NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 7896.

Pojišťování pensijní: Je činnost kresliče, který přenáší výkresy jemu dodávané na litografický kámen, činností převážně duševní?
(Nález ze dne 22. dubna 1929 č. 14625/28.)
Prejudikatura: Boh. A 4045/24, 6125/26, 7128/28.
Věc: Firma B. a spol., s. s r. o., a Jindřich L. v B. proti ministerstvu soc. péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Proti výměru zem. úřadovny 1. všeob. pensijního ústavu v Brně ze 13. prosince 1923 o pens. pojištění Jindřicha L., litografa u fy B. a spol., s. s r. o. v Brně ode dne 29. října 1923 podala firma B. a spol. s. s r. o. k zsp-é odpor, který spolupodepsal zaměstnanec. Zsp rozhodnutím z 26. července 1924 zamítla odpor, poněvadž Jindřich L. koná převážně činnost kresličskou, která jako převážně duševní zakládá pojistnou povinnost dle § 1 zák. č. 89/20. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče dalšímu odvolání firmy J. B. a spol., jež spolupodepsal i Jindřich L., ježto práce, které J; L. dle výsledku celkového šetření ve sporné době vykonával, dlužno považovati jako práce kresličské za práce převážně duševní (§ 1 odst. 2 lit. a) pens. zák.). Přípravných prací, jako leptání a preparování ploten a kamenů J. L. dle výpovědí svědků nekonal.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Podstata činnosti J. L-a, kterou kvalifikoval žal. úřad jako činnost kresličskou a tedy činnost převážně duševní, záleží v tom, že přenášel výkresy, jejichž prvopisy mu byly dodány a obsahovaly nákresy různobarevné, na kámen tím způsobem, že si nejdříve kresbu pomocí průsvitného papíru, který napjal na originál, v hlavních obrysech viditelných ať v kontrastech kresličských ať barevných tuší okopíroval. Kopie tato však není úplná, poněvadž jemnější části výkresu nejsou průsvitným papírem jasně viditelný, pročež nutno kopii dle originálu doplniti. Tento transparentní snímek, který ukazuje veškeré barevné plochy i odstíny z výkresu, přenáší se pak na biografický kámen. Podle různých barev zhotovují se s tohoto kamene dle počtu barev potřebné otisky tak, že sestává-li na příklad výkres ze 4 barev, započne litograf nejsvětlejší barevnou plotnou a kreslí právě vše, kde tato barva jest obsažena, na kámen, což se opakuje i u všech ostatních barev. Poněvadž tento otisk není zřetelný, třeba jej znovu doplniti, což se děje tuší nebo křídou. Leptání desek, preparování ploten a kamenů nenáleželo již k práci Jindřicha L.; práce tyto konal kamenotiskař. Podstata činnosti J. L. záleží tedy v přenášení kresby originální na biografický kámen. Na sporu jest jen, zda toto přenášení kresby na kámen sluší hodnotiti jako pouhou činnost mechanickou, jak míní stížnost, či jako činnost kresličskou, jak usuzuje žal. úřad.
Jádrem stížnosti je námitka, že J. L. výkres pouze kopíroval, že šlo tedy o pouhé řemeslnické kopírování, práci manuelní, jejíž povaha není dotčena tím, že k činnosti takové je třeba větší míry pozornosti a zkušenosti, nabyté dlouhou praxí. Tomuto názoru stížnosti nemohl však nss přisvědčiti. Nelze sice o tom pochybovati, že pouhé kopírování, snímkování, nespadá a nespadalo ani za platnosti dřívějšího pens. zákona (cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.) pod pojem činnosti převážně duševní. V § 1 lit. a) odst. 5 posléz uvedeného zák. výslovně byla vyloučena činnost spočívající v pouhém snímkování, pokud se týče v rozmnožování výkresu cestou pouze mechanickou, z povinnosti pensijní, a na tomto stavu nebylo nic změněno dalším zákonem č. 89/20, dle kterého sluší posouditi daný případ. Kdyby činnost Jindřicha L-a v podstatě se vyčerpávala pouhým okopírováním výkresů a pouhým otiskem na kámen, bylo by ovšem stížnosti dáti za pravdu.
Žal. úřad však, jak zřejmo z toho, že činnost na sporu jsoucí kvalifikoval jako činnost kresličskou, nepohlíží ani na ni jako na pouhé řemeslné kopírování, nýbrž jako na činnost, při níž nejde o pouhou pohotovost ruční, t. j. ovládání předmětu, jímž se kreslí, nýbrž o činnost duševní, která nad onou ruční pohotovostí převládá. Tento úsudek neshledal nss nezákonným, uváživ především, že kopírování výkresu papírem průsvitným nebylo vlastním účelem činnosti Jindřicha L-a, nýbrž bylo jen prostředkem pomocným, aby originál výkresu byl jím na kámen přenesen. Znamenalo jen ulehčení činnosti kresličské, pakli zaměstnanec v hlavních rysech kresbu pomocí průsvitného papíru, který napjal na originál, tuší okopíroval a to jen tak, kde to bylo viditelno. Kopie tato nepředstavovala, jak vyplývá z hořejšího vylíčení činnosti zaměstnancovy, úplnou a hotovou reprodukci originálu, nýbrž bylo ji nutno dle originálu přesně vyplniti ve všech detailech, tak aby byla věrnou reprodukcí originálu, jak co do ohraničení barevných ploch i různých odstínů, tak i co do podrobnějšího prokreslení detailů, které při kopírování nemohly vyniknouti.
Již z tohoto obsahu činnosti Jindřicha L. se podává, že význam činnosti jeho nespočíval v pouhém kopírování výkresu a v pouhém přenášení takové kopie na kámen, nýbrž ve zhotovení nákresu podle originálu a v přenášení tohoto nákresu na kámen. V obou směrech sluší spatřovati těžisko a vlastní účel zaměstnání jeho v činnosti kresličské, jejíž podstata spočívala právě v tom, že zhotovoval kopii podle originálu nikoli pouhou mechanickou činností, která byla rázu jen přípravného a podřízeného, nýbrž vlastní činností ducha. Tato činnost duševní jeví se právě v detailním obkreslování, které teprve činí kopii reprodukcí originálu a to jak co do různých dimensí tak i co do odstínování i označení barevných ploch. Při tom uvážil také nss, že v konkrétním případě běží o chromolitografa, který nepracuje s výkresem jednobarevným. Jak bylo vysloveno v nál. Boh. A. 4045/24, spočívá duševní činnost při kopírování mnohobarevných výkresů i v kombinující a tvůrčí činnosti zaměstnance, který si výkres, resp. kopii musí dle barev, resp. jejich odstínů na více částí rozložití. Tak tomu bylo i v daném případě, kde podle souhlasných výpovědí zaměstnance i zaměstnavatele zhotovují se dle počtu barev potřebné odtisky, tak že, sestává-li na příklad výkres ze 4 barev, započne litograf nejsvětlejší barevnou plotnou a kreslí právě vše, kde tato barva jest obsažena, na kámen, což se opakuje i u všech ostatních barev. Stížnost konečně připouští i sama, že L. snad někdy na obálku nebo na záhlaví účtu sám nakreslil nějakou běžnou kresbu. Tím patrně uznává v podstatě správnost údajů zaměstnancových, že L. někdy samostatně obstarával dle údajů eventuelně dle zvláštních přání objednavatelových ornamentální výzdobu různých předmětů jako dopisního papíru, embalage, vignet a pod. Že činnost tohoto obsahu byla činností duševní, stížnost ani nepopírá.
Uváží-li se pak konečně, že vlastních prací manuelních jako leptání, gumování a preparování ploten a kamenů J. L. nekonal, jak i stížnost sama doznává, a žal. úřad výslovně zjistil, takže se podstata činnosti L-ovy omezovala na kreslení, pokud se týče obkreslování originálu výkresu na kámen nikoli však cestou pouze mechanickou nebo chemickou, nemohl nss shledati nelogickým výrok žal. úřadu, který hodnotil práce Jndřicha L. jako činnost kresličskou a nikoli jako pouhou činnost snímkovací. činnost kresličskou pokládal již býv. ss a pokládá ji dle konstantní judikatury i nss za činnost duševní, vycházeje z úvahy, že k naučení se kreslení nepostačuje nabyti pouze manuelních zručností, nýbrž je třeba ještě zvláštního výcviku ducha převyšujícího míru všeobecného školního vzdělání. Proto také uznává se duševní činnost jako podstatný činitel i u kresliče, který pořizuje jen kopie podle originálu. Náleží-li kreslení podle předloh k pravidelnému zaměstnání kresliče, jako jest tomu v daném případě, nutno takovou práci pokládati za převážně duševní, když obkreslování nemá povahu ryzího okopírování (smínkování). V tomto směru odkazuje se stížnost na podrobnější důvody nálezů Boh. A 6125/26 a 7128/28. Vytýká-li tedy stížnost odlišnou povahu činnosti kreslířské v nál. Boh. A 6125/26 vylíčené, kde běželo o přenášení výkresu se vzoru na kámen tužkou, perem nebo jehlou, nemá pravdu potud, pokud chce tím patrně naznačiti, že v daném případě jde o pouhé kopírování. O takovém, jak bylo shora dovoženo, nelze tu mluviti, nýbrž jde tu o skutečné kreslení, k němuž kopírování jen napomáhalo, při čemž nezáleží na tom, jakého nástroje zaměstnanec používá.

Citace:

Čís. 11008.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 197-199.