NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 17 (1908) - Nemanželský otec není legitimován k rekursu proti soudnímu zmocnění poručníka ke sporu. Dosah poručníkova soudem schváleného porovnání stran nároků nemanž. dítěte na nemanž. otce.

Nemanželský otec není legitimován k rekursu proti soudnímu zmocnění poručníka ke sporu. Dosah poručníkova soudem schváleného porovnání stran nároků nemanž. dítěte na nemanž. otce.

Okr. soud v B. nevyhověl návrhu poručníka nezl. H. Š., aby mu poručenský soud dal povolení podati žalobu na nemanž. otce o zvýšení výživného, z těchto
důvodů:
L. F. porovnáním ze 3. června 1898, schváleným od okres. soudu v Bl., v příčině dítka H. Š., mimo manželské lože zrozeného, vypořádal se již, složiv na jeho výživu jednou na vždy 400 K do sirotčí pokladny. Když se po té majetkové poměry L. F. zlepšily, dítko však churavělo, dal se pohnouti k opětnému porovnání 20. července 1903 ujednanému a tehdejším poruč. soudem v Bl. zase schválenému, zavázav se, že kromě složených 400 K bude na dítě přispívati měsíčně ještě 4 K po dobu, co neduh bude trvati. Zároveň se ve smíru prohlásilo, že tím veškeré, jakékoliv nároky nezl. H. Š. jsou vyrovnány. Byť by se tedy majetkové poměry nemanž. otce byly od té doby zlepšily a byť by dítko bylo snad neduživější než-li dříve, výsledek zamýšleného sporu vzhledem k dvěma bezpodmínečně ujednaným porovnáním jest pro nezl. dítko víc než pochybný (§§ 1385.—1388. ob. zák. obč.).
Rekursní soud rekursu poručníkovu vyhověl, předchozí usnesení v ten smysl změnil, že poručník se zmocňuje vrchnoporučenským soudem, aby podal na L. F. žalobu o zvýšení výživného nezl. H. Š. a aby ujednal smír. Okres. soudu v B. uloženo, aby poručníkovi vydal vysvědčení k vymožení práva chudých.
Důvody:
Usnesením, proti němuž rekurs brojí, odepřeno bylo zmocnění poručenského úřadu k žalobě 1. z právního důvodu, ježto podle názoru prvého soudce z ustanovení §§ 1385.—1388. ob. zák. obč. nezvratitelnost smírů s nemanž. otcem o výživném ujednaných vyplývá, a 2. z praktické úvahy, že by dítě nepříznivým výsledkem sporu pozbylo značné části svého sirotčího jmění.
Tyto oba zamítací důvody nejsou opodstatněny ani právnicky ani podle spisů věcně.
Neboť dle § 166. ob. zák. obč. má se říditi výživa, vychovávání a zaopatření nemanž. dítěte podle jmění nemanž. otce. V příčině povinné výživy zákonem stanovený rozdíl mezi otcem manželským a nemanželským záleží toliko v tom, že u manž. otce dle § 139. ob. zák. obč. též jeho stav rozhoduje. Podle toho má se dotčený náklad říditi jak při manž. tak při nemanž. otci časovými jeho majetkovými poměry. Z práva, spočívajícího na základě veřejnoprávním a směřujícího k přizpůsobení výživného k nynějším majetkovým poměrům otcovým, jestliže se podstatně zlepšily, nemůže se nemanž. dítěti nic ubrat, ani jedním ani též několika předešlými smíry, neodpovídají-li nynějším majetkovým poměrům nemanž. otce. Zákonodárce normuje uvedená místa zákonná, nechtěl zajisté dopustiti možnost, aby nemanž. dítě, ujednavši o výživném porovnání v době, kdy otec jeho byl nemajetný, padlo jednou chudinství na obtíž, ačkoliv otec jeho zatím boháčem se stal. Prvým soudcem citované §§ 1385. a násl. ob. zák. obč. mají platnost jen při bezpodmínečném smíru; smír však mezi nemanž. otcem a poručenstvem nepokládá se za bezpodmínečný, t. j. na všechny časy, nýbrž s tím předpokladem a potud umluvený, že a pokud majetkové poměry nemanž. otce podstatně se nezlepší resp. podstatně se nezhorší, při čemž není rozdílu, zní-li porovnání na odbytné nebo na placení alimentů. Uvedeným jasným předpisům zákona nemůže se přec příčiti schvalovací usnesení poručenského soudu, který jenom k přítomným poměrům majetkovým zříti může, ale který prospěch dítěte i za jejich zlepšení do budoucna hájiti má.
V tomto případě není však ani s věcné stránky důvodnou obava, že by proces dítěti nepříznivě dopadl pro dřívější porovnání. Neboť ani jeden ani druhý smír nebyl jednou na vždy umluven, ani zvýšených nároků k otci nebylo se v nich vzdáno. V porovnací listině z 9. června 1898 v II. odstavci praví se do slova: »L. F. zavazuje se jako odbytné všech nároků nezl. H. Š. zaplatiti 200 zl.«; slova »jednou na vždy«, jakož i poručníkův výrok o vzdání se eventuelního zvýšení odbytného nebo výživného tam nestojí. Že otec dítěte, složiv toto odbytné, sám se nepokládal zbaveným otcovských povinností po všechnu budoucnost, dokazuje nové ujednání smíru ze dne 20. července 1903, jímžto přes dávno složené odbytné nemanž. otec se zavazuje platiti na dobu churavění dítěte alimenty. I v tomto novém porovnání doložka, zvýšení odbytného nebo výživného vylučující, chybí. Praví se tam arci: »Tímto jsou veškeré nároky nezl. H. Š. proti nemanž. otci L. F. kteréhokoliv druhu vyrovnány«. Avšak ani zde není výslovného ustanovení, že to má pro všechnu budoucnost platiti a nelze tudíž podobný smysl do toho vkládati. Otcem na sebe vzatý větší závazek týče se tehdejšího zdraví dítěte (»hledíc k tomu, že se vyjevilo, že nezl. H. Š. trpí neduhem levé nohy«); tím však nemělo býti za dost učiněno alimentační povinnosti otcově na případ, že by se neduh nohy zhoršil, nebo že by se dokonce další vada tělesná k němu přidružila. Tyto smíry nejsou tedy právní překážkou, aby na nemanž. otci větší náklad se nevymáhal, když by ho zhoršení zdraví nem. dítěte vyžadovalo.
Ale ani další pochybnost poruč. úřadu stran procesních nákladů není zde věcně odůvodněna, poněvadž matka s poručníkem dítěte u výslechu výslovně prohlásila, že podlehnou-li ve sporu, ponesou sami náklady právního přítele; rozhodnutí exekuč. soudce ostává vyhraženo, není-li sirotčí jistina dítěte dle § 291. č. 2, ex. ř. z exekuce procesního odpůrce vyňata.
Ježto v rekursu se tvrdí, že majetkové poměry otce značně se zlepšily od posledního porovnání a toto tvrzení pozůstalostním spisem po Aronu F. osvědčeno jest, slušelo usnesení v odpor brané změniti, zvláště když k rekursu připojené vysvědčení lékařské podmínky ke zvýšení výživného dokazuje, poněvadž prý velmi zhoršená choroba dítěte snad nikdy se nevyhojí.
Nejvyšší soud zamítl revisní rekurs nemanž. otce, který, jak důvody praví, sám pochybuje, že má právo proti rozhodnutí rekursního soudu podati revisní rekurs. Rekurent není opravdu k rekursu legitimován, poněvadž dle § 233. ob. zák. obč. jen poručenstvo jest povoláno, aby nezletilé zastupovalo, takže poručník, dohodnuv se s poručenským úřadem, má právo řešiti otázku, má-li se pořadem právním nastupovati k hájení práv nezletilců proti třetí osobě, za kterou je tu považován rekurent. Z této příčiny nemohla se dáti rekurentu legitimace k rekursu ani proto, že mu usnesení rekursního soudu bylo doručeno.
(Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 14. dubna 1908, č. j. R. III. 107/8.)
Frant. Novotný.

Citace:

Nemanželský otec není legitimován k rekursu proti soudnímu zmocnění poručníka ke sporu. Dosah poručníkova soudem schváleného porovnání stran nároků nemanž. dítěte na nemanž. otce.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 4, s. 199-201.