NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8349 —
Č. 8349.

Samospráva obecní. — Policejní věci: * Vyhostila-li obec podle § 11 obec. zřízení mor. osobu odsouzenou pro zločin zpronevěry podle §§ 183 a 184 trest. zák. a odůvodnil-li nadřízený úřad politický v řízení opravném podle § 11 odst. 2 obec. zříz. vyhoštění jedině tímto odsouzením, může nadřízený úřad politický v dalším řízení opravném obmeziti platnost vyhoštění na dobu, než pominou následky odsouzení podle § 6 zák. č. 131/1867 ř. z.
(Nález ze dne 13. ledna 1930 č. 21811/28).
Prejudikatura: Boh. A 2820/23, 3384/24.
Věc: Městká obec H. proti ministerstvu vnitra o vypovězení Eduarda K.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím osp-é v H. ze 6. prosince 1927 nebylo vyhověno odvolání Eduarda K. v H. proti usnesení obecního zastupitelstva v H. z 23. května 1927, jímž byl jmenovaný z obvodu města H. podle § 11 obec. zříz. mor. navždy vyhoštěn.
Zsp v Brně rozhodnutím z 31. prosince 1927 k odvolání Eduarda K. potvrdila vypovídací nález městské rady v H. a uvedený výměr osp-é, pozměnila však v příčině trvání vypovězení výměr ten a usnesení obecního zastupitelstva v tom směru, že vypovězení obmezila na dobu do 11. července 1932. Rozhodnutí svoje odůvodnila takto: Okolností, že — Č. 8349 —
Eduard K. byl rozsudkem kraj. soudu v N. z 9. března 1927 odsouzen pro zločin zpronevěření podle § 184 trest. zák. k trestu těžkého žaláře na 3 měsíce, který trest si dne 12. července 1927 odpykal, jest prokázáno, že za svého pobytu v H. nevedl bezúhonný život ve smyslu § 11 obec. zříz. Spáchání zločinu zpronevěření zakládá znak úhonnosti, neboť jde o zneuctívající čin, s jehož odsouzením podle zák. z 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. jsou spojeny škodlivé následky. Poněvadž podle tohoto zák. účinky s odsouzením pro zločin zpronevěření spojené pomíjejí po 5ti letech od dokonaného trestu, sluší též vypovězení z obce následkem spáchání zločinu zpronevěření vyslovené časově omeziti na touž dobu.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. (úřad odvolání měst. rady z důvodů rozhodnutí zsp-é a dodal: Vypovídací právo jest §em 11 obec. zřízení přiznáno obci. Podle odst. 2 může však ten, kdo rozhodnutím obce měl by se za stižena, žádati na politickém úřadě za pomoc. Toto ustanovení dlužno vykládati jen tak, že postižený má právo domáhati se nápravy řádným opravným prostředkem. Politické úřady správní rozhodují tudíž instančním pořadem jako řádné stolice odvolací a jsou proto oprávněny i povinny k odvolání oprávněného st-le také zkoumati, zda výrok o vypovězení odpovídá v konkrétním případě zákonným předpisům. Předpisy trestní novely z roku 1867 o zániku nepříznivých následků, jež jsou spojeny s trestními nálezy, mají na vypovídací právo obce ten účinek, že se zánikem zákonných následků odsouzení pomíjí současně i úhonnost ve smyslu § 11 obec. zříz. plynoucí ze zneužívajícího činu, pro který byl někdo odsouzen. Jestliže tedy v daném případě vyhostila obec Eduarda K. navždy pro úhonný život přes to, že měla nebo musila si býti vědoma toho, že úhonnost jest časově omezena, není potud její výrok ve shodě se zákonem. Zsp rozhodujíc pak o opravném prostředku vyhoštěného byla tudíž oprávněna změniti v tomto směru nejen výměr osp-é, která rozhodla v I stolici, nýbrž i vypovídací výrok obce.
Tomuto rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost, kterou spatřuje jednak v tom, že žal. úřad přezkoumal vyhošťovací nález obce i v otázce, na kterou dobu má tento nález platili, přes to, že tuto otázku řeší obecní zastupitelstvo v mezích svého volného uvážení, jednak v tom, že při rozhodování o otázce doby vyhoštění bylo použito ustanovení zák. č. 131/1867 ř. z. Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Z druhého odstavce § 11 obec. zřízení mor. plyne, že politické úřady jsou povolány rozhodovati v pořadí instančním o odvolání podaném proti vyhošťovacímu nálezu obecnímu. Podá-li strana odvolání proti vyhošťovacímu nálezu obce k nadřízenému úřadu politickému, devolvuje rozhodování o této věci v celku na politický úřad, takže tento má právo zkoumati spornou věc v celém jejím rozsahu, tedy i v otázce doby, na kterou se má vyhošťovací nález vztahovati. Jest proto výrok žal. úřadu, že v tomto bodu podléhá vyprošťovací nález obecní instančnímu přezkoumání politických úřadů, ve shodě se zákonem (srovn. Boh. A. 3384/24).
Pokud jde o námitku, že zák. č. 131/1867 ř. z. bylo použito nesprávně, sluší předem poukázati na to, že zsp opřela vyhoštění Eduarda K. — Č. 8350 —
jedině o skutečnost, že byl jmenovaný rozsudkem kraj. soudu odsouzen pro zločin zpronevěry k trestu těžkého žaláře na 3 měsíce, a jedině tímto odsouzením pokládala za prokázáno, že K. za svého pobytu v H. nevedl bezúhonný život ve smyslu § 11 obec. zříz. mor. Toto stanovisko zsp-é bylo nař. rozhodnutím potvrzeno. Pokládal tedy i žal. úřad Eduarda K. za úhonného ve smyslu § 11 obec. zříz. mor. jedině proto, že byl pro uvedený zločin odsouzen. Spatřuje-li však žal. úřad úhonnost jmenovaného jen ve zmíněném odsouzení, nelze shledati nezákonným, že pro určení doby vypovězení použil ustanovení. zák. z 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. Podle § 6 tohoto zák. pomíjejí následky trestního odsouzení pro zločiny, jež nejsou uvedeny v 2. odst. tohoto paragrafu, tedy také pro zločin zpronevěry, po uplynutí 5 let po odpykání trestu, byl-li obviněný odsouzen k trestu žaláře méně než 5tiletému. Po uplynutí této doby neexistuje již pro odsouzeného obmezení občanských práv, jež bylo uvedeno v 1. a 3. odst. § 6 cit. trestní novely; odsouzenec jest po uplynutí této lhůty postaven do co práv na roven ostatním občanům. Následkem toho nelze z pouhého fakta, že byl někdo odsouzen pro delikt, s nímž jsou podle zákona spojeny účinky difamující, odvozovati nějakou difamaci i pro dobu po uplynutí lhůty, od které podle cit. trestní novely jest ona osoba v plném používání občanských práv. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad obmezil platnost vyhoštění Eduarda K. na dobu 5ti let ode dne, kdy jmenovaný odpykal 3 měsíční trest těžkého žaláře, který mu byl pro zločin zpronevěry uložen (srov. nál. Boh. A 2820/23).

Citace:

č. 8349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 215-217.