Č. 2858.

Obecní zřízenci: 1. * »Nadřízeným samosprávným úřadem« ve smyslu 2. a 3. odst. §u 2 zák. o obecních zřízencích ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920 rozumí se nejen úřad bezprostředně nadřízený (okr. spr. komise), nýbrž po případě i zemský spr. výbor. — 2. Soudům náleží rozhodovati též ve sporech, zda jest určitého zřízence pokládati za zřízence obce podle zák. č. 16/1920.
Školství: Může školník městské obchodní školy býti obecním zřízencem podle zák. č. 16/1920?
(Nález ze dne 10. listopadu 1923 č. 18 811).
Prejudikatura: Boh. č. 869 adm.
Věc: Městská obec J. H. (adv. Dr. Frt. Svatoň z Jindřichova Hradce) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu Fr. P. — adv. Dr. Frt. Kysela z Prahy) o služební postavení školníka F. P.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: František P., jenž v září 1913 přijat byl na smlouvu za školníka pro městskou obchodní školu v J. H., zažádal na podzim 1920 za udělení definitivy a úpravu požitků podle zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. z r. 1920. Obecní zastupitelstvo tuto žádost zamítlo, a osk podanému odvolání nevyhověla, poněvadž P. není zaměstnán u obce, nýbrž u kuratoria školy, a cit. zákon tedy proň neplatí.
Když toto rozhodnutí bylo k rekursu P. zsv-em zrušeno a osk uloženo, aby rozhodla ve věci samé, poněvadž ob. zastupitelstvo v sezení z 19. září 1921 uznalo P. za zřízence obce, osk rozhodnutím z 30. srpna 1922 znovu rekurs P. zamítla s odůvodněním, že ob. zastupitelstvo v sezení z 19. září 1921 rekurenta za obecního zřízence neuznalo, nýbrž jenom mu upravilo plat, že tedy P. nebyl prohlášen ve smyslu § 2 zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 ex 1920 za zřízence obecního trvale ustanoveného a proto není příslušnost osk po rozumu tohoto zákona odůvodněna.
K odvolání P. zsv nař. rozhodnutím z 20. ledna 1923 usnesení osk zrušil a ve smyslu § 1, odst. 2 zákona ze 17. prosince 1919 č. 16 ex 1920 vyslovil, že místo školníka městské obchodní školy, zastávané Františkem P., jest systemisovaným místem obecního zřízence. Nárok st-lem Františkem P. uplatňovaný na přiznání definitivy jako obecního zřízence odkázán dle § 24 cit. zákona na pořad řádných soudů. - -
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Zákon ze 17. prosince 1919 č. 16 Sb. ex 1920 rozeznává
1) systemisaci míst zřízenců trvale ustanovených a určení zvláštních náležitostí pro jednotlivá místa takto systemisovaná (§ 2),
2) ustanovení určitého zřízence ve službách obce, po případě rozhodnutí, přísluší-li obecnímu zřízenci povaha zřízence trvale ustanoveného ve smyslu tohoto zákona.
Rozhodnutí o tom, která místa ve službě obecní systemisovati jest jako místa zřízenců trvale ustanovených, dává zákon především do rukou obecního zastupitelstva (§ 2, odst. 1 a 3). Aby však zaručeno bylo řádné obstarávání služby obecní i tehdy, když by obecní zastupitelstvo opomenulo neb odepřelo se o to postarati, přenáší zákon pro takové případy kompetenci k systemisování na nadřízený úřad samosprávný (§ 2, odst. 2 a 3), který jest povolán potom zakročiti z dozorčí moci a — uzná-li systemis místa podle poměrů potřebnou — provésti úkon obecním opomenutý.
Zákon mluví v § 2, všeobecně o »nadřízeném samosprávném úřadu«,aniž kompetenci tam normovanou omezuje jen na samosprávný úřad obci bezprostředně nadřízený. Dává tedy kompetenci k náhradnímu úkonu systemisace nejen okresní správní komisi, nýbrž i zemskému správnímu výboru, je to odůvodněno úvahou, že jde o výkon dozoru, tedy o ochranu objektivního práva a že je tedy třeba, aby tu byla možnost nápravy z moci úřední také pro ten případ, když by dohlédací úřad obci bezprostředně nadřízený uložený mu dozorčí úkon náhradní nevykonal. Pouhou instanční kontrolou nebylo by tu pomoženo, poněvadž, — nehledíc k tomu, že by selhávala úplně v případě nečinnosti tohoto úřadu — jde o opatření organisační, na němž jako strana zúčastněna je toliko obec, takže ani proti usnesení bezprostředně nadřízeného úřadu, kterým by systemisaci odmítl, nebyla by jiná osoba, a zejména ani zřízenec na systemisaci takové snad fakticky interesovaný, legitimován odvolati se k stolici vyšší. Proto také obrat, že nadřízený samosprávný úřad rozhoduje o tom »s konečnou platností, má význam jen tehdy a ten, že usnese-li se bezprostředně nadřízený samosprávný úřad místo systemisovati, nemá obec tím po případě ve svých právech dotčená proti takovému opatření již opravného prostředku v postupu administrativním, nelze však z něho dovozovati, že nevykonáním dozorčího náhradního úkonu bezprostředním dohlédacím úřadem byl by vyšší samosprávný úřad z výkonu toho dozoru vyloučen.
V první části nař. rozhodnutí zsv v podstatě po rozumu § 2, odst. 2 zák. č. 16/20 vyslovil, že místo školníka na městské obchodní škole systemisuje se jako místo trvale ustanoveného obecního zřízence. Podle hořeních úvah byl k tomuto opatření oprávněn mocí dozorčího práva v § 2 cit. zák. normovaného, a to bez ohledu na to, jaké usnesení v tom směru učinila osk. Je-li opatření to také věcně odůvodněno v zákoně a ve skutečných poměrech, nemohl nss zkoumati již proto, poněvadž stížnost proti výroku tomu jinou námitkou nežli námitkou nekompetence žal. úřadu nebrojí (§ 18 zák. o ss).
V druhé části zsv odmítl rozhodovati o nároku Františka P. na udělení definitivy v základě § 24 cit. zák., poněvadž rozhodnutí o tom přísluší řádným soudům. Ani tento výrok nss neshledal nezákonným. Jak bylo již vysloveno ve zdejším nálezu Boh. 869 adm., náležejí ve smyslu § 24 cit. zák. nejen veškery spory ze služebního poměru obecních zřízenců v podstatě již nesporně naloženého, nýbrž také spor o to, přísluší-li určitého zřízence považovati za zřízence obce ve smyslu zákona ze 17. prosince 1919, na řádné soudy. Nelze tedy v daném případě v negativním votu obecního zastupitelstva a osk spatřovati rozsudečného výroku o tom, že František P. obecním zřízencem ve smyslu zákona ze 17. prosince 1919 není, a tedy ani autoritativní prejudic pro otázku jeho definitiva. Rozhodnutí o této otázce náleží dle § 24 cit. zák. jedině řádnému soudu, jehož věcí bude také zkoumati, je-li P. vůbec zřízencem trvale ustanoveným ve smyslu uvedeného zákona.
Jeví se tedy stížnost bezdůvodnou.

Citace:

č. 2858. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 954-956.