NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Ministerstvo války.

Ministerstvo války jest nejvyšší vojenský ústřední úřad ku správě všech záležitostí veškerého vojenství určený, a řízený dle rozkazů nejvyššího vojevůdce, ve shodě s ústavou státní a dle dotyčných zákonů obou říšských polovic. V Rakousko-Uhersku jest tudíž vrchní ústřední řízení vojska a námořnictva válečného zařízeno zvláštním způsobem dualistickému státnímu Ministerstvo války. 359
útvaru odpovídajícím. Kdežto totiž vojenství, dle své přirozené povahy, všudy jednotně řízeno jest, jsou v rakousko-uherské monarchii tři vojenské centrální úřady s různým politicko-vojenským základem a organisací; totiž obě ministerstva pro zemskou obranu (viz tento čl.) a říšské (společné) ministerstvo války.
I. Historický vývoj.
U všech kulturních národů starověku byly úřady ve smyslu našich dnešních ministerstev války; nejvíce vyvinuty byly však u Římanů (v době císařské), kdež quaestor s družinou t. zv. librarii a frumentarii záležitosti říšského ministerstva řídil. Ve středověku vyvinulo se již v Německu netoliko zřízení vojenské, nýbrž s ním i ústřední správa vojenská; musilyť býti jisté normy stanoveny, dle nichž se manské voje svolávaly, rozdělovaly, zásobovaly a používaly, což náleželo péči majordoma neb seniora. Zřizování placených tlup — žoldnéřů — podmiňovalo soustředění činnosti dotyčné, již přidělil císař Maxmilián I. roku 1488 komissi, zvané »císařský regiment«. Tato měnívala často své jméno, zvalať se brzy »tajným úřadem«, brzy »zemským regimentem«, brzy dvorní radou, po té — v patentu císařem Ferdinandem I. 17. listopadu 1556 vydaném — »stálou vojenskou radou«, až konečné byla za císaře Rudolfa II. r. 1580 dvorní rada válečná zřízena, která byla činná až do března 1848. Rada tato skládala se vyjímaje praesidenta a přednostu vojenského departementu (plukovníka) veskrze z nevojínů (dvorních radů). Roku 1853 bylo proměněno ministerstvo války v nejvyšší velitelství vojenské, toto však v únoru 1860 zase na říšské ministerstvo války povýšeno. Roku 1866 nastalo rozdělení tou měrou, že záležitosti týkající se pohotovosti k boji byly přikázány nejvyššímu velitelství vojenskému, záležitosti administrativní ponechány však ministerstvu války. Následkem přijetí dualistického útvaru státního a zodpovědnosti ministerské, byla ústřední správa vojska a námořnictva válečného, vyjímaje však (dle § 1 lit. b rak. zákl. z. st. ze dne 21. prosince 1867 č. 146 a § 2 uh. zák. čl. XII. z roku 1867) zákony o branné povinnosti, o zásobování a rozložení vojska, na ministerstvo války přenesena.
II. Organisace.
V čele říšského ministerstva války stojí ministr války. Říšský ministr války podřízen jest toliko rozkazům mocnářovým a jest — však jen co do vynaložení prostředků zákonem pro vojsko a námořnictvo válečné povolených — zodpověděn oběma delegacím rakouské říšské rady, resp. uherského říšského sněmu (§§ 5 al. 1, 16, 17, 18 zákl. z. st ze dne 21. prosince č. 146 ř. z. a §§ 27, 50, 51 uher. zák. čl. XII. z r. 1867). Říšské ministerstvo války dělí se v presidiální kancelář a ve čtyry sekce. Přednostové organisační, operační a technické sekce jsou generály, před- nosta ekonomické sekce jest intendanční úředník vojenský IV. hodnostní třídy. Nejstarší přednosta sekční jest zároveň náměstkem ministrovým. Dále jest k obstarávání záležitostí určeno 15 oddělení a úřady pomocné: ředitelství kanceláře, podací protokol, výpravna a listovna, které jsou vždy podřízeny generálovi nebo plukovníkovi, resp. úředníku vojenskému téže hodnosti jsoucímu. Kancelář presidiální obstarává všecky tajné a zvláště důležité záležitosti, organisací vojska, osobní záležitosti aktivních generálů a štábních důstojníků, přehlížení činnosti a prací v celém vojště, záležitosti tiskové, věstníky, vojenský schematismus, evidenci předpisů a záležitosti Ministerstvo války.
zvláštní; první oddělení: osobní záležitosti důstojníků činných i ve výslužbě, jmenování kadetů, evidence kvalifikačních listin; druhé oddělení: organisaci pěchoty, myslivectva a zdravotního sboru, doplňování vojska, výcvik dovolenců a mužstva záložního, osobní záležitosti mužstva, chování v patrnosti poddůstojníků k civilním úřadům poznamenaných; třetí oddělení: organisaci jízdy a sboru vozatajského, vozatajstvo všech sborů a vojenských ústavů, odvádění koní (remontování) a koňstvo vojenské, osobní záležitosti zvěrolékařů; čtvrté oddělení: vojenské soudnictví, osobní záležitosti vojenského soudního personálu; páté oddělení: všecky záležitosti operativní, opevňování říše, komunikace, poštovnictví a telegraf, rozložení vojska a taktický výcvik jeho, cvičení ve zbrani, řády (reglementy), záležitosti generálního štábu, popisy zemí, vojenský zeměpisný ústav, válečný archiv, záležitosti zákopníků (pionérů), pak železničního a telegrafního pluku; šesté oddělení: organisaci a správu vojenských vzdělávacích ústavů a vychovatelen pro dcery důstojníků, správu příslušných nadání; sedmé oddělení: organisaci a správu dělostřelectva a výroby zbroje pro dělostřelectvo, výzbroje celého vojska a péče o střelivo; osmé oddělení: organisaci a administraci vojenského zeměměřičství, zákopnictví, stavitelství a opevňování; deváté oddělení: opatrování a péče o invalidy, záležitosti duchovní správy vojenské se týkající, nadací, zaopatřování invalidních a na duchu chorých důstojníků, ředitelství kanceláře, personálie úředníků registraturních; desáté oddělení: záležitosti týkající se válečné přípravy a pohotovosti vojska, pak týkající se mobilisace a příslušných prací statistických: jedenácté oddělení: organisaci vojenské intendance a služby účetnické, poplatky, ubytování, daňové, taxové a kolkové záležitosti, vojenské pokladny, pak projednávání náhrad a výměrků, sdělávání a evidence vojenského rozpočtu, vyšetřování a rozdělování potřebných peněz; personálie vojenských účetních, intendancí a pokladničních úředníků; dvanácté oddělení: zásobování a opatřování postelemi, zásobování naturaliemi, dopravování, personálie zásobovacích úředníků; třinácté oddělení: záležitosti úpravy kroje, organisaci monturních správních ústavů, zjišťování spotřeby montury, výzbroje a polních potřeb; čtrnácté oddělení: vojenské zdravotnictví, organisaci vojenských léčebních ústavů, personálie vojenských lékařů a úředníků vojenských lékáren; patnácté oddělení: organisaci účetnictví a kontroly, účetní hlavní závěrky, záležitosti likvidační, personálie účetních kontrolních úředníků.
Ve svazek říšského ministerstva války náležejí jakožto samostatné skupiny: sekce námořnická a nejvyšší vojenský soud, který se rozděluje na čtyry oddělení (dle skupin territoriálních).
III. Orgány pomocné:
a) náčelník generálního štábu pro veškeru brannou moc; tento jest osobně podřízen rozkazům mocnářovým, své návrhy podává však říšskému ministru války;
b) generální sboroví inspektoři podléhají sice bezprostředně císaři, podávají však své návrhy ve příčině jednotného výcviku, zdatnosti vojů, ducha i kázně, způsobilosti vyšších důstojníků říšskému ministru války;
с) generální inspektoři pěchoty, jízdectva, dělostřelectva, měřičstva, zákopnictva, pevnostního dělostřelectva, vozatajstva, výchovy i vyučování, jakož i odvodu koní; Ministerstvo vnitra. 361
d) velitel zdravotního sboru a
e) náčelník důstojnického sboru vojenských lékařů přehlížejí a dozor mají nad příslušnými brannými oddíly, odvětvími a sbory, činí návrhy říšskému ministru války a podávají dobrá zdání a bývají ve všech věcech do jich oboru spadajících v poradu bráni.
f) Apoštolský polní vikariát, v jehož čele je biskup (V. třída hodnostní), který řídí duchovní správu katolickou. Důstojenstvím nejstarší vojenští duchovní jiných státem uznaných vyznání činí návrhy přímo říšskému ministerstvu války (9. oddělení);
g) vojenské zdravotní komité jest zřízeno к poradě, zkoumání a dobrému zdání vědeckých a technických záležitostí vojenské služby zdravotní a sestává z 8 —12 vojenských lékařů jmenovaných ministrem války, kteří podřízeni jsou náčelníku důstojnického sboru vojenských lékařů;
h) odbornému účetnímu oddělení přísluší kontrola účtů, jichž prozkoumání zvláštních odborných a technických vědomostí vyžaduje.
i) Technické vojenské komité, které podřízeno jest polnímu maršálkovi dělostřelectva nebo sboru ženijního, a jehož úkolem jest sledovati pokroky vědy a techniky pro účely válečně důležité, činiti návrhy a podávati dobrozdání říšskému ministerstvu války.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Ministerstvo války. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 372-375.