Č. 2612.Vývozní poplatky: Není nezákonné, stanovil-li úřad pro zahraniční obchod výnosem z 13. července 1920 č. 87 377 preklusivní lhůtu pro žádosti za vrácení vývozních poplatků za určitých podmínek.(Nález ze dne 6. září 1923 č. 15 052.)Prejudikatura: Boh. 1505, 1054, 1297, 1449 a j. adm.Věc: Firma »Kishidvéger Holzindustriegesellschaft« v Mukačevě (adv. Dr. Wchryzek z Prahy) proti ministerstvu obchodu o vývozní poplatky.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: ---- Již v nálezu Boh. 1505 adm., na nějž se tímto dle § 44 j. ř. poukazuje, vyslovil a podrobně odůvodnil nss názor, že ani zákon z 24. června 1920 č. 418 Sb. ani nařízení z 13. července 1920 č. 442 Sb. neustano vují o způsobu vybírání poplatků za povolení, která normují, nic bližšího, ponechávajíce úpravu způsobu vybírání úřadu, jenž k vybírání jest oprávněn. Může tedy úřad ten určiti bližší modality, jimiž se chce při vybírání poplatků říditi, může od vybírání poplatku v určitých případech upustiti a tedy také zaplacený poplatek vrátiti; není tedy ani stanovení preklusivní lhůty, do které žádost za vrácení poplatků za nepoužitá vývozní povolení jest podati, samo o sobě nezákonným.Pravidla, jmenovaným úřadem o tom výnosem z 13. července 1920 č. 87 377 vydaná, zakládají pak pro strany právní nárok na vrácení poplatků tehdy, když se strany dle pravidel těch zachovají, zejména tedy i když dodrží lhůtu v nich stanovenou. Může-li st-lka — jak to také skutečně činí — opříti svůj nárok na vrácení poplatků jediné o takováto pravidla, a béře-li je v principu za zdroj svého práva, pak nemůže jim vytýkati nedostatek publicity, pokud jde o úpravu podmínek nároku z nich plynoucího. Je tudíž námitka, že zmíněná preklusivní lhůta nebyla řádně vyhlášena, bezdůvodná.Bylo proto stížnost zamítnouti.