Č. 8158.

Živnostenské právo. — Řízení správní: I. Min. obch. jest podle stavu právního před účinností vl. nař. č. 8/28 příslušná rozhodovati v třetí stolici v řízení exekučním ve věcech živnostenských. — II. Povolení politické exekuce nemůže být odmínuto jen proto, že exekvent označil v návrhu majetkový objekt, na který by se měla exekuce vésti.
(Nález ze dne 8. října 1929 č. 6606/28.)
Věc: Společenstvo maloobchodníků v O. proti ministerstvu obchodu o exekuční vymáhání příspěvků společenstevních.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 16. února 1925 učinilo stěžující si společenstvo u městské rady hl. města Olomouce návrh, aby společenstevní příspěvky, které zemřelá A. R-ová dluhuje za léta 1921 až 1924 penízem 77 Kč, s 6% úroky ode dne splatnosti jednotlivých částek, byly vymoženy politickou exekucí, a to zabavením a nuceným prodejem budky, v níž jmenovaná svoji živnost provozovala. — Výměrem z 28. května 1925 nevyhověla měst. rada hl. města Olomouce této žádosti, poněvadž tu není subjektu legitimovaného k přijeti exekučního výměru. Dodáno bylo, že patřila-li zmíněná budka skutečně Albíně R., dlužno okr. soudu učiniti návrh na nové projednání pozůstalosti, během něhož lze exekuci provésti.
Zsp v Brně rozhodnutím z 30. července 1925 nevyhověla odvolání z toho podanému, protože společenstvo nebylo oprávněno navrhovati určitý předmět, na nějž má se exekuce vésti, nýbrž mělo žádati pouze o povolení exekuce na úhradu dlužných příspěvků, a bylo věcí úřadu exekuci povolujícího, aby zařídil další. — Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí druhé stolice.
Maje rozhodovatí o stížnosti na toto rozhodnutí podané, zkoumal nss především z povinnosti úřední, byl-li žal. úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušný, a dospěl na základě usnesení svého odborného plena ze 17. června 1929 k závěru, že min. obch. bylo podle stavu právního před účinností vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. příslušno rozhodovati v třetí stolici v řízení exekučním ve věcech živnostenských.
Dále uvažoval nss takto:
Dle § 5 zák. o ss lze stížnost k nss podati teprve tehdy, když věc je v adm. pořadu vyřízena. Předmětem kognice nss-u je tedy toliko rozhodnutí poslední stolice správní, jímž byla sporná věc definitivně vyřízena. Následkem toho není nss povolán přezkoumávati rozhodnutí stolic nižších a nemůže se ani zabývati námitkami vznesenými proti odůvodnění rozhodnutí nižších stolic, pokud nebylo rozhodnutím poslední stolice správní recipováno. V daném případě zamítla prvá stolice návrh stěžujícího si společenstva na povolení a výkon politické exekuce, protože tu není subjektu k vedení exekuce pasivně legitimovaného. Tento důvod nař. rozhodnutí nerecipovalo. Proto jest odmítnouti námitky stížnosti, pokud směřují proti tomuto důvodu rozhodnutí prvé stolice, o nějž nař. rozhodnutí opřeno není.
Min., právě tak jako druhá stolice, zamítlo návrh stěžujícího si společenstva na povolení a výkon politické exekuce jedině proto, že společenstvo označilo v návrhu majetkový předmět, na nějž by se měla exekuce vésti. Tento postup shledává stížnost nezákonným, a to dle názoru nss-u právem.
Dle § 115 živn. řádu vymáhají se příspěvky společenstevní pořadem správním, to jest politickou exekucí. Výkon politické exekuce byl v době vydání nař. rozhodnutí upraven ustanoveními cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., které se označuje v nadpise jako předpis o výkonu opatření a nálezů politických a policejních úřadů. Dle § 3 jest peněžní plnění tam zmíněná na rozkaz úřadů vybrati buď vlastními jejich orgány aneb jejich jménem a na jejich rozkaz orgány dotyčné obce. Nositelem exekuční moci státní byly zpravidla v 1. instanci okr. úřady politické (dříve okr. hejtmanství), resp. magistráty měst statutárních. Když se placení zcela nebo z části zmeškalo nebo odepřelo, byl politický úřad oprávněn po marném upomínání užíti exekučních prostředků, kterými se vymáhají nedoplatky přímých daní.
V cit. zákonné normě není ustanovení o tom, jaké údaje mál obsahovati návrh na povolení a výkon politické exekuce, zejména není tam zákaz, že by návrh strany, žádající o povolení a výkon politické exekuce na jmění povinného, nesměl označovati určitý majetkový objekt, k na nějž by se měla exekuce vésti. Z povahy věci nepřípustnost takového označení tím méně plyne. Účelem politické exekuce je, aby po právu stávající peněžité plnění pro veř. účely, mezi něž jest počítati také společenstevní příspěvky, bylo od povinného vymoženo, a to se vším možným urychlením. Toho vyžaduje veř. zájem. Je-li však urychlené vymožení peněžního plnění ve veř. zájmu, pak nelze právem tvrditi, že by strana exekuci navrhující nebyla oprávněna v návrhu na povolení exekuce na jmění povinného označiti majetkový objekt, na nějž by se měla exekuce vésti, neboť jinak by musil úřad sám předměty movitého jmění osoby k placení povinné zjišťovati, čímž by výkon exekuce utrpěl průtah, a následkem event. průtahu mohlo by po případě vymožení peněžního plnění býti zmařeno aneb alespoň ztíženo. Připomenouti sluší, že v § 54 exek. řádu z 27. května 1896 č. 78 ř. z. jest pod č. 3 předepsáno, že, vede-li se soudní exekuce na jmění, musí návrh na povolení exekuce označovati jmění, na něž se má exekuce vésti.
Za tohoto stavu věci nelze nahlédnouti, proč by nebylo přípustno, aby strana v návrhu na povolení a výkon politické exekuce uvedla majetkový objekt, na který by se měla exekuce vésti. — Posouditi, zdali navržený objekt je způsobilý pro vedení politické exekuce, náleží úřadům k povolení a provedení exekuce příslušným. Tuto otázku nař. rozhodnutí vůbec neřešilo, nýbrž zamítlo návrh stěžujícího si společenstva na povoleni a výkon politické exekuce jedině proto, že v něm bylo žádáno, aby exekuce byla vedena na určitý majetkový objekt.
Tento postup nemá opory v zákoně.

Citace:

č. 8158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 231-233.