NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1302.

Účinnost vyklizovacího příkazu (§ 567 c. ř. s.) ohledně zabraného majetku není, alespoň v poměru mezi stranami, podmíněna souhlasem pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1921, Rv I 493/21.)
Proti soudnímu příkazu na vyklizení zpachtovaných pozemků namítl pachtýř mimo jiné, že, ježto jde o majetek zabraný, bylo ku výpovědi třeba souhiasu pozemkového úřadu, jenž nebyl vykázán. Procesní soud prvé stolice ponechal vyklizovací příkaz v platnosti a vyvrátil onu námitku pachtýřovu v důvodech: Souhlasu pozemkového úřadu vyhledává se dle § 7 čís. 3 zákona ze dne 11. června 1919, čís. 330 sb. z. a n., pouze ku zcizení, pronájmu, zavazení a dělení zabraného majetku, nikoliv však ku zrušení pachtovního poměru, jež podléhá obmezení § 7 čís. 6 téhož zákona pouze potud, pokud jde o výpověď státního pozemkového úřadu osobám, hospodařícím na zabraném majetku před jeho převzetím (§ 13 záb. zák.). Převzetí zabraných statků státem nenastává však ještě záborem, jenž dává státu pouze právo, statek do vlastnictví převzíti (§ 5 obč. zák.). Statek, o nějž tu jde, nebyl však dosud převzat. Odvolací soud potvrdil rozsudek v podstatě z týchž důvodů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce poukazuje se dovolatel na důvody napadeného rozsudku, jež jsou v podstatě správné a nebyly vyvráceny spisem dovolacím. K jeho vývodům se připomíná, že, byť i vyžadovala by výpověď zabraného majetku souhlasu pozemkového úřadu dle § 7 záboroyého zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., přece výpověď bez něho učiněná neměla by právních následků pouze proti státu, avšak platila by mezi stranami. K ustanovením zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 166 sb. z. a n., nebylo lze přihlížeti, jelikož tento zákon v době vynesení rozsudku prvé stolice ještě neměl působnosti.

Citace:

č. 1302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 809-809.