NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 11446.

Živnostenské právo: I. * Osoba, která byla před účinností zák. č. 112/1927 Sb. zaměstnána po dobu 6 let o nedělích a svátcích v živnosti hostinské a výčepnické jako sklepník a zavázala se majiteli živnosti, že mu bude kdykoliv na požádání nápomocna v jeho živnosti jako sklepník, není po rozumu § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) cit. zák. osvo- bozena od průkazu způsobilosti předepsaného pro živnost hostinskou a výčepnickou v § 1 označenou. — II. Meze stižního oprávnění živn. společenstva při dalším propůjčení koncese hostinské.
(Nález ze dne 27. září 1934 č. 18164.)
Prejudikatura: ad I.: srov. Boh. A 8739/30, 9829/32.
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků pro H. a okolí v H. (adv. Dr. Julius Eisner z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 16. února 1931 zamítl okr. úřad ve Frýdlantě žádost Rudolfa W. za udělení koncese hostinské a výčepnické pro dům čp. ... v H. s odůvodněním, že nepředložil řádného průkazu způsobilosti podle § 2 zák. č. 112/1927 Sb. Dodáno bylo, že předložené vysvědčení vydané hostinským Františkem St. z D. nevyhovuje ani předpisům odst. 1, ani předpisům odst. 2 cit. paragrafu.
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání z toho podanému, zrušil výměr prvé stolice a udělil Rudolfu W. žádanou koncesi s odůvodněním, že udělení této koncese nevadí ani okolnosti, na které nutno bráti zřetel podle § 18 živn. ř., ani jiné zákonné překážky. Pokud jde o potřebu obyvatelstva, dospěl žal. úřad k závěru, že je prokázána již tím, že jde pouze o další propůjčení koncese hostinské a výčepní, která trvá v tomto domě již dlouhou dobu, a že zachování tohoto hostince vyžaduje jak potřeba místního obyvatelstva, tak zejména potřeba obyvatelstva obec navštěvujícího. Současně vyslovil, že uchazeč o koncesi je od průkazu způsobilosti podle § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zák. č. 112/1927 Sb. osvobozen, poněvadž prokázal vysvědčením Františka St., že byl v živnosti hostinské a výčepnické zaměstnán nejméně šest let jako číšník.
Ve stížnosti podané k nss-u jsou uplatňovány jednak námitky proti výroku, pokud jím bylo uznáno, že zúčastněná strana Rudolf W. je osvobozen od průkazu způsobilosti předepsaného pro nastoupení živnosti hostinské a výčepnické, jednak námitky s hlediska potřeby obyvatelstva. Stížnost sama konstatuje, že jde o další propůjčení koncese hostinské, která byla dosud v těchže místnostech provozována. V takovém případě nepřísluší živn. společenstvu podle ustanovení 6. a 7. odst. § 18 živn. ř. právo odvolací z rozhodnutí, jímž byla koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické udělena. Ježto však zák. z 15. července 1927 č. 112 Sb. byl zaveden průkaz způsobilosti pro živnost hostinskou a výčepnickou, má živn. úřad podle ustanovení 1. odst. § 23 a) živn. ř. v těch případech, pro než je zák. č. 112/1927 Sb. zaveden průkaz způsobilosti, dáti příslušnému společenstvu po dobu 3 neděl příležitost, aby u úřadu nahlédlo v doklady, které uchazeč o koncesi předložil na průkaz své způsobilosti, a má společenstvo na vůli podati v této lhůtě dobré zdání o předloženém průkazu způsobilosti. V § 116 a) bodu 1 živn. ř. je vyhrazeno společenstvu odvolací právo z rozhodnutí a opatření živn. úřadu, jímž byla udělena koncese na živnost koncesovanou, jestliže společenstvo podle předpisu § 23 a) podalo včas dobrozdání, ale rozhodnutí nestalo se ve smyslu tohoto dobrozdání.
Z těchto ustanovení plyne, že živn. společenstva, jde-li toliko o další propůjčení koncese hostinské a výčepnické, která byla dosud v těchže místnostech provozována, jsou povolána v těch případech, pro něž byl zaveden průkaz způsobilosti, uplatňovati v odvolání toliko takové námitky, jež svým obsahem týkají se předloženého průkazu způsobilosti, nejsou však legitimována uplatňovati námitky s hlediska místní potřeby. V řízení o udělení takovéto koncese — o jakou v daném případě ne- sporně jde — přísluší tedy živn. společenstvu postavení strany pouze, pokud jde o posouzení předloženého průkazu způsobilosti a jedině v této příčině má společenstvo subjektivní nárok na ochranu. Je-li tomu tak, pak nelze v zamítnutí námitky týkající se potřeby obyvatelstva shledati nějakého porušení subj. práv stěžujícího si společenstva, které by připouštělo dovolávati se nss-u. Vzhledem k tomu dlužno námitky stížností uplatňované s hlediska potřeby obyvatelstva odmítnouti jako nepřípustné a možno se stížností meritorně zabývati jen potud, pokud se týká průkazu způsobilosti, jehož bylo in concreto podle souhlasného stanoviska stran třeba.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že Rudolf W. je osvobozen od průkazu způsobilosti předepsaného pro nastoupení živnosti hostinské a výčepnické podle § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zák. č. 112/1927 Sb., poněvadž byl před účinností tohoto zák. zaměstnán nejméně 6 let v živnosti hostinské a výčepnické jako číšník. K námitkám stěžujícího si společenstva bylo uvedeno, že jmenovaný byl od počátku r. 1920 do konce r. 1926 zaměstnán v živnosti hostinské a výčepnické Františka St. ne každodenně, nýbrž zpravidla jen o nedělích, ve všední dny pak pouze tenkráte, když hostinec byl četněji navštíven, byl však povinen na žádost Františka St. býti mu v každé době nápomocen jako číšník. Z toho usuzuje žal. úřad, že Rudolf W. byl u Františka St. po dobu právě uvedenou zaměstnán, na čemž nic nemění, že v době, kdy nebylo zapotřebí jeho činnosti v živnosti hostinské a výčepnické, vykonával jiné práce, neboť ani živn. řád, ani zák. č. 112/1927 Sb. neobsahují ustanovení, jež by předpisovalo každodenní zaměstnání v živnosti po dobu zaměstnaneckého poměru a neplyne to ani z intence těchto zák. Takové ustanovení bylo by neproveditelné u těch živností, kde pro nedostatek zákazníků omezuje se živn. činnost jen na určitou dobu. Takovouto živností je živnost hostinská a výčepnická Františka St., jež je provozována v malé obci, kde není podmínek pro stálé, každodenní zaměstnávání pomocníka v živnosti hostinské. Žal. úřad prohlásil, že k existenci zaměstnaneckého poměru stačí, že Rudolf W. byl povinen na požádání Františka St. býti mu nápomocen jako číšník v jeho živnosti hostinské a výčepnické.
Ze skutkových okolností v nař. rozhodnutí uvedených usuzuje stíž- nost, že Rudolf W. byl v řečené době činný jako výpomocný sklepník a snaží se dokázati, že takovouto činnost nelze subsumovati pod ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zák. č. 112/1927 Sb., podle něhož je od předložení průkazu způsobilosti pro nastoupení živností hostinských a výčepnických v § 1 jmenovaných osvobozen, kdo před účinností tohoto zák. byl zaměstnán nejméně šest let v živnosti hostinské a výčepnické jako číšník, kuchař nebo sklepmistr, neboť toto ustanovení má na mysli stálé zaměstnání v živnosti hostinské a výčepnické, nikoli však pouhé zaměstnání o nedělích a ojedinělé zaměstnání ve všedních dnech.
Po této stránce dlužno stížnosti dáti za pravdu.
Výkladem tohoto ustanovení zabýval se nss v nál. Boh. A 8739/30 a 9829/32 a dospěl k názoru, že pro osvobození od průkazu způsobilosti podle cit. zák. ustanovení nevyžaduje se, aby zaměstnání dálo se ve vlastnosti živn. pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. ř., nýbrž že stačí i takové pouhé faktické zaměstnání, kterým mohl uchazeč získati vědomostí a zkušeností, jež jest pokládati za dostačující právě vzhledem k tomu, že jde o kvalifikaci nabytou před účinností zákona.
Na tomto právním názoru trvá nss také v daném případě a poukazuje na odůvodnění cit. nálezů. Následkem toho pouhá okolnost, že zúčastněná strana nebyla k Františku St. v poměru pracovním podle živn. řádu, nemohla by sama o sobě býti na závadu osvobození zúčastněné strany od předložení průkazu způsobilosti a jdou proto opačné vývody stížnosti mimo. Než zákon mluví na tomto místě o zaměstnávání nejméně šestiletém v živnosti hostinské a výčepnické jako sklepník a dává tím jasně najevo myšlenku, že toto zaměstnání musí trvati nejméně šest let, má-li býti titulem pro osvobození od průkazu způsobilosti. Zákon žádá tedy stálé, pravidelně se opakující zaměstnání v živnosti hostinské a předpokládá pouze při takovémto zaměstnání, že si uchazeč o koncesi hostinskou v něm může osvojiti dostatečné odborné vědomosti a zkušenosti v oboru živnosti hostinské a výčepnické. Tomuto požadavku dovoženému slovným výkladem zákona neodpovídá však takové zaměstnání v živnosti hostinské, které se omezuje na občasnou a příležitostnou činnost v této živnosti o nedělích a svátcích. Povahy stálého zaměstnání nenabývá takovéto zaměstnání tím, že osoba, která má jiné povolání než povolání sklepníka, se zaváže majiteli živnosti hostinské, že mu bude kdykoli na požádání nápomocna v živnosti hostinské jako sklepník. Opačný názor úřadu jest tedy mylný a neodpovídá zákonu.
Podle správních spisů nemá zaměstnání zúčastněné strany v živnosti hostinské Františka St. znaků stálého zaměstnání, pročež nemůže založiti nárok na osvobození od předložení průkazu způsobilosti po rozumu § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zák. č. 112/1927 Sb. Ježto žal úřad, vykládaje si mylně zákon, považoval zúčastněnou stranu za osvobozenu od před- ložení průkazu způsobilosti po rozumu právě cit. zákonného ustanovení a udělil jí v pořadí instančním koncesi, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11446. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 250-253.