NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 196.

Pro trestnost křivého svědectví (§ 199 lit. a) tr. z.) jest lhostejno, zda týkalo se okolnosti rozhodné či nerozhodné.
(Rozh. ze dne 28. května 1920, Kr I 122/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Josefy K. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 1919, jímž byla uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 199 lit. a) tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti výroku, odsuzujícímu stěžovatelku pro zločin podvodu dle § 197, 199 a) tr. z., zmateční důvod § 281 čís. 10 tr. ř. — správně § 281 čís. 9 a) tr. ř., poněvadž stěžovatelka dovolává se úplného sproštění viny. Není však odůvodněna. Právně pochybeným shledává stížnost odsouzení pro zločin podvodu proto, poněvadž za nepravdivou uznaná svědecká výpověď stěžovatelčina, že v době, kritické pro zrození dítěte, se žádným jiným mužem krom Václ. E. nesouložila, jest pro rozhodnutí jak v trestní věci dle § 144 tr. z. tak i v paternitním sporu s Václavem E. úplně bezpředmětná a nerozhodná, ba neměla prý dotýčná otázka býti vůbec položena pokud se týče připuštěna. Neutrpěl prý proto stát a nemohl utrpěti újmy na svém právu vykonávati spravedlnost ani tehda, kdyby dotýčná výpověď obžalované bývala nepravdivá. Než zákon zavazuje v § 165 a násl. tr. ř. bezpodmínečně svědka, by před soudem pravdu a nic jiného než pravdu seznal. Též § 199 a) tr. z. tresce křivé svědectví před soudem jako zločin podvodu, bez rozdílu, týkalo-li se okolnosti rozhodné čili nic. Nelze proto se stanoviska trestnosti rozlišovati mezi křivým svědectvím ohledně okolnosti rozhodné neb nerozhodné, to tím méně, poněvadž při zásadě volného uvažování důkazů nelze často vůbec rozhodnouti, pokud ta neb ona výpověď svědkova měla či neměla vlivu na rozhodnutí soudcovo a každá vědomá nepravda svědkova před soudem alespoň ohrožuje výkon spravedlnosti. A byť i v tomto případě nebylo lze popírati, že okolnost, zda svědkyně v době kritické s jinými osobami mužskými tělesně obcovala čili nic, neměla ani v trestní věci pro zločin dle § 144 tr. z. ani ve sporu paternitním přímo významu rozhodujícího, nelze odepříti jí významu nepřímého, pro rozhodnutí, ať již ve směru posouzení osoby svědkyně nebo její věrohodnosti. Jestliže tedy svědkyně před soudem křivě svědčila, byla právem uznána vinnou zločinem podvodu a bylo zmateční stížnost jako právně pochybenou zavrhnouti.

Citace:

Čís. 196. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 288-289.