Č. 4172.
Učitelstvo. — Státní zaměstnanci: I. Učitel národní školy pravoplatně pensionovaný, není reaktivován tím, že je výpomocně pověřen vyučováním a správou školy. — II. K výkladu § 6 zák. č. 457/1919 o válečných pololetích — II. Co je to »pensijní základna«?
(Nález ze dne 29. listopadu 1924 č. 21204.)
Věc: Jan T. v T. ,(adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výslužné a doplatek akt. požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr. mor. rozhodnutím z 1. srpna 1918 přeložila st-le k jeho žádosti následkem nezpůsobilosti k službě, způsobené pokročilým věkem, do trvalé výslužby a nařídila, aby byl koncem srpna 1918 služby sproštěn. Pensijní požitky byly jemu poukázány od 1. září 1918.
Výměrem ošr-y Osoblažské v Krnově z 19. září 1918 byl st-li ustanoven výpomocně správcem a učitelem obecné školy v S., kteréžto činnosti byl sproštěn dnem 15. července 1919 výměrem ošr-y z 11. července 1919.
Rozhodnutím zšr-y z 28. února 1920 poukázáno st-li výslužné podle zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. pokud se týče zákona ze 17. prosince 1919 č. 3 Sb. z r. 1920.
Rozhodnutím zšr-y z 15. listopadu 1920 bylo vysloveno, že st-lem uplatňovaný nárok, aby pensijní požitky jeho byly postaveny na roven pensijním požitkům osob učitelských, které teprve 1. zářím 1919 vstoupily do trvalé výslužby, nelze odvoditi z § 6 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb., poněvadž pensijní základna zjištěná u započtení 40 let služebních i bez započtení let válečných odpovídá plné výši posledního započítatelného ročního služného a jelikož pro použití příznivějších předpisů zák. ze 7. října 1919 č. 541 sb. pro vyměření výslužného rozhoduje jenom skutečnost, zda určitá osoba učitelská byla až do 31. srpna 1919 v aktivní službě školské (§ 9 zák. č. 3 ex 1920). Ze spisů však jde na jevo, že st-l byl k své žádosti pensionován již výměrem ze dne 1. srpna 1918 a že v školském roce 1918/19 konal službu jenom výpomocnč jako správce a učitel. Jelikož v této službě nelze spatřovati reaktivaci, nepřísluší st-li též zákonný nárok na aktivitní přídavek pro školní rok 1918/1919.
Když pak rozhodnutí, které žal. úřad vydal dne 20. dubna 1921 o odvolání st-le do tohoto výroku zšr-y, bylo nál. tohoto soudu ze 17. listopadu 1922 č. 16921 zrušeno pro vady řízení, vydal žal. úřad nové, nyní nař. rozhodnutí z 28. února 1923, kterým odvolání st-lovo bylo opět zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y z 15. listopadu 1920.
Stížnost do toho podanou neshledal nss důvodnou. Stížnost tvrdí, že st-li příslušejí aktivitní požitky za školní rok 1918/19, poněvadž tím, že mu na rok 1918/19 bylo svěřeno vyučování a správa školy, bylo jeho pensionování odloženo až do konce srpna 1919 a bylo fakticky provedeno až koncem srpna 1919 , takže st-li náležejí nejenom aktivitní požitky do 31. srpna 1919, nýbrž zřetelem k předpisu § 9 zák. č. 3 z roku 1920 a k § 6 zák. č. 457/1919 též výslužné ve výměře vypadající podle zák. č. 541/1919.
Tyto vývody stížnosti nelze uznati správnými, jak plyne z těchto úvah:
St-l zažádal podáním z 20. června 1918 za pensionování pro pokročilý věk a churavost a byl také rozhodnutím zšr-y z 1. srpna 1918 pensionován a koncem srpna 1918 aktivní služby zproštěn. Příslušný dekret ošr-y z 12. srpna 1918 byl st-li v srpnu doručen. St-l pensijní dekret přijal a proti němu opravného prostředku nepodal; o pensionování to vešlo tedy vůči němu v právní moc.
Výnosem zšr-y ze 7. září 1918 byly také st-li pensijní požitky počínajíc 1. zářím 1918 k výplatě poukázány a dřívější jeho požitky aktivitní koncem srpna 1918 zastaveny, o čemž byl st-l zpraven výměrem ošr-y z 1. října 1918.
Tím byl tedy aktivní služební poměr st-lův koncem srpna 1918 pravoplatně ukončen.
Opětný vstup st-lův do aktivní služby byl by proto mohl nastati pouze formálním reaktivováním. Takovouto reaktivací však neprovedl výměr ošr-y z 19. září 1918, kterým byl st-l výpomocně vzat do služby jako správce a učitel obecné školy v S.
Že tímto výměrem a nastoupením služby na základě jeho nestal se st-l opět aktivním učitelem, aniž jeho pensionování bylo »odloženo« po dobu trvání onoho výporrvocného ustanovení, plyne zřejmě z uvedeného znění tohoto výměru a z toho, že výměr ten byl vydán na základě podání st-lova z 21. srpna 1918, kterým st-1, potvrzuje svoje pensionování, prohlásil svoji ochotu sloužiti dále jako pomocná síla, a konečně z toho,, že st-l po dobu této své výpomocné služby požíval požitků nikoli aktivitních, nýbrž pensijních, dále zvláštní odměny 1000 K a substitučního platu 187 K 80 h za zatímní správu obecné školy v době od 1. září 1918 od konce srpna 1919.
Konečně plyne to i z toho, že st-l byl výměry ošr-y z 21. června 1919 a 11. července 1919 výslovně dnem 15. června resp. 15. července 1919 zproštěn své výpomocné činnosti při škole v S.
Je tedy zřejmo, že st-lův aktivní poměr služební v jeho vlastnosti jako definitivního učitele a správce školy byl ukončen dnem 31. srpna 1918, že st-l nebyl reaktivován, ani že nebyl termín jeho pensionování odložen, naopak, že jen prozatímně a výpomocné byl v době od 1. září 1918 do 15. července 1919 ve službě upotřeben.
Konečně jde z uvedených dat, že si st-l této povahy své služební činnosti v roce 1918/19 byl zcela dobře vědom.
Nebyl-li však st-l po 31. srpnu 1918 již v činné službě jako definitivní řídící učitel a správce školy, pak nemá ovšem ani nároku na požitky s činnou službou v této vlastnosti spojené, nedočkal se v aktivitě 1. září 1919 ,kterým dnem začal působiti nový platový zákon pro státní zaměstnance č. 541/1919, jehož sazby platily podle čl. II. zák. č. 274/ 1919 též pro učitelstvo národních škol, nespadá však také ani pod předpis § 9 zák. č. 3/1920, který v souvislosti s §§ 28 a 36 zák. č. 274/1919 dává nárok na vyměření požitků zaopatřovacích podle výměry požitků aktivních podle zákona č. 541/19 jen takovým učitelům, kteří odešli do výslužby dnem 31. srpna 1919, čehož — jak shora doloženo — u st-le není.
Naopak jest st-l tak zvaným staropensistou a má toliko nárok na ony pensijní výhody, které zejména zák. č. 3/1920 (ovšem vyjímaje předpis § 9) a zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb. t. zv, staropensistům poskytují.
Na tom nemění nic ani ustanovení § 6 zák. č. 457/1919; § tento stanoví, že »civilním státním zaměstnancům (podle čl. II. zákona č. 274/19 též učitelům veřejných škol národních) .. . . , kteří za války aktivně sloužili, ale byli před účinností tohoto zákona dáni na trvalý odpočinek.... přepočte se dodatečně základna pensijní.... a vpočtou se započítatelná válečná půlletí do celkové doby služební podle §§ 1—3«.
Z toho plyne, že st-1, jenž sloužil za války aktivně a byl před účinností zák. č. 457/1919, t. j. před 7. srpnem 1919 ,(arg. § 9 zák.) pensionován, mohl by z uvedeného § 6 míti nanejvýše dvojí nárok: a to jednak na případné vpočtení válečných pololetí, ovšem také jen podle předpisů §§ 1 až 3 zák. č. 457/19, jednak na dodatečné přepočtení pensijní základny následkem tohoto vpočtení válečných pololetí, tedy na to, aby — jsou-li tu vpočítatelná válečná pololetí a zvýšilo-li by se tímto vpočtením válečných pololetí služné a místní přídavek do pense vpočítatelné, t. j. tedy — podle § 28, odst. III. zák. č. 274/19 a § 64, odst. 1 služ. pragmatiky úřednické z 25. ledna 1914 ř. 15 ř. z. — pensijní základna, — mu pense byla znovu vyměřena ze zvýšené takto pensijní základny a sazbou percentuální zvýšenou vzhledem ke zvýšenému počtu let do pense započítatelných. Nikdy však nemohlo by přiznání výhody podle § 6 zák. č. 457/1919 — i kdyby po případě pro st-le mohlo vůbec nastati — míti za následek, že by jej bylo pokládati dodatečně za zaměstnance, který dne 31. srpna po případě 1. září 1919 byl ještě ve službě činné.
Z těchto úvah bylo stížnost zamítnouti.