Netvrdí-li se a nedoličuje v žalobě určovací, že je nemožno žalovati přímo o plnění a že proto místo žaloby o plnění se žaluje jen žalobou určovací, dlužno již z toho důvodu jí odepříti oprávnění.Žalobce domáhal se toho, aby uznáno bylo právem, že smlouva postupní ohledně domu č. p. 123 ve S. je neplatná a po právu bezúčinná, že žalovaná strana je povinna to uznati a zaplatiti útraty sporu.Prvý soud žalobu z věcných důvodů zamítl. Odvolací soud odvolání žalobcovu nevyhověl a napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud dovolání žalobcovu nevyhověl.V důvodech uvedl : Dovolání opřené jen o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněno. Podle úpravy žalobního návrhu, rozhodného pro posouzení věci, jde v souzeném případě o žalobu určovací podle § 228 c. ř. s. Žaloba o určení jest však podle ustálené judikatury zásadně vyloučena tam, kde je možná žaloba o plnění, a připouští se výjimka z tohoto pravidla jen, když žalobce pro takovýto mimořádný, zásadám procesní hospodárnosti se příčící postup má zvláštní příčiny a je dolíčí. Ke splnění těchto předpokladů jest přihlížeti z moci úřadu, a to i v řízení opravném (rozh. čís. 6040 sb. n. s.). Žalobce však ani netvrdil, že nemohl žalovati přímo o plnění, o vrácení postoupené nemovitosti a nedoličuje, proč místo žaloby o plnění žaluje jen o určovací žalobu. Za tohoto stavu věci jest určovací žaloba vyloučena a bylo jí již z tohoto důvodu odepříti oprávnění.Důsledkem toho neobstojí ani výtka, že odvolací soud posoudil věc nesprávně s hlediska právního, zamítnuv v souhlasu se soudem první stolice žalobu, třeba tak učinil z jiných důvodů. Nebylo proto ani třeba zabývati se vývody dovolání, jimiž se snaží dovolatel vyvrátiti správnost důvodů napadeného rozsudku.Dovolání bylo proto odepříti úspěch.Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 21. října 1932 č. j. Rv I 1245/31/2. Dr. Jar. Koutník.