NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9869.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: I. * Jde-li o určení služebního pořadí úředníka v době po 1. lednu 1926, nelze otázku, jaké bylo jeho služební pořadí v bývalých hodnostních třídách před účinností zák. toho, posuzovati podle předpisu § 20 plat. zák., nýbrž rozhodují tu předpisy platné před účinností platového zákona. — II. Srov. právní větu při Boh. A 9669/32.
(Nález ze dne 2. května 1932 č. 16140/31.)
Věc: Dr. Celestin Č. v Praze proti ministerstvu obchodu o služební pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V pořadovém seznamu odborových radů 4. platové stupnice v min. obch. ke dni 31. prosince 1926 a ke dni 31. prosince 1927 zařazen byl st-l za JUDra Karla H., dnešní zúčastněnou stranu. Na stížnost, kterou st-l do tohoto zařazení podal a v níž se domáhal v podstatě toho, aby zařazen byl před Dra H. — ježto v 5. platové stupnici, resp. v hodn. třídách VII. a VIII. měl st-l vzhledem k tomu, že byl jmenován do VIII. hodn. tř., byť i jen prozatímně, dne 18. března 1921, kdežto Dr. H. teprve dne 14. dubna 1921, pořadí před Drem H. — bylo st-li nař. rozhodnutím sděleno, že žal. úřad neshledává důvodu měniti něco na rozhodnutí ze 7. března 1928 ohledně st-lova zařazení v uvedených pořadových listinách, na kteréžto rozhodnutí se st-l odkazuje. K bližší informaci ohledně st-lova zařazení uvedl pak žal. úřad v podstatě toto: Dr. H. zaujímal až do konce roku 1925 místo v osobním — Č. 9869 —
stavu konceptních úředníků min. obch., kdežto st-l byl až do té doby v osobním stavu konceptních úředníků min. obch., oboru zahraniční obchod, kteréžto osobní stavy byly naprosto různé a na sobě nezávislé. Až do konce roku 1925 nemohlo tedy býti mezi st-lem a Drem H. určováno služební pořadí, poněvadž služební pořadí se určuje jen mezi úředníky téhož osobního stavu (§ 39 sl. pragm.). Oba dva zmíněné osobní stavy byly sloučeny v jeden osobní stav od 1. ledna 1926, toho dne však nabyl účinnosti platový zákon č. 103/26, kterým dosavadní předpis § 37 služ. pragm. byl změněn (§em 20 plat. zák.) v ten rozum, že se služební pořadí určuje délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice, čímž byla záporně vyřešena otázka, má-li úředník provisorně ustanovený nárok na služební pořadí od počátku provisorní služby. Ježto mezi st-lem a Drem H. před nabytím účinnosti platového zákona služební pořadí nebylo a nemohlo býti určováno, nemohlo při určování služ. pořadí st-lova ke dni 31. prosince 1926 a 31. prosince 1927 býti přihlíženo k ustanovení § 201 plat. zák. a musilo býti služební pořadí st-lovo v osobním stavu právních úředníků min. obch. k uvedeným termínům nově určeno a to jedině podle předpisů o služebním pořadí platných v době, kdy se toto služební pořadí určovalo. Ježto pak jak st-l tak Dr. H. byli do 4. platové stupnice jmenováni týž den a ježto i do bývalé VII. hodn. třídy byli oba jmenováni s účinností od téhož dne, bylo služební pořadí jejich podle § 37 bodu 1 odst. 2 služ. pragm. určováno podle délky doby ztrávené jedním každým z nich v býv. VIII. hodn. třídy, do níž však Dr. H. byl jmenován dne 14. dubna 1921, kdežto st-l v provisorní vlastnosti dne 18. března 1921, definitivně od 28. června 1923. Ježto však od doby účinnosti plat. zákona při určování služebního pořadí lze přihlížeti toliko k služební době ztrávené v definitivním poměru, a Dr. H. v definitivním poměru vykazuje delší služební dobu než st-l, musil býti podle bodu 1 odst. 2 § 37 služ. pragm. v hodn. pořadí úředníků 4. platové stupnice zařazen před st-le. Dále vyslovil žal. úřad, že nál. Boh. A 3993/24 se st-l nemůže dovolávati, ježto se týkal právního stavu před nabytím účinnosti platového zákona, dále že určení služebního pořadí platí vždy jen pro ten který jednotlivý rok, nemajíc pro hodnostní seznamy let příštích žádného významu, a konečně že při rozhodování o služebním pořadí nutno postupovati podle předpisů v době rozhodování platných, nikoli snad podle předpisů dříve v tom směru platných. Námitka st-lova, že platový zákon nemůže míti vlivu na hodn. poměr v nejbližší hodn. třídě, který byl utvořen před 1. lednem 1926, nemá proto opodstatnění. Z uvedených důvodů nemohlo proto na zmíněném rozhodnutí min. obch. nic býti měněno.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil se nss v prvé řadě vypořádati s námitkou žal. úřadu obsaženou v jeho odvodním spise, podle níž stížnost měla býti podána jedině proti rozhodnutí min. obch. ze 7. března 1928 a nikoli proti vyřízení ze 13. ledna 1930, ježto prý podání st-lovo z 29. března 1928, řízené na ministra obchodu, není stížností ve smyslu — Č. 9869 —
§ 39 posl. věty služební pragmatiky, nýbrž pouhým rozkladem, poněvadž podle nynější organisace ministerstev nelze činiti rozdílu mezi »ministerstvem« a »ministrem« jako šéfem ministerstva. Proti rozhodnutí ministerstva obch. ze 7. března 1928 je prý však stížnost opožděna.
Nss nemohl námitce této dáti za pravdu. Již v nál. Boh. A 9669/32 vyslovil nss právní názor, že i když pořadová listina byla sestavena úřadem centrálním, jest konečným rozhodnutím o pořadí, proti němuž lze si stěžovati k nss-u, teprve rozhodnutí šéfa centrálního úřadu o stížnosti podané podle poslední věty odst. 3 § 39 služ. pragmatiky z roku 1914. Rozhodnutí ze 7. března 1928 nebylo tedy rozhodnutím konečným. O stížnosti, kterou st-l do rozhodnutí tohoto ve smyslu poslední věty odst. 3 § 39 služ. pragm. podal, bylo rozhodnuto nař. rozhodnutím. Toto rozhodnutí je teprve rozhodnutím konečným, které může býti napadeno stížností k nss-u.
V meritu uvažoval nss o stížnosti takto:
Osobní data a propůjčení služebních míst ve 4. platové stupnici jak ve příčině st-le, tak i ve příčině Dra H., i osobní data a jmenování obou do býv. VII. resp. VIII. hodn. třídy nejsou stížností brána v odpor a není tedy v té příčině sporu. Rovněž není mezi stranami sporu o tom, že pro určení služebního pořadí mezi st-lem a Drem H. ve 4. platové stupnici ke dni 31. prosince 1926 a 31. prosince 1927 je směrodatnou délka služební doby, kterou st-l a Dr. H. ztrávili v VIII. hodn. třídě.
Vývody stížnosti lze shrnouti v námitku, že ustanovení § 20 plat. zák., pokud jde o délku služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivního úředníka, může se vztahovati výhradně na platové stupnice a nikoli na hodnostní třídy a že tedy, jest-li nutno při stanovení služebního pořadí přihlédnouti též k hodnostnímu poměru v bývalých hodnostních třídách podle 1. bodu 2. odst. § 37 služ. pragm., nepřichází předpis § 20 plat. zák. v úvahu, nýbrž že v případech těch nutno pořadí určiti podle předpisů platných před 1. lednem 1926.
Námitce této musil nss dáti za pravdu. Předpisem § 20 plat. zák. byla ustanovení služební pragmatiky o služebním pořadí zachována v platnosti mimo jiné s tou změnou, že se služební pořadí úředníků určuje délkou služební doby ztrávené ve vlastnosti definitivně ustanoveného úředníka v téže služební třídě na služebních místech téže platové stupnice. To je tedy zásada pro určení služebního pořadí směrodatná, které dlužno použíti i v případě § 37 odst. 2 č. 1 služ. pragm., když se jedná o zjištění, jaký byl poměr pořadí v nejblíže nižší platové stupnici. Předpisu § 20 plat. zák. bylo potřebí proto, že platovým zákonem byl systém hodn. tříd podle zákonů dosavadních opuštěn a nahražen systémem platových stupnic. Z předpisu § 20 plat. zák. nelze však dovozovati, jak to činí žal. úřad v nař. rozhodnutí i v odvodním spise, že i v těch případech, kde při určení služebního pořadí dojde na to, aby bylo zjištěno služební pořadí dotyčných úředníků za dobu před 1. lednem 1926, tedy služební pořadí v býv. hodn. třídách, dlužno pořadí to posuzovati podle předpisů § 20 plat. zák., ježto platový zákon — Č. 9869 —
vešel v účinnost dnem 1. ledna 1926 a může, není-li tu opačného ustanovení, upravovati zásadně toliko právní poměry po 1. lednu 1926, kdežto při určení služ. pořadí v býv. hodn. třídách jde o to, jaký byl vzájemný poměr služ. pořadí v býv. hodn. třídách, tedy v době před 1. lednem 1926; po názoru nss-u musil by zákon platový, aby mu mohl býti dán smysl žal. úřadem hájený, obsahovati výslovný předpis toho obsahu, že i služební pořadí v býv. hodn. třídách se má říditi předpisem § 20 plat. zák.; pouhá okolnost však, že výrok o tom, jaké bylo služební pořadí v době před 1. lednem 1926, vydán byl teprve po 1. lednu 1926, nemůže odůvodniti použití materielních předpisů zákona platového, vstoupivšího v platnost teprve dnem 1. ledna 1926. Z toho plyne, že pro posouzení otázky, jaké bylo služební pořadí v býv. hodn. třídách, nelze použíti předpisu § 20 plat. zák., nýbrž že rozhodují tu předpisy dřívější.
Ke stejnému výsledku dospěl nss v případě st-lově i následujícími dalšími úvahami:
Zákon platový pamatoval i na určení služebního pořadí úředníků v den 1. ledna 1926 již ustanovených a vyslovil ve svých přechodných ustanoveních v § 201, že mezi úředníky, kteří při převodu obdrželi v téže úřednické kategorii služné téže platové stupnice, zůstává dosavadní služební pořadí nezměněno. Tím bylo vysloveno, že na služebním pořadí, jaké měli úředníci ti v den převodu do nových platů, se platovým zákonem nic nemění a že tedy pořadí, jaké měli v býv. hodn. třídách, zůstává platovým zákonem nedotčeno. Za platnosti předpisů o hodn. třídách bylo služební pořadí reflexem hodn. postavení v hodn. třídách (§ 36 odst. 1 služ. pragm.), bylo osobním právem, které úředník s sebou přinášel i při přestupu do jiného služebního odvětví — ledaže se podle § 36 odst. 3 služ. pragm. práva toho vzdal — a pro jeho zjištění byly směrodatny určité okolnosti v § 37 vytčené. Na tomto hodn. postavení nic neměnila okolnost, že pořadové seznamy se podle § 39 služ. pragmatiky mají vésti podle jednotlivých osobních statusů, ježto ze služební pragmatiky nelze dovoditi, že přestupem úředníka téhož služebního odvětví a téže hodn. třídy do jiného osobního statusu by svého významu pozbyly ony momenty, které mu dávaly nárok na určité služební pořadí. I když tedy k určení služebního pořadí mezi dvěma úředníky autoritativním výrokem úřadu nedošlo, ať již z jakéhokoliv důvodu, buďto že pořadové seznamy nebyly fakticky sdělávány nebo že úředníci náleželi různým statusům, přece jen, když dodatečně došlo k tomu, aby služební pořadí mezi úředníky těmi bylo výrokem příslušného úřadu autoritativně určeno, byly pro určení to směrodatny osobní momenty toho kterého úředníka, jak je má na mysli § 37 služ. pragmatiky.
Předpis § 201 plat. zák. nepředpokládá pak nezbytně, že služební pořadí úředníků převedených v téže úřednické kategorii do služného téže platové stupnice již autoritativně bylo upraveno, nýbrž připouští i ten smysl, že nedotčen zůstává nárok, aby dosavadní služební pořadí dodatečně bylo určeno. Má-li pak podle znění předpisu toho dosavadní pořadí zůstati nezměněno, pak nelze shledati důvod, proč by mělo zůstati nezměněno jen pořadí již určené, a dlužno tedy míti za to, že nezměněno má zůstati i pořadí dodatečně určené, a že tedy i dodatečné určení služebního pořadí dvou nebo více úředníků za dobu před 1. lednem 1926 se má říditi předpisy dosavadními, plativšími před 1. lednem 1926. Uváží-li se dále i ta okolnost, že podle § 5 odst. 2 plat. zák. se systemisace služebních míst má provésti podle osobních stavů odděleně pro každou jednotlivou úřednickou kategorii, a že vzhledem k § 39 odst. 1 služ. pragm. pořadní listiny se od 1. ledna 1926 mají sdělávati pro jednotlivé osobní statusy, tedy podle § 5 odst. 2 pro osobní stavy odděleně pro každou jednotlivou kategorii úřednickou, vysvitne, proč § 201 plat. zák. zachování dosavadního služebního pořadí vázal na požadavek převodu do služného téže platové stupnice v téže úřednické kategorii; v předpise tom nelze však shledati dalšího omezujícího ustanovení a zejména nikoli ani v tom směru, že by předpis ten měl na mysli jen úředníky býv. jednotného osobního statusu téhož resortu.
Žal. úřad vycházeje v nař. rozhodnutí z právního názoru, že st-lův pořadový poměr v býv. VIII. hodn. třídě sluší posuzovati jedině podle předpisů o služebním pořadí platných v době, kdy se toto služební pořadí určuje, tedy podle § 20 plat. zák., nepřihlédl ke služební době, kterou st-l v býv. VIII. hodn. třídě ztrávil v provisorní vlastnosti. Ježto pak podle dosavadní judikatury nss-u z doby před účinností platového zákona č. 103/26 (viz Boh. A 3993/24) za počátek služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí úředníka podle § 37 služ. pragm. pokládá se den nástupu prozatímní služby v té které hodn. třídě, předcházela-li tato bezprostředně definitivnímu ustanovení, a ježto žal. úřad vycházeje z výše uvedeného právního názoru, který je právně mylným, nepřihlédl u st-le ke služební době ztrávené v provisorní vlastnosti v VIII. hod. třídě, nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 875-879.