Authors:
= Váž. civ., 19 (1937), sv. 1
PDF

Čís. 15897.


Pro otázku, do jaké výše jest při životním pojištění pojišťovna oprávněna zadržeti pojištěnou jistinu jako záruku za dědické poplatky, rozhodují předpisy platné v právní oblaci, kde má pojišťovna sídlo a kde jest podle smlouvy povinna konati platy, nikoli předpisy platné v místě, kde se projednává pozůstalost pojistníkova. To platí i v poměru k Slovensku.
(Rozh. ze dne 5. března 1937, Rv I 812/35.)
Žalobkyně (mající bydliště v Podkarpatské Rusi) přednesla, že žalovaná pojišťovna (mající sídlo v Praze), u níž byl její zemřelý manžel pojištěn pro případ úmrtí, zadržela si jako záruku za dědické poplatky z pojištěné částky 10000 Kč (ve shodě s předpisy platnými, v t. ř. historických zemích), ač podle práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest oprávněna z dotčeného důvodu zadržeti, hledíc k výši pozůstalostního jmění, jen 6000 Kč. Domáhá se proto na žalované pojišťovně zaplacení částky 4000 Kč. Žaloba byla zaimítnuta soudy
všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Rozhodující jsou předpisy, jež upravují podmínky, za jakých lze vydati z pozůstalosti soudní úschovu. Jest tedy přihlížeti k § 28 cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 278 ř. z. s příslušným ustanovením prováděcího nařízení (§ 30 min. nař. č. 397/1915 ř. z.) a k němu vydanému výnosu ze dne 17. dubna 1916, č. 27652, jenž stanoví v odst. VI, druhá část, č. 2 podmínky, za kterých ministerstvo financí dává všeobecný souhlas k vydání pojištěných částek z úschovy. Tyto podmínky byly doplněny výnosem ministerstva financí ze dne 22. března 1928, č. 9932/ 28-V/16, z nichž se hodí na souzený případ předpis, že z pojištěné částky, převyšující 25000 Kč, nikoli však nad jedem milion Kč, jest pojišťovna povinna zadržeti jednu třetinu. Pro otázku, zda jest pojišťovna povinna říditi se tímto předpisem, jest zajisté rozhodující, že žalovaná pojišťovna má své sídlo v Praze a že tam koná veškeré platy, tedy v oblasti práva tam platného. Nelze tedy pochybovati, že žalovaná je vázána uvedeným výnosem a nelze tu užíti odchylných předpisů, platných snad pro jinou právní oblast, o které dovolatelka opírá svůj nárok.
Citace:
č. 11748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 750-752.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).