NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8588 —
Č. 8588.

Cesty (Morava). — Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. O prohlášení cesty za veřejnou cestu obecní rozhodují na Moravě úřady politické. — II. O legitimaci obce ke stížnosti na nss do rozhodnutí zv-u, resp. min. prací stran kompetence k prohlášení cesty za veřejnou cestu obecní.
(Nález ze dne 7. května 1930 č. 7485.)
Věc: Obec K. proti moravskému zemskému výboru a proti ministerstvu veřejných prací o veřejnost cesty.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: I. Usnesením z 22. února 1928 prohlásilo obecní zastupitelstvo městečka K. soukromou cestu, náležející místnímu velkostatku, za veřejnou v uvážení, že se této cesty jako důležité komunikační spojky mezi jednou a druhou částí městečka, od nepamětných dob užívalo veškerou veřejností k jízdě a hlavně k chůzi bez jakéhokoliv rušení. Zároveň se usneslo uložiti spolumajitelům velkostatku, aby do 8 dnů odstranili tabulky, dovolující průchod po uvedené cestě až do odvolání. O tomto usnesení byli spoluvlastníci velkostatku vyrozuměni výměrem obecního úřadu z 22. února 1928 s poučením, že možno proti němu podati stížnost u obecního úřadu v K. k osp v L. do 14 dnů ode dne doručení.
II. Spoluvlastníci velkostatku se z uvedeného usnesení obecního zastupitelstva skutečně odvolali, avšak nejen ve smyslu poučení, daného jim v intimačním výměru obecního úřadu, k osp-é v L., nýbrž zároveň také k mor. zv.
III. Mor. zv rozhodnutím z 12. května 1928 v odpor vzaté usnesení obecního zastupitelstva zrušil jako nezákonné, ježto o'tom, zda určitou cestu sluší pokládati za veřejnou, má dle § 6 silničního zákona rozhodovati politický úřad a nikoliv obecní zastupitelstvo.
IV. Osp v L. výnosem z 23. června 1928 zrušila zase intimační výměr obecního úřadu pro nesprávné poučení o opravném prostředku a uložila obecní radě v K., aby vydala nový výměr se správným poučením v tom smyslu, že z usnesení obecního zastupitelstva lze podati do 14 dnů odvolání k mor. zv-u. — K odvolání obce K. zrušila zsp v Brně rozhodnutím z 21. července 1928 tento výnos pro vadnost řízení a nezákonnost a uložila osp-é, aby ve smyslu § 6 odstavce 2. zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z. o veřejnosti sporné cesty po provedení příslušného řízení sama rozhodla. Dalšímu odvolání obce K. nevyhovělo min. prací nař. rozhodnutím z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí zsp-é.
Maje rozhodovati o stížnostech, jež obec K. podala jednak na toto rozhodnutí min. prací a jednak také na rozhodnutí zv-u, svrchu ad III. uvedené, musil se nss především vypořádati s námitkou odv. spisu zúčastněných stran, popírající legitimaci obce ke stížnosti na nss proto, že ve sporném případě nevystupuje obec jako strana, která by byla nezákonným opatřením některého úřadu správního ve svých právech zkrácena, — Č. 8588 —
nýbrž jako správní úřad I. stolice, jemuž proti rozhodnutí instančně nadřízených úřadů právo stížnosti nepřísluší. Nss nemohl uznati toto stanovisko zúčastněných stran správným.
Ve sporném případě prohlásila stěžující si obec určitou cestu na svém území za veřejnou, odvozujíc své oprávnění k aktu tomu z obecního řádu mor., podle něhož péče o zachování obecních cest náleží do oboru samostatné působnosti obce. Nař. rozhodnutími byla však st-lce kompetence k výroku takovému upřena a to zv-em přímo, min-em prací pak nepřímo tím, že příslušným k prohlášení cesty za veřejnou uznán byl úřad politický. Chápe-li se proti tomu obec stížnosti k nss, aby obhájila svou kompetenci v oboru samostatného oboru své působnosti, domáhá se tím, jakožto útvar územní samosprávy, ochrany svého tvrzeného práva na výkon samostatného oboru působnosti. Ochrany této nelze jí zásadně odpírati. Rozumí se arci, že opravných prostředků, které zákon dává na ochranu práv, může obec použíti jen na ochranu svého práva na kompetenci a že by nemohla cestu instanční revise nastoupiti také k tomu konci, aby obhajovala obsah svého výroku, jenž byl vyšším úřadem instančně zrušen nebo změněn. Neboť z práva obce na výkon určitých funkcí úředních neplyne ještě právní nárok, aby obsah úředního výroku obce byl úřady, které jsou zákonem povolány k instančnímu přezkoumání úředních výroků obce, zachován v platnosti.
Bylo proto obě stížnosti uznati přípustnými a přikročiti k přezkoumání jich.
Stížnost do rozhodnutí zv-u vznáší především výtku, že zv nebyl vůbec oprávněn usnesení zastupitelstva stěžující si obce o prohlášení cesty za veřejnou zrušiti pro nezákonnost, poněvadž dohlédacím úřadům samosprávným takovéto zrušovací právo mimo případy § 96 ob. řádu mor. a § 43 čes. zák. o obec. úřednících č. 35/1908 nepřísluší, jsouc podle § 103 ob. řádu vyhraženo úřadům politickým. — Avšak předpoklad, na kterém tato výtka spočívá, je mylný, neboť v daném případě nejde o rozhodnutí z moci dozorčí, nýbrž, jak z předeslaného vylíčení děje lze poznati, o výrok instanční. Je tudíž v tomto směru stížnost obce do rozhodnutí zv-u bezdůvodná.
Meritum sporu tvoří jedině kompetenční otázka, který úřad jest na Moravě podle platného práva povolán v I. stolici vysloviti, že soukromý pozemek dlouholetým nerušeným užíváním k chůzi a jízdě stal se cestou veřejnou. Kdežto totiž stížnost tvrdí, že příslušná je obec, oba žal. úřady kompetenci obce k výroku takovému popírají, vindikujíce ji pro úřad politický. V té příčině uvažoval nss takto:
O zakládání a spravování neerárních veř. silnic a cest na Moravě platí zák. z 30. září 1877 č. 38 z. z. Dlužno tedy hledati odpověď na spornou otázku především v této specielní normě.
Za obecní silnice a cesty prohlašuje cit. právě zákon v § 3 ony veřejné silnice, které nejsouce silnicemi okresními, prostředkují spojení uvnitř místní obce anebo se sousedními obcemi místními, v § 19 pak stanoví, že každá místní obec jest povinna zřizovati a spravovati obecní cesty a silnice, kterýchž v obvodu jejím jest potřebí. — Č. 8588 —
Otázka, kterak se obecní silnice zakládají a zrušují, upravena jest v § 6 takto: »(1) O tom, má-li se založiti nová aneb přeložiti neb zrušiti pozůstávající silnice neb cesta obecní, rozhoduje obecní výbor, v případě pak, kdyby v tom účastenství mělo několik obcí místních anebo místní obce a velkostatkáři (§ 19 odst. 2) a tito dohodnouti se nemohli, rozhoduje zv. (2) K tomu konci, aby se zrušila pozůstávající silnice obecní anebo podobná cesta obecní, jest potřebí přivolení politického úřadu, jemuž také přísluší rozhodovati o tom, je-li nějaká obecní silnice veřejná (§ 3) a je-li ona potřebná (§ 19)«38/1877 z. z. m., § .
Podle těchto posléze cit. ustanovení § 6 rozdělena jest kompetence úřadů, povolaných k rozhodování v záležitostech obecních silnic a cest na Moravě, takto: a) o zřízení nové a o přeložení stávající silnice neb cesty, leží-li tato na území jediné místní obce, rozhoduje výlučně obecní výbor; b) o zrušení stávající obecní silnice neb cesty rozhoduje rovněž obecní výbor, k právní účinnosti opatření takového jest však potřebí přivolení politického úřadu; c) o tom, je-li některá obecní cesta veřejnou (§ 3) a je-li některá obecní cesta potřebnou (§ 19), náleží rozhodnouti politickému úřadu.
V dnešním sporu jde o prohlášení cesty, která leží na území stěžující si obce a jest ve vlastnictví místního velkostatku, za veř. cestu obecní. Podle toho jest použití kompetenčních norem sub a) a b) zcela nepochybně vyloučeno, ježto se tu nejedná ani o zřízení nové ani o přeložení neb zrušení stávající cesty obecní, a může jíti jen o to, spadá-li sporný případ pod kompetenční předpis, uvedený sub c), o který oba žal. úřady své rozhodnutí také opřely.
Stížnosti namítají, že ustanovení tohoto na daný případ použíti nelze, poněvadž zákon v ustanovení tomto pojednává o zveřejnění obecní cesty, kdežto v případě dnešního sporu jde o zveřejnění cesty, která jest ve vlastnictví soukromém.
S tímto výkladem ustanovení druhého odstavce § 6 cit. zák. však nelze souhlasiti, neboť ustanovení, že polit. úřadu přísluší rozhodovati o tom, je-li nějaká obecní silnice veřejná, nelze rozuměti tak, že příslušnost politického úřadu jest podle tohoto předpisu dána jen tehdy, když silnice neb cesta, o jejíž veřejnosti a potřebnosti má býti rozhodnuto, jest ve vlastnictví obce. Výrazem »obecní« jest tu zřejmě označena komunikace, kterou týž zákon v § 3, na nějž kompetenční předpis § 6 odst. 2 nad to i citací poukazuje, obecní silnicí neb cestou nazývá, to jest veřejná silnice (cesta), jež, nejsouc silnicí okresní, zprostředkuje spojení uvnitř obce místní nebo spojení se sousedními obcemi místními. Otázka vlastnictví silničního (cestního) pozemku nemá tedy podle zákonné definice pro právní pojem obecní silnice (cesty) významu.
St-lka snaží se dále — pomíjejíc ustanovení cit. § 6 zem. zák. č. 38/1877 — příslušnost obce k prohlášení soukromé cesty za cestu veřejnou vyvoditi z ustanovení § 27 č. 3 ob. řádu mor., podle něhož přísluší obci míti péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů. Než i kdyby z ustanovení tohoto dalo se ve prospěch obce jakožto úřadu silničního sebe více vyvoditi, odpověď na spornou otázku sluší hledati

Citace:

č. 8588. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 730-732.