Č. 3538.

Lesnictví. — Školství: I. Státní zkouška lesnická složená r. 1920 v Budapešti nevyhovuje předpisu § 36 zák. čl. XXXI : 1879 (lesního zákona). — II. Absolventi býv. uherské vys. školy lesnické v Báňské Šťávnici nemají právního nároku na to, aby čsl. stát uznával zkoušky — jimi složené po vzniku čsl. státu mimo jeho území — za platné pro území státu čsl. — III. Nařízení býv. rak. ministerstva orby ze 7. května 1907 č. 116 ř. z. a ze 3. února 1903 č. 30 ř. z. o stát. zkouškách lesnických neplatí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Administrativní řízení: O významu předpisu čl. II. zákona č. 11/1918 o zachování rakouského pokud se týče uherského právního řádu.
(Nález ze dne 30. dubna 1924 č. 11 065/23.)
Věc: Petr G. v Bratislavě proti ministerstvu zemědělství, pokud se týče exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o kvalifikaci lesnickou.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím ukládá st-li, aby se podrobil buď zkoušce pro státní službu technickou podle min. nař. ze 7. května 1907 č. 116 ř. z., anebo zkoušce pro lesní hospodáře podle min. nař. ze 3. února 1903 č. 30 ř. z., se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem min. zeměd. ze 14. května 1920 byl lesní praktikant inž. Petr G. v Báňské Bystřici převzat do služeb čsl. republiky a jmenován s právní platností od 1. května 1919 lesním asistentem (X. hodn. tř.) s příslušnými požitky. Dne 31. květnem 1920 vystoupil st-l ze služby, byv centrální správou katolických církevních velkostatků na Slovensku jmenován správcem v O. u Trenčína.
Min. zeměd. vyslovilo výn. z 23. února 1923, že nemůže uznati diplom st-lův za průkaz kvalifikace ve smyslu § 36 zák. čl. XXXI z r. 1879 (lesní zák.), jelikož vyhotoven byl v cizozemsku na základě zkoušky vykonané v roce 1920, kdežto zmíněný zák. předpisuje vykonáni zkoušky v tuzemsku; st-li bylo by se podrobiti za účelem dosažení předepsané kvalifikace buď zkoušce pro státní lesní technickou službu podle nař. min. orby ze 7. května 1907 č. 116 ř. z., nebo zkoušce pro lesní hospodáře podle nař. býv. min. orby ze 3. února 1903 č. 30 ř. z. O tomto výn. byla centrální správa katolických církevních velkostatků v Bratislavě zpravena výn. expositury min. zeměd. v Bratislavě z 21. března 1923 tím způsobem, že jí sděleno, že min. zeměd. cit. výnosem neuznává diplom st-lův za průkaz kvalifikace ve smyslu § 36 zák. čí. XXXI z r. 1879 (lesní zák.), jelikož vyhotoven byl v cizozemsku na základě zkoušky vykonané v roce 1920, kdežto zmíněný zák. předpisuje vykonání zkoušky v tuzemsku, a že následkem toho může st-l býti na dotčené místo v O. dosazen jen provisorně, dokud nesloží buď zkoušku pro státní lesní technickou službu podle nař. min. orby ze 7. května 1907 č. 116 ř. z. anebo zkoušku pro lesní hospodáře podle nař. min. orby ze dne 3. února 1903 č. 30 ř. z.
Pro případ, že by se st-l do konce června roku 1924 složením této zkoušky vykázati nemohl, musí býti místo lesního správce v O. hned 1. červencem 1924 bezvýhradně obsazeno dostatečně kvalifikovaným úředníkem.«
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
St-l byl ustanoven lesním úředníkem v podniku lesním, který podléhá předpisu § 17 les. zák., zák. čl. XXXI z r. 1879. Podle předpisu § 36 téhož les. zák. může býti lesním úředníkem při lesích zmíněných v § 17 jenom ten, kdo .... b) úplně a s úspěchem absolvoval kurs lesní akademie a odbyl v tuzemsku státní zkoušku lesnickou. St-l tuto zkoušku lesnickou složil v roce 1920 v Budapešti, tedy v místě, které není v tuzemsku. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, vyslovilo-li min. zeměd., pokud se týče jeho expositura v Bratislavě, že neuznává jeho diplom nabytý v Budapešti v r. 1920 ve smyslu cit. § 36 les. zák. Proti tomu nelze důvodně namítati, že les. zák. na uvedeném místě nemíní prý tuzemsko ve smyslu teritoriálním, nýbrž tuzemsko ve smyslu území, na kterém platí stejné předpisy co do skládání lesnických zkoušek, neboť pojem tuzemsko jest ustáleným pojmem zákonným, znamenajícím vždy takové území, které jest součástí téhož státního teritoria. Dovolává-li se st-l v tom směru toho, že za trvání býv. státu uherského i příslušníci Chorvatska skládali zkoušky v Budapešti, tedy ne v tuzemsku, stačí k tomu odpověděti, že nechať se tehdejší státoprávní poměr mezi Chorvatskem a Uherskem v užším slova smyslu posuzuje jakkoliv, tolik jest jisto, že Chorvatsko bylo do převratu (viz zejména § 1 zák. čl. XXX. z r. 1868 součástí státu uherského, třebas nadáno bylo určitou autonomii, po případě v určitých směrech bylo samostatným státním útvarem v rámci širšího státního útvaru celého bývalého Uherska. Stejně nelze proti shora uvedenému názoru vyvozovati nic z té okolnosti, že zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. byly v platnosti zachovány zákony a nařízení dříve na Slovensku platné, neboť ani z těchto zák. neb nař., zejména z nař. býv. uh. min. zeměd. č. 76.866/99, kterého st-l se dovolává, nelze vyvozovati, že by i po vzniku samostatného čsl. státu tento stát byl povinen uznávati zkoušku složenou mimo jeho území za zkoušku složenou v tuzemsku. Naopak plyne, jak nss v obdobném případě v příčině zkoušek jiného druhu vyslovil již v nál. Boh. 2501 adm. z povahy věci a z celého řízení aprobačního a zkušebního vůbec, že pro území státu může míti účinnost jenom zkouška v tuzemsku složená anebo po případě složená sice mimo území státu, avšak státem výslovně za rovnocennou uznaná.
Stejně nemění nic na shora uvedeném právním stavu ta okolnost, že býv. uh. vys. škola lesnická v Báňské Šťávnici, kterou st-l před převratem absolvoval, aniž však na ní, jak stížnost tvrdí, následkem vojenské služby zkoušku složiti mohl, převratem přestala existovati. Neboť i z té okolnosti, že na místo býv. vys. školy lesnické v Báňské Šťávnici nebyla zřízena republikou čsl. škola nová, pokud se týče, že ona škola nebyla převzata, nelze vyvozovati právní nárok absolventů této školy na to, aby čsl. stát uznával pro svoje území za platné zkoušky, které absolventi oné vysoké školy po vzniku čsl. státu mimo jeho území složili.
Pokud tedy stížnost brojí proti oné části nař. rozhodnutí, kterou bylo vysloveno, že diplom st-lův nabytý v roce 1920 v Budapešti se neuznává za průkaz kvalifikace podle § 36 zák. čl. XXXI ex 1879, nelze ji shledati důvodnou a bylo ji proto v tomto směru zamítnouti.
Nař. rozhodnutí min. zeměd. ve formě sdělené st-li expositurou tohoto min. v Bratislavě obsahuje však též výrok, že st-l může býti dosazen na své místo v O. jen provisorně, dokud nesloží buď zkoušku pro technickou lesnickou službu státní podle nař. býv. rak. min. orby ze 7. května 1907 č. 116 ř. z., anebo zkoušku pro lesní hospodáře podle nař. téhož min. ze 3. února 1903 č. 30 ř. z.
Proti této části nař. rozhodnutí vytýká stížnost, že uvedená nař. nebyla na Slovensku vyhlášena a že tam neplatí. Stížnosti jest v tom směru dáti za pravdu. Zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. bylo ovšem v čl. II vysloveno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti, kterýmžto předpisem podstatně zachován byl ve státu čsl. právní řád, který na území tohoto státu do té doby platil. Tím tedy zachován byl v platnosti na oné části území čsl. republiky, které dříve tvořilo součást království a zemí na říšské radě zastoupených, právní řád tam platný, kdežto naproti tomu ovšem na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, tedy na území tvořivším dříve součást státu uher., zachován byl v platnosti právní řád uherský, v obou zemích ovšem jen potud, pokud dosavadní právní řád rakouský resp. uherský neodporuje změněným státoprávním poměrům a pokud novou normou státu čsl. nebyl změněn. Dle toho nařízení rak. min. orby z roku 1903 a 1907, která před převratem na Slovensku resp. v Uhrách neplatila, ani převratem ani zákonem č. 11 ex 1918 na Slovensku platnosti nenabyla, pokud ovšem výslovně právní normou by platnost jejich i na ono území nebyla rozšířena. Takovéto normy však žal. úřad ve svém odvodním spise se ani nedovolává, a nss ji také ani neshledal. Zejména nelze pro přítomný případ, kde nejde o úředníka státního, normu takovou po případě shledávati v předpisu zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. § 2, poněvadž právě nejde o úředníka státního, nehledě ani k otázce, zda a pokud shora uvedená min. nařízení bylo by lze subsumovati pod předpisy zmíněné v § 2 zák. posléze uvedeného.
Stejně není normou takovou ani zák. ze 17. prosince 1918 č. 82 Sb. o prozatímní ochraně lesů, ani nař. z 18. června 1919 č. 341 Sb. o zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích, ani zák. z 12. února 1920 č. 118 Sb. o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém, ani zák. z 25. června 1919 č. 374 Sb. o zařadění okr. lesních a lesních příručí do úřednických tříd hodnostních, ani konečně zák. ze 17. února 1920 č. 137 Sb., kterým zák. č. 374/1919 byl doplněn a jeho platnost rozšířena i na Slovensko.
Za toto stavu věci nelze st-li ukládati povinnost, aby složil zkoušku podle cit. nař., která pro území a funkce v tomto případě v úvahu přicházející platnosti nemají. Na tomto stavu nemůže nic měniti ta okolnost, že v praxi i na Slovensku zkoušky dle těchto nař. se konají, poněvadž nejsou-li ona nař. na Slovensku platným právem, nelze nikomu ukládati povinnost, aby se zkouškám těm podrobil. Naopak trvají na Slovensku v platnosti bývalé uh. předpisy o zkouškách lesnických, zejména nař. býv. uh. min. orby z 18. února 1900 č. 76 866 ex 99 a případných doplňků k němu.
Vzhledem k tomu bylo onu část nař. rozhodnutí, která ukládá st-li, aby se podrobil buďto zkoušce dle nař. č. 116 ex 1907 anebo zkoušce dle nařízení č. 30 ex 1903 zrušiti pro nezákonnost.
Proti poslední části výroku žal. úřadu ve znění intimátu jeho expositury bratislavské, že totiž pro případ, že by st-l do konce června roku 1924 složením této zkoušky vykázati se nemohl, musí býti místo lesního správce v O. hned 1. červencem 1924 bezvýhradně obsazeno dostatečně kvalifikovaným úředníkem, stížnost námitek nečiní. Proto bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 3538. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1145-1148.