NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4604.

Učitelstvo: I. Místem, jehož požitky jsou volné, míní čl. VIII., odst. 2 al c) zák. č. 251/1922 ono místo, na které je ustanoven učitel, k jehož zastupování má býti ustanoven učitel zatímní, nikoli místo, na které tento zatímní učitel se ustanovuje. — II. Byl-li za platnosti zák. č. 251/1922 definitivní učitel obecné školy ustanoven okr. škol. výborem výpomocným učitelem na škole občanské v témže místě, není nároku na substituční přídavek ve smyslu čl. X, odst. 1. věty 1. cit. zák. zbaven podle čl. X, odst. 1. věty 2. a čl. VIII. téhož zák.
(Nález ze dne 9. dubna 1925 č. 7194.)
Věc: Antonín Š. v P. (adv. Dr. Říha z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční přídavek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, definitivní učitel obecné školy v P., byl dekretem ošv-u v P. ze 17. srpna 1922 ustanoven s výhradou schválení zšr-ou výpomocným učitelem na dobu potřeby na trojtřídní měšťanské škole v P. a vyzván, aby nové místo nastoupil 1. září 1922. Podle zprávy řiditelství občanské školy v P. z 3. července 1923 působil st-l na uvedené škole od 1. září 1922 až do 28. června 1923 a zastupoval zcela místo učitele na nově zřízené pobočce při druhé třídě měšť. školy. Řiditelství navrhlo z toho důvodu, aby mu poukázán byl za uvedenou dobu podle čl. X. zák. č. 251/22 substituční přídavek měsíčních 100 K za školní rok 1922/1923, celkem 1000 K. Zšr rozhodnutím' z 15. října 1923 nepovolila st-li substituční přídavek měsíčně 100 K za domnělé zástupné vyučování na občanské škole v P. ve školním roce 1923/23, poněvadž st-l, zastávaje na uvedené škole místo požitkově volné, nemá nároku na tento přídavek vzhledem k ustanovení čl. X. zák. č. 251/22 v souvislosti s čl. VIII. téhož zák. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Stížnost shledal nss důvodnou z těchto úvah:
Podle čl. X. zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. »učitelé všech kategorií definitivně nebo zatímně ustanovení a povolaní.... v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele, mají nárok toliko na požitky plynoucí z jejich definitivního nebo zatímního ustanovení a na substituční přídavky po 100 Kč měsíčně, zastupují-li zcela místo učitele na škole občanské... Nároku na tyto substituční přídavky nemají však zástupci uvedení v čl. VIII., odst. 2«.
Žal. úřad, resp. zšr, jejíž odůvodnění nař. rozhodnutí vzalo za své, nepopírá, že st-l byl definitivním učitelem obecné školy v P., že byl povolán na školu občanskou v P., a nepopírá také ani, že st-l, jak vychází z cit. zprávy ředitelství obč. školy v P., zastupoval na občanské škole této po celý školní rok 1922/23 zcela místo učitele na nově zřízené pobočce při II. třídě; tím však, že dovolává se úřad též čl. VIII. zák. č. 251/22, dává na jevo, že na st-le aplikuje shora citovaný předpis 2. věty 1. odst. článku X. zák. č. 251/22, tedy že jej považuje za zástupce toho druhu, jaký uveden jest v čl. VIII., odst. 2. cit. zák.
Článek VIII. cit. zák. stanoví především v odstavci prvém, že ustanovení čl. I. a III. zák. č. 306/20« (tedy předpisy cit. zákona o jmenování učitelů definitivními bez určení služ. místa) »netýká se učitelů výpomocně ustanovených za zástupce učitelů na místech definitivně nebo zatímně zřízených, kteří pro nemoc nebo z jiných důvodů nemohou dočasně zastávati svého místa«. Dále pokračuje pak čl. VIII. v odst. 2., tedy o onom, na který se odvolává shora cit. 2. věta, odst. 1. čl. X. takto:
»Za učitele . .. : a) jmenované okresními školními inspektory, b) služebně přidělené ke školním úřadům, c) zastávající dočasně místa zatímně nebo definitivně zřízená a dočasně uprázdněná, jsou-li požitky z míst těchto plynoucí volné, mohou býti ustanoveni učitelé ... zatímní.
Dle toho je tedy na sporu otázka, zda st-l v příčině svého ustanovení na škole občanské v P. spadá pod kategorii učitelů, o nichž mluví čl. VIII., odst. 2. Z textu a souvislosti prvého a druhého odstavce článku VIII. především jde jednak, že zákon rozeznává na uvedeném místě přesně mezi učiteli výpomocně ustanovenými a mezi učiteli zatímními, při čemž jen prvou kategorii vylučuje z výhod čl. I. až III. zák. č. 306/20, jednak že ustanovení zastupujících učitelů jakožto učitelů zatímních dopouští j e n v případech odst. 2. písm. a) až c) článku VIII., konečně že zákon druhou větou odstavce prvého článku X. vylučuje z nároku na substituční přídavky podle prvé věty odst. 1. čl. X jen takové učitele, kteří v případech podle čl. VIII. odst. 2 jako zatímní učitelé byli ustanoveni.
St-l mohl by tedy nároku na odměnu podle čl. X. odst. 1. věty 1. býti zbaven jen tehdy, byl-li na občanské škole v P. ustanoven zástupcem jakožto učitel zatímní, nikoli však byl-li ustanoven zástupcem v jiné vlastnosti.
Pro posouzení toho, byl-li st-l na obč. škole v P. ustanoven » zatímním učitelem« nebo ne (toliko výpomocným), rozhoduje znění dekretu, kterým na škole byl ustanoven. Ustanovení to stalo se dekretem příslušného ošv-u z 17. srpna 1922, který je ke stížnosti v originálu připojen a který zní doslovně takto: »Ustanovuji Vás tímto dekretem s výhradou schválení zšr-ou výpomocným učitelem na dobu potřeby na 3 třídní měšťanské škole v P....«.
Dekret ten vydán jest příslušným úřadem školským (viz § 25 č. 7 zák. o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. mor., § 49 říš. zák. školního ze 14. května 1869 č. 62 ř. z., § 109 odst. 1., druhá věta řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905 č. 159 ř. z.); dovolává se sice vyhrazeného schválení zšr-ou, avšak žal. úřad ani netvrdí, ani není ze spisů patrno, že by ke schválení tomu nebylo došlo, resp. že by dekret onen z uložení zšr-y byl býval dodatečně odvolán nebo změněn; konečně jest poukázati též k tomu, že dekret vydán byl dne 17. srpna 1922, tedy již po vydání a za účinnosti zákona č. 251/1922 (viz čl. XIV, odst. 1. zák.).
Dle toho nelze shledati, že by st-l v rozhodné době byl býval ustanoven na občanské škole ve vlastnosti učitele zatímního podle odst. 2. čl. VIII. a nelze jej tedy z důvodu čl. VIII. v souvislosti s čl. X. zák. č. 251/22 právem zbaviti nároku na požadovaný jím příplatek.
Zšr ve svém rozhodnutí z 15. října 1923, jehož důvody žal. úřad vzal za své, ovšem uvádí také, že st-l zastává na škole občanské místo požitkově volné; pokud úřad, užívaje tohoto obratu, kterého užívá též čl. VIII. odst. 2. al. c) zák. č. 251/1922, míní tím snad říci, že st-l jest proto považován za zástupce té kategorie, o které mluví právě čl. VIII. odst. 2. al. c), nebylo by lze tento názor uznati správným.
Neboť nehledě ani k tomu, že st-1 — jak již shora bylo vyloženo — nebyl na škole občanské ustanoven učitelem zatímním, podává se z textu čl. VIII. odst. 2. al. c) zák. č. 251/1922, že předpis tento — mluvě o místě požitkově volném, míní tím ono místo, na které je ustanoven učitel, k jehož zastupování má býti ustanoven jiný učitel zatímní, nikoliv místo, na které tento zatímní učitel se ustanovuje.
Podle spisů však nestalo se ustanovení st-lovo na škole občanské vůbec na místo učitele, který (učitel ze škole občanské) by zastával jinde místo požitkově volné; okolnost pak, zda místo na občanské škole, na které byl st-1 sám jako výpomocný ustanoven, je nebo není požitkově volné, nemá pro otázku st-lova nároku na přídavek podle čl. X. odst. 1. věty prvé (alespoň podle předpisů čl. X. a VIII., jichž úřad jedině se dovolává) významu.
Z těchto úvah bylo rozhodnouti, jak v enunciátě uvedeno.

Citace:

č. 4604. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 771-774.