Šenkýřka z Lysé.

(Krajský soud v Ml. Boleslavi.)

Ve Staré Lysé je pěkná 25letá šenkýřka, která má 2 dítky a tuze chladnokrevného muže. V téže obci žije statný a horkokrevný 50letý kovář, který nemá už manželky, jež odešla mu na věčnost, když mu byla zanechala čtyři potomečky. Tento horkokrevný kovář navštěvoval často hostinec veselé a rovněž horkokrevné šenkýřky a záhy přišel na to, že by se u ní mohl pokusit o úspěchy. Občas jí zašveholil něco do ouška, později nabízel se přímo jako domácí přítel a doložil, že, majíc tak hloupého muže, beztak ničeho neužije. Nezdráhala se příliš mladá šenkýřka a záhy byl sklep hnízdečkem její lásky. Jindy sklep vystřídala půda, pak kolna, dokonce jednou jen nekrytý dvůr.
O lásce šenkýřky a kováře štěbetali už vrabci po celé Lysé, jen šenkýř nic nevěděl. Avšak i jemu mělo se dostati znalosti o nezákonných stycích ženy nehodné — a sice od ní samé. Zpozoroval totiž šenkýř na své ženě jakousi změnu, jež nabývala stále a stále většího rozsahu. Poněvadž pak byl si jist, že tato změna nebyla přivoděna jím, uhodil jednou před obědem na manželku svou zákonnou, která se v pláči přiznala, že je v jiném stavu — a jmenovala i svého milence. Že tato zpráva neprospěla p. hostinskému k dobrému zažití, je na bíledni.
Na kovářského pana mistra podána nejprve žaloba civilní na uznání otcovství a pak žaloba trestní pro cizoložství a svádění k vyhnání plodu. Šenkýřka totiž tvrdí, že jí kovář, když mu zvěstovala, že je s ním v jiném stavu, radil, aby šla k lékaři a nechala si od toho pomoci — jiné ženy to prý také dělají — a on vše rád zaplatí. Ale kovář praví, že ji posílal k lékaři jen proto, aby zjištěn byl její skutečný stav.
Obecní úřad vydal kovářskému mistrovi to nejlepší vysvědčení, a šenkýřka, ač činí svým vystupováním nejlepší dojem, je s více stran označována jako žena nepravdomluvná.
Obhájce obžalovaného p. dr. Meissner poukázal na rozdíl věku mezi oběma milenci, z čehož dovozoval, že spíše ona jej sváděla. Je prý také neuvěřitelno, že by ji k vyhnání plodu posílal k lékaři — ostatně nemohla ani říci ke kterému — byl by ji spíše posílal, jak se obyčejně děje, k porodní bábě.
Soud skutečně kovářského mistra ze zločinu svádění k vyhánění plodu osvobodil a odsoudil jej toliko pro cizoložství, ke kterému se jak kovář, tak šenkýřka doznali, do vězení na tři dny, které mu změnil na pokutu 100 Kč, ale nepodmínečně, ač kovář byl dosud zachovalý.

Citace:

Několik poznámek k zákonu o osvojení ze dne 28. března, 28 č. 56 sb.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 10, s. 102-105.