— 324 —

Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uveřejněných:

Právník = P. — Právnické Rozhledy = P. R. — Allg. osterr. Gerichtszeitung = G. Z. — Juristiche Blätter = J. B. — Gerichtshalle = G. H. — Notariatszeitung = N. Z. — Příloha k min. věstníku = off. — Österreichisches Zentralblatt fur die juristische Praxis = Z. Bl — Připojená čísla znamenají ročník a stránku přísl časop., u min. věstn. běžná čísla rozhodnutí.

I. Ve věcech civilních.

A. Z práva občanského.
207. §§ 26., 337., 1295., 1315. obč. zák. Stát jako majitel hospodářských podniků ručí za škodu, již způsobili osobám třetím jeho orgánové v případech mimosmluvních jednáním neb opomenutím, k náhradě škody zavazujícím, ač byli-li k samostatnému zastupování povoláni a u výkonu své zástupčí moci jednali (6. květ. 1908, Rv I. 319/8; off. 1185.).
208. §§ 63., 94.: § 1. min. nař. z 9. prosince 1897 č. 283. ř. z. Biskupské konsistoři nepřísluší opravné prostředky proti rozsudku, jímž manželství bývalého katolického kněze, po vystoupení jeho z církve uzavřené, prohlášeno bylo za platné (8. čna. 1909, R II. 553/9; Z. Bl. 1909: 677.).
209. § 91. Jsou-li místnosti najaty ku pouhému bydlení, stačí výpověď z místností těch dáti toliko hlavě rodiny. Je-li však dům manželům ku provozování živnosti nějaké najat, musí býti oběma manželům kontrahentům dána výpověď, byť i měl jen muž koncessi (15. února 1908, Rv II. 11/8; P. 1909: 645. [Hamberger]).
210. § 112.; §§ 3., 9. zák. z 16. března 1883, č. 20. ř. z. K nálezu o rozloučení manželství ve smyslu § 9. cit. zák. nestačí zákonné podmínky prohlášení za mrtva (§ 24. obč. zák.), nýbrž nezvěstnost musí býti provázena takovými okolnostmi, aby nebylo pochyby o smrti osoby nezvěstné. Zásada volného uvažování důkazů platí i pro instance opravné ohledně důkazů, v první stolici provedených (27. března 1909, R II. 53/9; N. Z. 1909: 310.).
211. § 139., 178. Pokárati nedospělé děti oprávněn jest toliko soudce v řízení officiósním, jestliže zákonní zástupcové této povinnosti nekonají (17. prosince 1907, č. 15814; P. 1909: 619 [Hamberger]).
212. §§ 141., 143. Útraty vyšetřování zavedeného z moci úřadu o uvalení kurately, povinni jsou zaplatiti rodiče, je-li opatrovanec k placení nezpůsobilý (22. června 1909, R V. 744/9; J. Bl. 1909: 491.).
213. § 147., 152., 204., 206., 846., 876., 1034. Právní jednání, uzavřené za nezletilce poručníkem za spolupůsobení poručenského soudu, nabývá schválením poručenským úřadem platnosti v té způsobě, — 325 —
jak ji obsahuje listina, poručníkem ke schválení předložená. Omyl poručníkův o obsahu listiny nepadá na váhu. Dílčí listina o spoluvlastnictví mezi více podílníky jest nerozlučným celkem. Jednotlivému jejímu ustanovení lze odporovati jen ve sporu proti všem podílníkům (nikoliv žalobou proti jednotlivému podílníku, nejblíže tím dotčenému) ( ? N. Z. 1909: 317.).
214. § 163. Domněnka zde vyslovená není praesumptio juris et de jure, nýbrž prostá praesumptio juris, proti níž jest dle § 270. c. s. ř. přípustný důkaz opaku. — Uznal-li soud, že stačí znalec jeden, nelze v tom shledati vadu řízení dle § 503. č. 2 c. s. ř. (18. prosince 1907, č. 15374; P. 1909 : 621 [Hamberger]).
215. §§ 288., 1460. Práva rybolovu nabude obec vydržením jen tenkráte, pak-li se sama během doby vydržecí více než 30 let práva toho dle předpisův obecního řádu domáhá. Za obecní statek sluší pokládati pouze to, čeho se obec jako taková ve smyslu obecního řádu jako statku takového domohla a sama jako se statkem takovým nakládá (18. list. 1908, Rv II. 841/8; P. 1909: 650. [Hamberger]).
216. §§ 313., 1471. Právo požadovati plnění pro udržování silnice nemůže obec vydržeti, pokud plnění taková mohou míti povahu veřejných dávek (27. dubna 1909, Rv VI. 61/9; Z. Bl. 1909: 663.).
217. §§ 339., 863., 1016. Představený rodiny jest práv z rušení držby, vykonaného jeho manželkou v jeho nepřítomnosti a proti jeho vůli, jestliže stav rušením přivoděný ponechal a jej k svému prospěchu využil (15. června 1909, R VI. 163/9; Z. Bl. 1909 : 661.).
218. § 339. Čin rušební musí býti svémocným, tedy činem, k němuž rušitel není oprávněn, k němuž dále odpůrce nedal ani svolení, ani jakéhokoliv souhlasu a který se nestal pouhou náhodou, nýbrž přivoděn byl vědomým a úmyslným činem rušitelovým (27. října 1908, R II. 834/8; P. 1909: 649. [Hamberger]).
219. §§ 469., 441., 451. Odstoupil-li dlužník svou knihovní pohledávku mimoknihovně osobě třetí před povoním exekuce, jest exekuce na ni nepřípustná (25. května 1909, Rv III. 132/9; Z. Bl. 1909: 661.).
220. § 496. Přeložením mlýnského potoka se služebnost čerpání vody neruší, nebrání-li se oprávněnému v přístupu k potoku a nebylo-li mu výslovně vyhraženo právo, čerpati vodu na určitém místě (27. října 1908, Rv II. 475/8; P. 1909: 649. [Hamberger]).
221. § 512. K břemenům, jež povinen jest poživatel převzíti, náleží též závazek, v době povolení požívání již existovavší, platit! annuity z pohledávek, na služebné věci váznoucích (29. dubna 1908, Rv V. 811/8; off. 1178.).
222. §§ 774., 775., 537. Nárok nepominutelného dědice na povinný podíl jest ryze osobní (24. března 1903, č. 926: G. Z. 1909 : 287.). —
223. §§ 837., 1012. Tvoří-li základ rozepře účet, složený žalovaným ze správy jmění, musí soud při posuzování vzájemných práv a závazků hleděti také k těm položkám účtu, které jsou sice v účtu vytčeny, jimž však nebylo odporováno (11. prosince 1907, č. 14453; P. 1909: 620. [Hamberger]).
§ 846. Viz výše § 147. č. 213.
224. § 850. Upravení a obnovu hranic nelze povoliti, tvoří-li přirozenou a znatelnou hranici stále tekoucí voda potoku veřejného, jehož břehy jsou dle § 413. obč. zák. a §§ 8., 43. a 50. čes. z. z. vlastnictvím držitelů břehů (12. března 1907, č. 3473; P. 1909 : 620 [Hamberger]).
225. § 861. Dědic nemůže se domáhati neplatnosti smlouvy dědické osobou nepravou, za něho se vydávající, s ostatními dědici následkem projednání pozůstalosti u soudu uzavřené, jakmile prohlásil, že smír ten uznává, i když smír ten později dodržen nebyl, poněvadž přišlo dohodnutí k místu, které ho nejenom oprávňuje, nýbrž i váže (30. prosince 1908, Rv II. 976/8; P. 1909: 650. [Hamberger]).
226. §§ 869., 887. Z principielního pravidla předpisu § 869. plyne, že norma § 887. nevylučuje důkaz o tom, že v některém bodě smlouvy bylo něco jiného vymíněno, nežli co do listiny bylo pojato, že tedy vůle smlouvajících v tomto určitém bodě byla jinou, nežli jaká v listině vyslovena byla (19. listopadu 1907, č. 11801; P. 1909: 622. [Hamberger]).
227. § 874. Lstivě byla smlouva učiněna, jestliže obelstěný při obyčejné pozornosti nemohl se snadno přesvědčiti o nepravdivosti tvrzení odpůrcova (13. listopadu 1907, č. 11673; P. 1909: 619. [Hamberger]).
§ 876. Viz výše § 147. č. 213.
228. § 878. Smír uzavřený mezi dlužníkem kridatářem a spolkem věřitelů za intervence garanta s věřitelem, k tomuto spolku přináležejícím, jest závazný a věřitel nemůže bez schválení tohoto konsorcia o své nekryté pohledávce žádného opatření učiniti. Realisování je jedině spolku tomu vyhraženo (6. října 1908, Rv II. 704/8; P. 1909: 648. [Hamberger]).
229. § 879.; dv. d. z 6. června 1838 č. 277. sb. z. s. Byla-li dobrovolná dražba předsevzata bez povolení a intervence úřadu, jest použití cit. dv. d. na neplatnost kupní smlouvy, uzavřené mezi dvěma kupci a účastníky, vyloučeno (11. listopadu 1908, Rv II. 800/8; P. 1909: 649. [Hamberger]).
230.§ 883.; § 1. zák. z 25. července 1871 č. 76. ř. z. Smlouvy mezi manželi o změně a zrušení svatebních smluv mají ke své platnosti zapotřebí formy notářského aktu. Ta část dojednání, jež konstitutivní — 327 —
formy postrádá, nemá právní existence (10. list. 1908, Rv I. 828/8; J. Bl. 1909: 477.).
231. § 901. Motiv a konečný účel, jenž byl učiněn podmínkou uzavření smlouvy, má odkládací účinek (20. dubna 1909, Rv VI. 122/9; Z. Bl. 1909: 670.).
232. § 967. Lhůta, stanovená v tomto §, není praeklusivní lhůtou ku podání žaloby, nýbrž pouze lhůtou k uplatnění dotyčných nároků, jež by se mohlo státi též cestou mimosoudní (27. dubna 1909, Rv IV. 190/9; N. Z. 1909 : 278.).
233. § 970. Soukromý ústav léčební není živnostenským ústavem pro přechovávání cizích lidí a nespadá pod tento § (27. července 1909, Rv V. 566/9; J. Bl. 1909: 430.).
234. §§ 1017., 862.: čl. 317. obch. zák. Majitel závodu jest práv třetím osobám za prohlášení, jež učiní jeho zřízenec, telefonními rozmluvami pověřený, jeho jménem v běžných záležitostech obchodních (8. dubna 1908, R IV. 122/8; N. Z. 1909: 326; off. 1177.).
235. § 1017. Není třeba výslovného prohlášení, že se uzavírá smlouva jménem cizím, pak-li to vychází na jevo z okolností, právní jednání provázejících (11. prosince 1908, Rv II. 878/9; P. 1909: 650. [Hamberger]).
236. § 1036. Předpis tohoto § předpokládá obstarání cizí záležitosti v úmyslu, by se tak stalo v zájmu třetí osoby ku odvrácení škody. Povinnost její plnění musí býti nepopřena (l8.listopadu 1908, Rv II. 846/8; P. 1909: 650. [Hamberger]).
237. § 1042. Podmínky tohoto § jsou jen tehdy dány, jedná-li se o náklad, který by byla osoba třetí podle zákona povinna bývala sama zaplatiti (18. listopadu 1908, Rv II. 846/8; P. 1909: 650. [Hamberger]).
238. § 1090. Pivovar, jenž pro najatý hostinec nezaopatřil si v čas koncesse, jest povinen platiti nájemné, byť i hostince neužíval (30. prosince 1908, Rv II. 947/8; P. 1909: 681.).
239. §§ 1220., 1231. Oženěním syna počíná pouze povinnost rodičů, dáti mu výbavu; syn může ji žádati i po řadě let po sňatku; výše její řídí se dle stavu jmění rodičů té doby, kdy jest požadována (3. prosince 1907, č. 375; P. 1909: 619. [Hamberger]).
240. § 1294. Jestliže poškozený svým chováním způsobení škody umožnil, nevynaložil ve svém zájmu onoho stupně pozornosti, jejž možno u člověka normálního předpokládati a nemá nároku na náhradu škody (10. listopadu 1908, Rv II. 820/8; P. 1909: 649 [Hamberger]).
241. '§§ 1295., 919., 1323. Výměnkář, jenž chováním se zavázaného z výměnkářskčho bytu byl vypuzen, má nárok na náhradu škody za byt a dávky pro praeterito, nikoliv pro futuro (3. března 1908, Rv VI. 40/8; Z. Bl. 1909: 675.). 242. § 1295. Obec zodpovídá za tělesný úraz, jejž utrpěl chodec následkem uvolnění kamene v dlažbě jen tehdy, jestliže její orgánové o této vadě dlažby věděti museli a na jejím neodstranění vinu mají (26. května 1909, Rv I. 181/9; Z. Bl. 1909: 673.).
243. § 1296. Obmeškalý kontrahent, jenž na opoždění dodávky má vlastní vinu, nemůže se omlouvati, že smlouva byla porušena osobou třetí (1. července 1908, Rv I. 430/8: J. Bl. 1909: 453.).
§ 1315. Viz výše § 26. č. 207.
§ 1325. obě. zák. Viz zák. o pov. ruč. železnic č. 253.
244. §§ 1325., 1323. Škoda, již žalobce úrazem utrpí, záleží v rozdílu příjmů, jež by měl bez úrazu a příjmů nynějších; rozdíl ten jest ztrátou na. výdělku a jest skutečnou škodou. Při vyměřování bolestného jest míra zavinění úplně lhostejnou, poněvadž bolestné náleží k vlastnímu odškodnění (5. listopadu 1907, č. 11971; P. 1909: 621. [Hamberger]).
245. § 1328. Nároky zmrhané ženy za zmenšenou vyhlídku na vdavky a na zaopatření sluší stanovití na podkladě obapolných poměrů majetkových a stavu dle volného uvážení soudu (.§ 273. c. s. ř.) (21. října 1908, Rv II. 743/8; P. 1909: 648. [Hamberger]).
246. § 1336. Okolnost, že na opožděném plnění má účast více osob, s nimiž zvláštní konvencionální pokuty byly smluveny, nemá vlivu na konvencionální pokutu každého jednotlivého kontrahenta. Nárok na smluvenou pokutu jest odůvodněn, má-li věřitel zájem na včasném plnění; aby mu vzešla positivní škoda, netřeba (1. července 1908, Rv I. 430/8; J. Bl. 1909: 453.).
247. § 1358. Ustanovení tohoto § předpokládá zaplacení materielně cizího, formálně však vlastního dluhu (18. listopadu 1908, Rv II. 846/8; P. 1909: 650. [Hamberger]).
248. § 1396. Cessus, uznavší vůči cessionáři správnost postoupené pohledávky, není oprávněn brániti se námitkami, které mu snad příslušely vůči cedentovi. To platí též o plnomocnících jednajících (31. prosince 1907, č. 15017; P. 1909 : 645. [Hamberger]).
249. §§ 1422., 894. Je-li tu více solidárních dlužníků, musí věřitel i za souhlasu jen jednoho z nich přijati placení osobou třetí a odstoupiti plátci svá práva proti všem solidárním dlužníkům (28. dubna 1908, Rv V. 714/8; off. 1181.).
250. § 1447. Prodatelé reality jsou oprávněni žádati po kupiteli, jenž hypotekární dluhy k placení převzal, ale jich nezaplatil, náhradu dotyčných obnosův i tehdy, když sami placení nevykonali (26. února 1908, Rv II. 138/8; J. Bl. 1909: 441.).
§ 1460. Viz shora § 288. obč. zák. č. 215.
§ 1471. Viz výše § 313. č. 216.
251. § 1500. Právo vydržené služebnosti pastvy působí i proti jednotlivému nástupci v pozemek, mohl-li týž počítati s možností 329 —
existence dotyčné služebnosti (3. června 1909, Rv VI. 216/9; Z. Bl. 1909: 666.).
252. § 30. zák. odpůrč. Lhůta zde uvedená není lhůtou promlčecí, tak že k jejímu uplynutí třeba přihlížeti z moci úřední. Exekuce, jež zůstala bezvýslednou, musí býti soudní a nestačí bezvýslednost exekuce politické (13. října 1908, Rv II. 729/8; P. 1909: 648. [Hamberger] a str. 687.).
253. Zák. o povin. ruč. železnic. Trhnutí vlaku, způsobené při odjezdu z nádraží lokomotivou, jest událostí, za kterou dráha ručí. Bolestné jest náhradou též za psychické bolesti, se zraněním kausálně spojené (4. května 1909, ? P. 1909 : 689.).
254. Zák. o právu autor. Shotovení a veřejné užívání gramofonů k hudebnímu a textovému opakování hudebních skladeb není porušením autorského práva (19. května 1908, Rv I. 349/8; off. 1187.).

B. Z práva směnečního, obchodního a společenstevního.

53. Čl. 16., 82. sm. ř. Běh směnky nekončí se jejím zažalováním a vynesením rozsudku, nebyl-li sepsán protest; tato může s úspěchem býti dále zažalována, nabyl-li jí pozdější majitel a žalobce způsobem směnečným a bona fide. Námitka, že rozsudkem jest právo ze směnky konsumováno, nemá místa (6. listopadu 1907, č. 13411; P. 1909 : 613.).
54. ČL. 80., 81. Ku přerušení promlčení není dle sm. ř. třeba v žalobě náležitě pokračovati. — Rukojmí, jenž nepodepsal směnku, hlavním dlužníkem přijatou, ručí předem za směnečný závazek hlavního dlužníka a po promlčení onoho, za jeho závazek z obohacení (26. ledna 1909, Rv I. 964/8; J. Bl. 1909: 417.).
55. ČL. 17. obch. zák. Soudy povinny jsou dle mezinárodního práva chrániti cizí firmy (2. června 1909, R II. 532/9; P. R. 1908/9: 294.).
56. ČL. 22. Protokolovaný obchodník, jenž svůj závod a firmu na jiného obchodníka převedl, jest povinen vydati mu korespondenci i objednávky, obchodu toho se týkající a dodatečně pod starou firmou mu došlé a to nejenom v základě smlouvy, nýbrž i dle zákona (čl. 22. obch. zák., § 1323. obč. zák.) (11. břez. 1908, Rv II. 166/8; P. 1909: 646. [Hamberger]).
57. Čl. 62. Chemika v cukrovaru dlužno považovati za obchodního pomocníka ve sm. VI. titulu obch. zák. — Přijetí do státní služby s podmínkou okamžitého nastoupení může býti důvodem k okamžitému zrušení smlouvy služební dle čl. 62. obch. zák. (4. února 1909, Rv II. 70/9; P. 1909: 610.).
58. Čl. 112., 122. Předpisu čl. 122. nelze použiti na společníka, jenž před zahájením konkursu ze společnosti byl vyhoštěn. Takový společník práv jest ze závazků společnosti ihned, bez ohledu na výsledek —
konkursního řízení, dle čl. 112. obch. zák. (26. března 1908, Rv I. 209/8; N. Z. 1909: 302; off. 1176.).
59. Čl. 296. Domněnka tohoto čl. platí též při placení za účelem poskytnutí zápůjčky. Při zkoumání pravosti předložené kvitance stačí bezelstnost platícího (28. dubna 1909, Rv II. 300/9; P. 1909: 606.).
60. Čl. 343., 356. Úmluva v závěrečném listu o dodání zboží mezi obchodníky uvedená, že podatel jest pro ten případ, když by kupitel zboží zavčas neodebral, oprávněn smlouvu s nárokem na náhradu škody stornovati, nepředpokládá, že musí býti proveden svépomocný prodej dle čl. 343. a pak teprve že lze náhradu škody žalovati. Naopak, dle úmluvy té lze i bez takového prodeje žádati náhradu škody, jsou-li tu ostatní její podmínky. Prohlásí-li kupitel, že zboží neobjednal a že nebude nic odbírati, není třeba, aby mu byla dána dodatečná lhůta k plnění, když chce prodatel užiti nároku na náhradu škody (3. března 1909, Rv 36/9; P. R. 1908/9: 240.).
61. Čl. 348.; § 932. obě. zák. Kupitel, jenž dodanému zboží vady vytýkal, konečně je však převzal, nemá nároku na snížení ceny (26. května 1909, Rv I. 205/9; J. Bl. 1909: 489.).
62. Čl. 356. Prohlásí-li kupitel vůči obmeškalému prodateli, že se na jeho účet bude krýti jinde, nebylo zamýšleno nic jiného, než že odebere zboží jinde a učiní obmeškalého prodatele zodpovědným za škodu (8. července 1908, Rv II. 527/8; P. 1909: 647 [Hamberger]).
63. ČL. 370. Delcredere kommissionář jest práv ze škody, nesplněním závazku jeho kontrahentem kommitentovi vzešlé jen tehdy, bylo-li to zvlášť umluveno, aneb existuje-!i v místě jeho podniku taková obchodní zvyklost (14. dubna 1908, Rv III. 69/8; off. 1175.).
64. Zák. o společenstvech. Společnost diskontní může býti zapsána do rejstříku jako společenstvo dle zák. z 9. dubna 1873 č. 70. ř. z. Firmu společenstevní nesmí podepisovati člen představenstva a prokur sta. Kooptace členů představenstva jest nepřípustná. Závodní podíly netvoří kauci pro pohledávání společenstva (15. června 1909. R II. 566/9; J. Bl. 1909: 465.).
65. §§ 53., 61. žel. dopr. řád. Nárok dráhy na doplacení dopravného, jež následkem nesprávného údaje obsahu bylo příliš nízko vyměřeno, a na zaplacení dopravní přirážky nepodléhá jednoročnímu promlčení dle ;§ 61. dopr. ř. (26. května 1908, Rv III. 150/8; off. 1188.).
66. §§ 75., 77. Důkazem, že příčinou poškození zboží nemohlo býti zvláštní nebezpečí, jemuž zboží dle své zvláštní, přirozené povahy jest vystaveno, vylučuje se domněnka, že škoda z toho nebezpečí skutečně povstala a nastává ručení dráhy dle povšechných předpisů § 75. žel. dopr. ř. (28. dubna 1908, Rv V 718/8; off. 1184.). — 331 —

C. Z řízení sporného a exekučního.

194. ;§ 1. j. n. Pro žalobu lékaře okresní nemocenské pokladny na tuto o zaplacení odměny za lékařské ošetřování jejich členů a za dodané jim léky příslušní jsou soudové (12. května 1908, R VI. 149/8; off. 1183.).
195. § 1. Soudové povoláni jsou rozhodovati o nárocích náhradních a na plat, jež vznáší na obec pro bezprávné propuštění obecní úředník, disciplinárně propuštěný (6. dubna 1909, R VI. 73/9; J. Bl. 1909: 430.).
196. §§ 57., 81., 91., 95. Ve sporech o pořadí zástavního práva jest pro příslušnost rozhodný výlučně obnos žalobcovy pohledávky; v žalobě uvedené ocenění předmětu sporu jest nerozhodno (31. března 1908, R II. 274/8; off. 1179.).
197. § 77. Nároky z legátů sluší, jakmile se jedná o výklad posledního pořízení, uplatňovati pořadem práva (28. dubna 1908, R II. 343/8; P. 1909: 647.; N. Z. 1909: 285.).
198. § 88. odd. II. K osobám zde uvedeným náležejí též ženské krejčové, které krejčovské přípravy kupují a zákazníkům hotové šaty odvádějí (16. října 1907, č. 13.175; P. 1909: 622 [Hamberger]).
199. § 99. Knihovní pohledávka cizincova, v době podání žaloby sice ještě váznoucí, ale již zaplacená, nezakládá příslušnosti soudní podle majetku (3. října 1907, č. 15018; P. 1909: 620 [Hamberger]).
200. ČL. V. uv. zák. k c. s. ř. Advokát, jenž účtuje svému, ve sporu zvítězivšímu mandantu svou odměnu a hotové výlohy, nemusí se spokojiti s upravením, jaké se stalo při ustanovení soudních nákladů (3. března 1908, R II. 63/8; P. 1909: 646 [Hamberger]).
201. — K upravení palmárního účtu jest příslušný soud první instance i tehdy, jde-li pouze o odměnu za zastupování před odvolacím soudem (7. ledna 1908, Nd II. 4/8; P. 1909: 644.).
202. ČL. XLVII. Žaloba podaná před platností c. s. ř. může býti vzata zpět bez svolení žalovaného, dokud nebylo ani líčení dle vš. ř. soud. konáno, ani první rok dle c. s. ř. nezapočal. Odročovaná stání ve starém procesu nejsou »prvním rokem« ve smyslu § 237. c. s. ř. (21. července 1908, R II. 582/8; P. 1909: 618.).
203. ČL. XL.; § 1. zák. z 3. května 1868 č. 33. ř. z. Také osoby, v boha nevěřící, musí přísahati před soudem dle formule § 1. cit. zák., tedy s odvoláním se na boha z počátku a ku konci přísahy (6. července 1909, R II. 635/9; J. Bl. 1909: 419.).
204. §§ 6., 552., 577. c. s. ř. K nedostatku pasivní legitimace nelze přihlížeti z úřední moci. Pro povšechné tvrzení v námitkách proti směnečnému rozkazu platebnímu, že se žalovanému nedostává legitimace ke sporu, nelze bráti ohled na to, že směnku podepsal — 332 —
zmocněnec žalovaného bez dodatku o zmocnění (16. června 1909, Rv VI. 253/9; N. Z. 1909: 301.).
§ 8. Viz níže § 54. c. s. ř.
205. § 45. Byl-li exekvent vyzván vlastníkem zabavených věcí ke zrušení exekuce, stačí, když exekvent exekuci zruší a není povinen vlastníka o zastavení exekuce vyrozuměti; vlastník si má sám zjednati vědomost o nastalém zastavení a neučinil-li tak a podá excisní žalobu, jest povinen nahraditi exekventu útraty sporu, uzná-li tento žalobní nárok hned při prvém roku (16. dubna 1909, P. R. 1908/9: 243.).
206. § 49. Hrubé zavinění zástupce konsorcia jest dáno, podal-li tento žalobu dříve, než stanovy konsorcia byly schváleny a toto právnickou osobou se stalo (30. června 1909, R I. 609/9; J. Bl. 1909: 455.).
207. § 54. Ustanovení tohoto § vztahuje se jen na stranu, která se domáhá náhrady útrat a nikoliv na opatrovníka dle § 8. c. s. ř., pokud jde o útraty opatrovnické (11. srpna 1908, R II. 643/8; P. 1909: 647 [Hamberger]).
208. § 190. Je-li rozhodnutí politických úřadů praejudicielním pro rozhodnutí rozepře o splnění určité smlouvy, sluší žalobní nárok pro tentokráte zamítnouti (13. listopadu 1907, č. 13789; P. 1909 : 620 [Hamberger]).
209. § 228. Při posuzování přípustnosti žaloby určovací sluší hleděti k době, do které lze čekati právoplatné rozhodnutí o této žalobě (16. září 1908, P. 1909: 692.).
210. — Při posouzení povahy určovacího návrhu dlužno se žalobní prosbou nakládati jako s celkem a přihlížeti ku veškeré látce procesní. Právní zájem při negativních žalobách určovacích jest dán, jakmile odpůrce slovy neb konkludentními činy si právo neb právní poměr osobuje a tím soukromé právo žalobcovo ohrožuje (21. října 1908, Rv II. 759/8; P. 1909: 648 [Hamberger]).
211. — Žaloba určovací o zjištění, že smlouva námezdní se žalovaným byla zrušena, jest přípustná (19. května 1908, R II. 416/8; P. 1909: 646 [Hamberger]).
§ 237. c. s. ř. Viz čl. XLVII. uv. zák. k c. s ř. č.
212. § 237. Jednostranné zpětvzetí žaloby po prvním roku jest nepřípustno i tehdy, vzdá-li se současně žalobce žalobního nároku (28. dubna 1909, Rv III. 135/9; G. Z. 1909: 271.).
213. §§ 377., 488. Rozhodnutí otázky, vystačí-li výsledek nepřísežnčho výslechu jedné ze stran, aby přesvědčil soud o správnosti neb nesprávnosti skutečností, jež mají býti prokázány a má-li býti opakován důkaz, provedený již ve stolici první, je zůstaveno uvážení soudu procesního, případně odvolacího (10. června 1908, Rv II. 450/8; P. 1909: 647 [Hamberger]). —
214. § 477. č. 9. Neúplnost skutkové povahy nezakládá zmatečnost dle tohoto předpisu (31. prosince 1907, č. 15017; P. 1909 : 645 [Hamberger]).
215. § 503. č. 3. Se stanoviska tohoto dovolacího důvodu nelze zkoumati otázku, zda-li ve všeobecném zavinění obsažena jest spoluvina co minus (11. prosince 1908, Rv II. 892/8; P. 1909: 650 [Hamberger]).
216. § 519. V případě, že soud odvolací rozsudek první stolice jako zmatečný zruší, ustanovení nového roku o žalobě a vynesení opětného rozsudku nařídí, a nevysloví, že se tak státi má teprve po vejití usnesení tohoto v moc práva, sluší bez ohledu na to, z jakého důvodu zrušení se stalo, použiti ustanovení § 519. odst. 3.; ustanovení odst. 2. tohoto §' má jen tenkráte místa, stalo-li se zrušení pro zmatečnost dle § 478. č. 1. c. s. ř. (26. listopadu 1907, č. 14968; P. 1909: 622 [Hamberger]).
217. § 520. Rekurs, podaný u soudu nepříslušného a tímto soudu příslušnému odstoupený, sluší jako opožděný zamítnouti, dojde-li na soud tento po uplynutí lhůty, poněvadž soud onen k vyřízení jeho nebyl příslušným (4. února 1908, R II. 91/8; P. 1909: 646 [Hamberger]).
218. § 528. Do usnesení odvolacího soudu, jímž upraven byl účet odměn a výloh advokáta a které bylo částečně ve prospěch rekurenta změněno a částečně potvrzeno, nepřísluší další prostředek opravní (3. listopadu 1908, R II. 846/8; P. 1909: 649 [Hamberger]).
219. § 529. č. 2. Žaloba o zmatečnost má místo i proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím (7. dubna 1908, R II. 272/8; P. 1909: 646 [Hamberger]).
220. § 530. č. 7. Podle tohoto ustanovení se může jednati jen o takové skutečnosti a průvodní prostředky, které, kdyby byly bývaly straně známy, již v dřívějším řízení předneseny býti mohly a které tudíž již před skončením procesu hlavního tu byly (21. října 1908, Rv II. 758/8; P. 1909: 648 [Hamberger
221. 530.Zákon, užívaje konjunktivu, dává jasně na jevo, že již možnost, přivoditi příznivější rozhodnutí předvedením nových skutečností a průvodů, dostačuje, aby obnova jevila se přípustnou. Je-li možnost ta dána, dlužno posuzovati dle okolností toho kterého případu (16. října 1907, č. 12191; P. 1909 : 620 [Hamberger]).
222. § 533. O žalobě o obnovu má místo totéž řízení (bagatelní) jako v hlavním procesu. (24. listopadu 1908, Rv V. 2118/8; N. Z. 1909: 295.).
223. § 557. V řízení směnečném, po uplynutí klidu opět zahájeném, nelze vznášeti nových, v námitkách proti platebnímu rozkazu neobsažených námitek, jmenovitě ne námitku promlčení (26. ledna 1909, Rv I. 964/8; J. Bl. 1909: 417.). 224. §§ 565., 566. Proti mimosoudní výpovědi, jež postrádá náležitostí § 565. c. s. ř., nemají průchodu námitky dle § 566. c. s. ř. (22. dubna 1908, Rv II. 339/8; off. 1182.).
225. Čl. IX. č. 10. uv. z. k. ex. ř. Není-li honorář za pohostinnou hru částí stálých příjmů trvale ustanoveného herce, může býti zabaven teprve po absolvování pohostinské hry a po splanosti honoráře (30. června 1909, R VI. 184/9; N. Z. 1909: 279.).
226. § 18. ex. ř. Při exekuci na pohledávky, příslušející dlužníku tuzemci na poddlužníka cizozemce, jest tuzemský soud příslušný ku povolení exekuce, nikoliv však k vydání zákazu poddlužníkovi (27. července 1909, R II. 694/9; J. Bl. 1909: 455.).
227. §§ 36. č. 2., 40. Proti exekuci, jež dle spisů byla buď neprávem povolena, aneb v níž se neprávem pokračovalo, může se dlužník brániti nejen návrhem na zrušení (§ 40.), nýbrž i stížností (§ 35. č. 2.) (31. března 1908, R II. 264/8; P. 1909: 646 [Hamberger]).
228. § 37. Již povolením exekuce a ne teprve řízením může býti zasaženo do práv osoby třetí a lze tedy excísní žalobu podati, jakmile byla exekuce povolena (17. pros. 1907, č. 14730; P. 1909: 621 [Hamberger]).
229. § 65. Usnesení okresního soudu, jímž se během sporu o rozvod manželství od stolu a lože ukládá manželi plnění alimentů dětem, jest opatřením soudu kuratelního a nikoliv usnesením dle § 382. č. 8. ex. ř. Lhůtu k rekursu sluší proto počítati dle §§ 7.—11. cis. pat. z 9. srp. 1854 č. 208. ř. z. a nikoliv dle § 65. ex. ř. (14. led. 1908, R II. 34/8; P. 1909: 645 [Hamberger]).
230. §§ 88., 133. Nucené zřízení práva zástavního a nucená dražba jsou samostatnými prostředky exekučními; výmaz exekučního práva zástavního proto nevylučuje pokračování v řízení dražebním (11. pros. 1907, č. 15527; P. 1909: 619 [Hamberger]). § 103. ex. ř. Viz níže § 294. ex. ř.
231. § 129. Hraditi schodek, vnucenou správou povstalý, jsou povinni všichni vymáhající věřitelé dle poměru výše svých vykonatelných pohledávek (19. květ. 1908, R II. 379/8; off. 1186.).
232. § 140. Jako příslušenství nemovitosti lze popsati a odhadnouti pouze to, co v době odhadu na nemovitosti jest a v držbě vlastníka jejího se nachází (28. dub. 1908, R I. 257/8; off. 1180.).
233. §§ 149., 239., 155. Ze srovnalých usnesení nižších soudů, jimiž se z vadia obmeškalého vydražitele přikazuje náhrada hypotekárnímu věřiteli, opětnou dražbou zkrácenému, jest revisní rekurs nepřípustný (7. dub. 1908, R III. 88/8; G. Z. 1909: 312.).
234. § 228. Průkazu věřitelova jest dle tohoto § jen k tomu třeba, že řízení ke spravení záznamu jest v běhu. Že v době posledního roku rozvrhového neprošla ještě lhůta k zavedení řízení spravovacího, může exekuční soud zjistiti i z povinnosti úřadu (10. list. 1908, R II. 857/8; P. 1909: 608.). — 335 —
235. § 294. Zabavení nájemného, budoucně splatného, jest sice dle § 294. ex. ř. přípustno, ale pozbývá platnosti zavedením vnucené správy, pokud nebylo nájemné splatno již před odevzdáním nemovitosti správci (15. pros. 1908, R II. 879/8; P. 1909: 685.).
236. § 352. Návrh na povolení dražby za účelem zrušení spoluvlastnictví na základě rozsudku sluší považovati za návrh na povolení exekuce dle §§ 1., 7., 9. ex. ř. Proto nelze ani na základě rozsudku pro uznání dáti místa návrhu žalovaného na povolení dražby. Toliko provedení povolené dražby řídí se dle norem nesporného řízení (17. list. 1908, R II. 890/8; P. 1909: 650 [Hamberger]).
§ 382. č. 8. ex. ř. Viz .§ 65. ex. ř.

D. Z řízení nesporného, knihovního a konkursního.

39. §§ 2. 5. 7., 18., 27. a 174. č. 2. nesp. říz. O sporných otázkách právních (výkladu poslední vůle v příčině rozdělení pozůstalosti) lze rozhodovati též v řízení nesporném; soud může při tom účastníkům vyhraditi pořad práva (§ 18. nesp. říz.), ale není přípustno rozdati úlohy stran (31. květ. 1906, č. 8971; P. 1909: 616.).
§ 7.—11. Viz § 65. ex. ř.
40. §§ 9., 1. konk. ř. Maj:tel fideikomissu, do konkursu upadší, má procesní způsobilost ohledně správy jmění fideikomisu (žaluje-li hyp. věřitel o zaplacení pohledávky na fideikomisním statku váznoucí), jelikož toto do konkursní podstaty nepatří (10. pros. 1907, č. 15526; P. 1909: 620 [Hamberger]).
41. § 63. V tomto § není věřiteli, na dlužníka doléhajícímu, zajištěna jistota pupilární (4. pros. 1907, č. 15237; P. 1909: 645 [Hamberger]).
42. — Vzala-li věřitelka návrh na uvalení konkursu na dlužníkovo jmění zpět a byl-li návrh ten mezi tím zamítnut, je rekurs proti tomuto zamítavému usnesení bezpředmětným, poněvadž ani v cestě instancí nelze rozhodovati o návrhu, jenž byl vzat zpět (18. čce 1908, R II. 572/8; P. 1909: 647 [Hamberger]).
43. § 66. Proto, že jsou reality zatíženy přes nejnižší podání, nelze míti za to, že tu není jmění dostatečného ku krytí nákladů konkursního řízení (14. ún. 1906, č. 2045; J. Bl. 1909: 478.).
44. §§ 86., 92. Sepisuje-li se během konkursního řízení inventář o allodní pozůstalosti kridatářově, sluší klíče k jeho knihovně soudu vydati i tenkráte, tvrdí-li se, že zůstavitel byl v držení knihovny té jako quasi fideikomisní držitel (4. říj. 1907, č. 12.271; P. 1909: 621 [Hamberger]).

II. Ve věcech trestních.

E. Z trestního práva hmotného.

184. § 2. lit. a)—b) tr. z. Není důvodem trestnost vylučujícím, jestliže intelligence osoby trestně dospělé nedosahuje normálního náhledu osoby Mleté (30. čna. 1908, Kr I. 126/8; off. 3575.). —
185. §§ 85. lit. c), 337. Jako hnací síla používaný benzinový motor rovná se ve smyslu těchto §§ parnímu stroji. Nejsou jimi však stroje pomocné, byť i s parním strojem spojeně. »ZvlášŤ nebezpečné poměry« jsou tu tehdy, je-li ohroženo mnoho lidí (3. dub. 1909, Kr II. 340/9; off. 3576.).
186. §§ 171., 185., 212. Ukrývání dle § 185. zahrnuje v sobě každé jednání v širším smyslu, jež jest určeno a způsobilo, znemožniti nebo znesnadniti oprávněnému, aby nabyl opět moci, s odcizenou věcí nakládati; účastenství v krádeži jest lex specialis, § 212. tr. z. lex generalis. — Krádež spáchaná zvednutím tobolky s penězi, někomu na silnici spadnuvší, jest dokonána již jejím zvednutím a zastrčením do kapsy, nikoliv teprve pozdějším jí uschováním v lomu (5. pros. 1908, Kr II. 214/8; P. 1909: 693.).
187. § 174 II. b) a d). Ke spoluzlodějství jest třeba mimo současné přítomnosti na místě činu a pomáhání ve sm. § 5. tr. z., aby pachatelé o spáchání krádeže se srozuměli. Uzamčena jest věc, opatřil-li ji majitel takovou překážkou, jež by ji dle jeho úmyslu před ukradením chránila; zavázání pytle provázkem k tomu nestačí (16. břez. 1909, Kr V. 726/8; off. 3570.).
188. § 183. K »přivlastnění si« netřeba, aby založena byla trvalá moc nad svěřenou věcí (22. břez. 1909, Kr VI. 153/8; off. 3572.).
189. § 185. Prošantročením ukradené (zpronevěřené) věci jest rozuměti opatření si její hospodářské hodnoty. Záplatné vrácení jí vlastníkovi vyčerpává pojem prošantročení (2. dubna 1909, Kr IX. 151/8; off. 3578.).
190. § 187. tr. z. Zloděj, jenž před ukrytím ukradené věci dopaden byl vlastníkem, po ní pátrajícím a mu ji vydá, nenahradil škodu dobrovolně a není beztrestným (3. dub. 1909, Kr II. 311/9; off. 3577.).
191. § 522. tr. z. Ani výslovně zakázané hry netvoří skutkové povahy přestupku dle tohoto §u, není-li tu úmyslu zištného a není-li hra hospodářsky záhubna a postrádá-li i jinak nemravné povahy (12. led. 1909, Kr VII. 4/9; off. 3579.).
192. Zák. o právu autor. Převod práva ku veřejnému provozování divadelního díla nezahrnuje v sobě právo k jeho překladu. Neznalost trestních předpisů tohoto zák. neomlouvá (3. dub. 1909, Kr II. 336/9; off. 3574.).

F. Z trestního řízení.

26. § 51. tr. ř. Místem spáchání činu jest při lístcích urážlivého obsahu to místo, kde lístek na poštu byl dán (15. dub. 1909, Nd I. 250/9; off. 3571.).
27. § 266. Trest vězení, jejž jest vyměřiti pro případ nedobytnosti peněžité pokuty, lze tam, kde zákon stanoví pouze peněžitou pokutu, vyměřiti jen dle měřítka 10 K za jeden den (16. břez. 1909, Kr VI. 38/9; off. 3569.). 28. §§ 390., 46. Soukromý žalobce musí nésti náklady trestního řízení i tehdy, zastupoval-li ho státní zástupce (28. dub. 1909, Kr V. 273/9; off. 3573.).

Citace:

Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uvedených. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 7, s. 350-363.