NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Posledních padesát let české práce dějepisné.

Čís. 4310.

Nejde o zločin podvodu podle § 199 d) tr. zák., nýbrž po případě jen o přestupek podle §§ 205, 461 tr. zák., předložil-li pachatel průvodčímu vlaku padělanou jízdenku, již neplatnou, i kdyby byla vydána dne, na který přepsal datum vydání.
(Rozh. ze dne 29. října 1931, Zm I 755/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze že dne 21. července 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 d) tr. zák., zrušil však použitím § 290 tr. ř. podle § 5 novely k trestnímu řádu napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Při jednání o zmateční stížnosti obžalovaného přesvědčil se zrušovací soud, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného. Platí-li jízdenky druhu, o který jde, jen 8 dní — jak udává svědek S., avšak rozsudek nezjišťuje —, byla by jízdenka, jíž obžalovaný použil a průvodčímu vlaku předložil, v době, kdy se tak stalo, t. j. dne 11. prosince 1929 neplatná, i kdyby byla vydána teprve 29. listopadu 1929, což obžalovaný předstíral, změniv číslici 4 v razítku osvědčujícím, že jízdenka byla vydána 24. listopadu 1929. Souzené padělání listiny, správněji poznamenání (razítkem), zavedeného veřejným ústavem a vyvolaný jím omyl nemohly proto za předpokladu osmidenní platnosti jízdenky zdržeti činitele železniční dráhy od úkonů, které jim podle čl. 23 vl. nařízení čís. 144 Sb. z. a n. 1928 náležejí, přistihnou-li cestujícího bez platné jízdenky, takže byly naprosto nezpůsobilé, způsobiti správě čsl. železnic nebo třeba státu (železničnímu eráru) škodu na majetku nebo na jiných právech. Bude tudíž po případném zjištění doby platnosti jízdenky uvažovati o souzeném skutku s hlediska přestupku podvodu podle §§ 197, 205, 461 tr. zák. (jízda bez platné jízdenky a předložení neplatné jízdenky za účelem -zakrývání nedostatku platné). Poněvadž však v rozsudku a v jeho důvodech nejsou zjištěny skutečnosti, které by při správném použití zákona měly býti podkladem rozhodnutí, nemohl zrušovací soud sám ihned ve věci rozhodnouti, a bylo věc podle § 288 čís. 3 tr. ř. vrátiti nalézacímu soudu k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 4310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 545-546.