NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2650.

Stavební právo. — Administrativní řízení: Stavební řízení podle § 35 a 36 stav. řádu pro Čechy je ovládáno zásadou koncentrační.
(Nález ze dne 15. září 1923 č. 15 202.)
Prejudikatura: Boh. 378 adm. a j.
Věc: Městská obec J. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu — Viléma U. v J. adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) o přístavbu domu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 3. dubna 1922 Vilém N., majitel domu č. p. — na rozhraní ulice Údolní a ulice Vídeňské v J., zažádal za povolení ke zřízení přízemní přístavby pro obchodní místnosti. Výměrem městského stavebního úřadu z 27. dubna 1922 bylo žádané povolení odepřeno m. j. z důvodu, že stavební čára ve Vídeňské ulici řeže dům na 80 cm, takže podstatná stavební přeměna tohoto objektu dle § 18 stav. ř. je nepřípustná, dále že zastavění Vídeňské a Údolní ulice je projektováno uzavřenou řadou domů alespoň dvoupatrových, takže by žádaná přízemní přístavba ulici v budoucnu zohyzďovala, konečně pak, že nízkou polohou komínu vzhledem k malé vzdálenosti oken v starém domě vzniká nebezpečí požáru a obava obtěžování konřem.
Odvolání stavebníkovu, jenž uplatňoval m. j., že přístavba zamýšlena je jako první část novostavby dvoupatrového domu, který hodlá v budoucnu na místo svého nynějšího domu postaviti podle plánů, jež v rekursním řízení současně předložil, žal. úřad nař. rozhodnutím vyhověl.
Rozhodnutí konstatuje především, že přístavba neodporuje § 18 stav. ř., ježto je projektována v mezích nové čáry stavební. Dále připouští sice, že přístavba prozatím nevyhovuje ohledům esthetickým, vyjádřeným požadavkem zastavění Vídeňské a Údolní ulice uzavřenou řadou domů aspoň dvoupatrových, a uznává, že nízkou polohou komínu vzniká nebezpečí požáru a obtěžování kouřem. Přes to žal. úřad uděluje stavební povolení k projektované přístavbě v té úvaze a s tou podmínkou, že bude provedena jako první část projektované budovy dvoupatrové, kterou stavebník jen prozatím z důvodů finančních vystavěti nemůže, takže uskutečnění projektovaného vzhledu ulice není na trvalo odsunuto. Zároveň stanoví podmínky, aby odstraněno bylo obtěžování kouřem a nebezpečí požáru hrozící z nízké polohy komínu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Předmětem stavebního řízení v první stolici, zejména také stavební komise konané dne 13. dubna 1922, byl projekt přízemní přístavby k domu č. p. — na základě předložených plánů, které se vztahovaly pouze na tuto přízemní přístavbu o sobě.
Žal. úřad nař. rozhodnutím konsentoval tuto přístavbu, avšak toliko jako první část dvoupatrové budovy, kterou zúčastněná strana podle svého prohlášení zamýšlí v budoucnosti postaviti podle plánů, jež předložila teprve v řízení rekursním.
Předmětem stavebního konsensu uděleného žal. úřadem je tedy objekt v podstatě jiný, než o jakém konáno stavební řízení v první stolici.
Poněvadž stavební řízení podle §§ 35 a 36 stav. ř. ovládáno je zásadou koncentrační, která vyžaduje, aby veškeren skutkový materiál pro úřední rozhodnutí zjištěn byl při stavební komisi samé, projekt, na základě něhož vydáno nař. rozhodnutí — totiž projektovaná přístavba v souvislosti s později zamýšlenou dvoupatrovou budovou a jako součást této budovy — nebyl však v této spojitosti komisionelnímu jednání podroben, trpí nař. rozhodnutí podstatnou vadou, pro kterou bylo je v základě § 6 zákona o ss zrušiti, aniž bylo třeba zaujímat stanovisko k ostatním námitkám stížnosti.

Citace:

č. 2650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 561-562.