré státní úřednictvo, pak by vzhledem k obsahu uzavřené dohody zůstávalo nevysvětlitelným, proč úřednictvu města M. O. nebyl přiznán právě plebiscitní přídavek, který v době uzavření dohody byl již státním úředníkům plebiscitní oblasti, v níž i M. O. byla zahrnuta, nejen povolen, ale i vyplácen. Když tedy žal. úřad vzhledem k tomu, co prve bylo uvedeno, v nař. rozhodnutí vyslovil, že podle dohody z 29. dubna 1920 obecním úředníkům byly přiznány požitky dle norem platných pro státní úředníky, tedy dle norem všeobecných, platných pro všechny státní úředníky, nikoli však dle požitků úředníků, kterým na přechodnou dobu ze zvláštních důvodů výjimečně zvláštní výhody byly poskytnuty a z toho důvodu odepřel přiznati st-lům nárok na 50% zvýšení místního přídavku, jehož se dostalo státním úředníkům plebiscitní oblasti, do níž pak i město M. O. byla pojata, neporušil zákon a nebylo pak ani třeba za- bývati se otázkou, jaké povahy zmíněný přídavek byl. Bylo tudíž stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 2703. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 662-664.