NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8617 —
Č. 8617.

Jazykové právo. — Justiční správa. — Řízení správní: Při dohlédacích stížnostech jazykových, podávaných ve věcech správy justiční, se dny poštovní dopravy včítají do lhůty stížnostní.
(Nález ze dne 17. května 1930 č. 8120.) — Č. 8617 —
Prejudikatura: Boh. A 7659/28, 7731/29.
Věc: Josef M. v Ch. proti ministerstvu spravedlnosti o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Nař. rozhodnutím byla dozorčí stížnost jazyková, podaná st-lem do rozhodnutí presidia zem. trest. soudu v Praze ze 7. října 1927 pořadem instančním odmítnuta dle čl. 96 odst. 5 jaz. nař. v úvaze, že cit. rozhodnutí bylo st-li doručeno dne 11. října, stížnost však došla k presidiu zem. trest. soudu teprve dne 27. října 1927, tedy již po uplynutí 15denní lhůty, předepsané odstavcem 5. čl. 96 jaz. nař.
St-1 nepopírá, že stížnost jeho došla k úřadu, do jehož rozhodnutí si ztěžoval, teprve 27. října 1927, nepopírá dále, že konkrétní případ sluší posuzovati dle odstavce 5 čl. 96 jaz. nař., namítá však, že stížnost byla podána včas proto, že byla podána na poštu již dne 26. října 1927. Při tom vychází ze stanoviska, že mělo býti použito všeobecného pravidla, které prý jest stanoveno pro soudy zákonem z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. Kdyby lhůta k podání opravného prostředku stanovená v jaz. nař. měla býti jinak počítána, musilo by to prý výslovně býti normováno; poněvadž však výjimku takovou nelze v čl. 96 jaz. nař. shledati, platí povšechná zásada, vyslovená zákonem o organisaci soudní č. 217/1896 ř. z., podle které se dny dopravy poštovní do lhůty nevčítají. — S argumentací touto nelze souhlasiti.
Jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 7731/29, není pro dohlédací stížnosti jazykové (čl. 96 odst. 5 jaz. nař.), podávané v oboru správy justiční, zvláštního předpisu o nevčítání dnů pošt. dopravy do lhůty rekursní, jakým jest ustanovení § 89 zák. o org. soudů. Na názoru tomto, který ostatně byl projeven také již nál. Boh. A 7659/28, trvá nss i v tomto případě. Z odůvodnění cit. nál. podává se i neudržitelnost stanoviska stížnosti, že řešení jazykových otázek nepatří do oboru správních záležitostí. Stačí po této stránce odkázati st-le na jasné znění § 7 jaz. zák., podle kterého spory o užití jazyka vyřizují příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly. Z úvah hořejších plyne dále i nesprávnost vývodů stížnosti, že kdyby článek 96 jaz. nař. chtěl stanoviti, že se dny poštovní dopravy do lhůty včítají, musil by to prý zvláště výjimečně prohlásiti. Správným je pravý opak: aby se mohly dny poštovní dopravy odečítati od stanovené lhůty, musil by býti o tom vydán výslovný předpis výjimečný.
Není proto nezákonným právní úsudek žal. úřadu, že v daném případě dny pošt. dopravy nelze odečítati a že důsledkem toho stížnost byla podána opožděně. Planou jest i další výtka, že rozhodnutí presidia zem. trest. soudu ze 7. října 1927 neobsahuje ani slůvka o tom, že vypočítávání lhůty děje se jinak než jest obvyklo a že proto mělo prý poučení o opravných prostředcích pojímati i tento dodatek. Nehledě ani k tomu, že dle hořejších úvah v daném případě neběží o výjimečné vypočítávání lhůty, nestanoví vůbec ani předpis odst. 5 čl. 96 jaz. nař., že by poučení mělo — Č. 8618 —
se vztahovati i na způsob vypočítávání zákonné lhůty, stanovené k podání opravných prostředků.

Citace:

č. 8617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 794-796.