NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4494.

Výrok rozsudku, jímž byl podle § 518 odst. VII. tr. ř. místo dvou trestů na svobodě, připouštějících ještě dobrodiní podmíněného odkladu, z nichž jeden byl pravoplatně odložen na zkušební dobu, vyměřen úhrnný trest na svobodě delší jednoho roku a vysloveno, že se ostatní ustanovení původních rozsudků kromě výměry trestů ponechávají v platnosti, jest sice nepřesný, není však zmatečný ve smyslu § 384 č. 10 tr. ř.
(Rozh. z 11. října 1932, Zm IV 394/32.) Nejvyšší soud v trestní věci proti K. Š. pro zločin křivého obvinění a pro zločin krádeže, která byla u krajského soudu v Košicích zahájena a dne 22. června 1932 rozsudkem o úhrnném trestu vyřízena, usnesl se o zmatečních stížnostech obžalovaného a veřejného žalobce ve veřejném zasedání senátu takto: Zmateční stížnosti se zamítají.
Důvody:
Napadeným rozsudkem byl obžalovanému vyměřen na místo trestů žaláře v trvání 1 roku a žaláře v trvání 4 měsíců, uložených mu dřívějšími samostatnými rozsudky krajského soudu v Košicích a krajského soudu v Jičíně, úhrnný trest žaláře 1 roku a 2 měsíců. Obžalovaný se domáhá jeho snížení na takovou míru, při níž by bylo lze trest podmínečně odložiti, vycházeje z předpokladu, že tento trest, hledíc k jeho trvání přes 1 rok, odložen nebyl; domáhá se pak v důsledku i tohoto odkladu samého; veřejný žalobce naproti tomu má za to, že je rozsudek v otázce odkladu výkonu trestu nesrozumitelný ve smyslu § 384 čís. 10 tr. ř., poněvadž uvedl, že ponechává jiná ustanovení původních rozsudků kromě výměry trestu nezměněná, tedy i ustanovení rozsudku krajského soudu v Jičíně, že se obžalovanému povoluje podmíněný odklad výkonu trestu 4 měsíců žaláře. Tomu odporuje výměra úhrnného trestu přes 1 rok, při níž jest podmíněný odklad trestu podle zákona vyloučen. Veřejný žalobce žádá proto zrušení rozsudku, po případě výslovný výrok, že úhrnný trest jest bezpodmínečný.
Zmateční stížnosti nejsou odůvodněny. Výměra úhrnného trestu, při níž obžalovanému z obou trestů v trvání dohromady 1 roku a 4 měsíců byly sleveny 2 měsíce, stala se správně podle zákona (§ 518 odst. 7 tr. ř.) na základě doby trvání trestů dřívějšími rozsudky uložených, odpovídá též poměru jejich těžkosti a nemohlo zejména býti uznáno na takový trest, při němž by podmíněný jeho odklad byl podle zákona přípustný, poněvadž by tak mohl býti uložen trest nejvýše 1 ročního žaláře, tudíž trest takový, jaký byl uznán přiměřeným za zločin křivého obvinění, kdežto těžký trest za zločin krádeže nedošel by v novém souhrnném trestu vůbec vyjádření. Souhrnný trest musil tudíž nutně jíti nad hranici, při které je podmíněný odklad výkonu trestu vyloučen; stěžovatel uznává sám, že trest v této výměře nelze podle zákona odložiti; i bez zvláštního výroku soudu platí o tomto trestu již podle zákona, že jest jeho podmíněný odklad vyloučen. Ztráta tohoto dobrodiní zákona, které je možné při trestech rozdílných, jest důsledkem zákonných ustanovení § 6 čís. 4 zákona o podmíněném odsouzení ve spojitosti s ustanoveními o výměře souhrnného trestu; zákon žádá v prv citovaném ustanovení jednotný výrok o podmíněnosti úhrnného trestu, tento však nesmí býti podle § 1 zákona o podmíněném odsouzení odložen, jakmile převyšuje dobu 1 roku. Nevyřkl-li tudíž krajský soud odklad úhrnného trestu, ačkoliv jeden z původních trestů byl pravoplatně odložen, druhý pak byl nižšími soudy též odložen a teprve nejvyšším soudem byl tento výrok zrušen z formálního důvodu, nebyl zákon nijak porušen a zmateční stížnost obžalovaného musila býti zamítnuta. Z těchto důvodů vysvítá též bezpodstatnost zmateční stížnosti veřejného žalobce. Trest úhrnný jest již podle jeho délky považovati po zákonu za bezpodmínečně uložený a netřeba o tom zvláštního výroku. Nesrozumitelnost jest jen zdánlivá; odložen byl v původním rozsudku trest, který je nyní rozsudkem o trestu úhrnném pozbaven platnosti; tím jest nutně pozbaven platnosti i výrok o jeho podmíněném odkladu, neboť ten trest, který byl podmíněně odložen, tu již není a nemůže býti pochybnosti, že rozhodnutí o odkladu, které se naň vztahovalo, nemůže dojíti samo sebou výrazu a projevu při trestu souhrnném, který jest trestem novým. Vyjádření rozsudku o souhrnném trestu jest ovšem poněkud nepřesné, zmatek ve smyslu § 384 čís. 10 tr. ř. však nezakládá. Zmateční stížnosti byly tudíž podle § 36 I. odst. nov. k tr. ř. zamítnuty v zasedání senátu (§ 518 posl. odst. tr. ř.).

Citace:

Čís. 4494. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 243-245.