NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13828.

Smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jíž se přesunuje na pojištěnce pensijního nebo nemocenského pojištění větší než zákonem stanovený podíl na placení pojistného, jest neplatná.
(Rozh. ze dne 6. října 1934, Rv II 399/33.) Žalobci byli u žalované firmy od 16. záři 1930 do 30. dubna 1931, t. j. po dobu 714 niěsiců zaměstnáni v šestičlenné kapele a bylo umluveno, že si celé pojistné i pro pensijní, i pro nemocenské pojištění uhradí zaměstnanci ze svého. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci na žalované náhrady polovice pojistného, již měla žalovaná jako zaměstnavatelka podle zákona platiti ze svého. Žalovaná namítla, že ustanoveni smlouvy, podle něhož si máji žalobci zapraviti celé pojistné ze svého, jest platné a právně účinné. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že ustanovení zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. a ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., která tu přichází v úvahu, jsou povahy dispositivní, že je tedy přípustné dotyčná ustanovení zákona vzájemnou dohodou stran libovolně upraviti a změniti. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud odvozuje z ustanovení §§ 140 a 162 zák. ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n., jakož i z předpisů §§ 11 a 64 zákona ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n., zvláště z ustanovení § 170 d) tohoto zákona právní závěr, že jde o dohodu zákonem zakázanou a tedy neplatnou, a vyhověl proto žalobní žádosti, jíž se žalobci domáhali na žalované náhrady oné polovice pojistného, již měla žalovaná jako zaměstnavatelka podle zákona platiti ze svého, avšak protiprávně ji zadržela žalobcům, t. j. polovici pojistného pro oba zmíněné obory sociálního pojištění za všech šest členů kapely. V § 162 zákona čís, 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n. je výslovně ustanoveno, že z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině, v § 163, že zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné, v § 164, že může část pojistného, připadající na zaměstnance při výplatě mzdy sraziti zaměstnanci z jeho platu, a konečně v § 165, že pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze mzdy, jest statkem zaměstnavateli svěřeným. Podobná ustanovení má zákon čís. 26/1929 sb. z. a n. v §§ 64—68. Zákon nepřipouští úchylky od svých předpisů, jimiž jasně byla vymezena nejvyšší hranice, do níž mohou zaměstnanci býti přidržováni k opatření prostředků k úhradě povinností nositelů pojištění. Jde tu o opatření veřejného práva a zákon by zajisté dal tomu výraz, kdyby byl v interním poměru mezi zaměstnavateli a zaměstnanci chtěl dovoliti přesun v podílech obou skupin na úhradě potřeb pojišťoven. To však nejen že neučinil, nýbrž §§ 260 c), d), zák. o nem. poj. (i § 170 d), e) zák. o pensijním pojištění) prohlašují za trestné (za přestupek), účtuje-li zaměstnavatel vědomě pojištěnci při výplatě více na pojistném, než je přípustné podle tohoto zákona neb sjedná-li s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti omezena nebo zkrácena. V § 140 zákona čís. 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n. jest dále ustanoveno, že jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich příslušníků, a obdobné ustanovení má zákon čís. 26/1929 sb. z. a n. v § 11. Ač umístění tohoto paragrafu, zejména v onom zákoně mohlo by snad vésti k domněnce, že tu jde jen o ujednání ohledně nároků a výplaty dávek, plyne přece z doslovu oněch předpisů a jejich smyslu, že v § 140 zák. o nem. pojištění i v § 11 zák. o pensijním pojištění míněna jsou všechna ujednání dotýkající se právního poměru pojistného. Je tedy opodstatněn závěr, k němuž dospěl odvolací soud, že i ujednání, jimiž se přesunuje na pojištěnce větší podíl na placení prémií, nad zákonem připuštěnou polovinou, jsou zakázána a neplatná. Není-li však platná a závazná dohoda, musí žalovaná firma žalobcům nahraditi vše, co si neprávem zadržela při výplatě platů, a žalobní žádost je opodstatněna.

Citace:

Čís. 13828. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 169-171.