Č. 2973.


Závodní výbory: I.*Odborové organisace nejsou legitimovány vznésti na rozhodčí komisi spor o zřízení závodního výboru. — II.*Kompetence rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech není vyloučena tím, že část závodu leží mimo obvod, pro který byla komise zřízena.

(Nález ze dne 11. prosince 1923 č. 21 121.) Věc: Alexandr P. v Ch. (adv. Dr. Bertold Thein z Pardubic) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Pardubicích (min. taj. Dr. Boleslav Vomáčka — za zúčastněný Ústřední svaz lesních a hospodářských úředníků a zřízenců adv. Dr. Ludvík Souček z Prahy) o zřízení závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti ústředního svazu lesních a hospodářských zřízenců a úředníků v rep. čsl. v Praze, platební skupiny Ch., aby bylo uznáno, že veškeré revíry velkostatku st-lova podřízené vrchní správě v Ch. jsou jediným závodem, pro nějž zřízen býti má závodní výbor, rozhodla rozhodčí komise dle zák. o závodních výborech nálezem z 16. října 1922, že jednotlivé revíry velkostatku ch-ského nelze považovati za samostatné závody, jak se domnívá majitel velkostatku, nýbrž že všechny dohromady tvoří závod jediný, ohledně něhož splněny jsou předpoklady pro zřízení závodního výboru dle § 1 zák. o závodních výborech.
Uvažuje o stížnosti majitele velkostatku podané proti tomuto rozhodnutí, musil se nss zabývati nejprve námitkou stížnosti, kterou vytýká, že jeden z revírů velkostatku Ch. leží v okresu královéhradeckém, na nějž se působnost rozhodčí komise v Pardubicích nevztahuje, a z toho dovozuje, že komise ta nebyla místně kompetentní, aby rozhodovala o nutnosti zřízení závodního výboru také pro tento revír, ležící mimo její vlastní obvod.
Námitka tato není důvodnou.
Dle § 1 zák. o závodních výborech zřizuje se závodní výbor pro každý samostatný závod, kterým se ve smyslu tohoto zák. rozumí každá hospodářská jednotka, která se liší správou neb účtováním od správy nebo účtování jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele.
Pro zřízení závodního výboru jest tedy jedině rozhodným momentem, že jde o hospodářskou jednotku takto kvalifikovanou, a požadavkům odst. 1 vyhovující, a nemůže býti na závadu, že tato jednotka leží v obvodu dvou rozhodčích komisí.
Zda celek tvoří hospodářskou jednotku takto kvalifikovanou, může ovšem rozhodnuto býti jen jedním z úřadů, v jichž obvodu leží, neboť zákon neobsahuje ustanovení, dle něhož by otázka ta mohla oběma komisemi řešena býti společně.
V tomto případě rozhodla o tom, zda lesní hospodářství velkostatku ch-ského jest samostatnou hospodářskou jednotkou, pro kterou jest zříditi závodní výbor, rozhodčí komise v P., v jejímž obvodu nejen leží ředitelství tohoto velkostatku, ale ve kterém jest také větší část teritoria jeho, jakož i převážná většina jeho zaměstnanců.
Osvojila-li si rozhodčí komise v P. za těchto okolností sama rozhodování o petitu zmíněného svazu, neshledal soud, že by komise svým výrokem překročila meze místní své kompetence. Stížnost také ani netvrdí, že by o otázce, zda celý lesní komplex velkostatku tvoří hospodářskou jednotku dle § 1 cit. zák., měla rozhodovati rozhodčí komise v H. K., kde leží jen jeden revír, ale domnívá se, že každá z rozhodčích komisí má rozhodovati jen ohledně té části velkostatku, jenž leží v jejím obvodu. Stížnost přehlíží, že pak by nebylo rozhodováno o tom, zda celý velkostatek tvoří hospodářskou jednotku ve smyslu zákona, jak o to bylo žádáno, nýbrž zda jeho části takovou jednotkou jsou.
Záleží ovšem na tom, zda skutečně celý velkostatek tvoří hospodářskou jednotku, jak má ji na zřeteli zákon o závodních výborech, leč otázku tuto tvořící vlastní meritum celého sporu, musí rozhodčí komise, u níž věc právem stala se pendentní, řešiti po stránce věcné, a nemohla by proto odmítati řešení její pro domnělou svoji nepříslušnost.
Druhá námitka rázu formálního směřuje proti legitimaci odpůrce st-lova v řízení správním. Stížnost jí vytýká, že platební skupina Ch. svazu lesních a hospodářských zřízenců v rep. čsl. v Praze nebyla legitimována k tomu, aby zakročila u rozhodčí komise o zřízení závodního výboru pro velkostatek Ch.
Námitku tuto shledal soud důvodnou.
Dle § 26 rozhoduje rozhodčí komise spory, které vzniknou mezi zaměstnanci a podnikatelem z důvodu zřízení závodního výboru.
Jsou tedy podnikatel a zaměstnanci spornými stranami v řízení správním o zřízení závodního výboru. V tomto případě vystoupila proti podnikateli jako druhá sporná strana platební skupina svrchu uvedeného svazu a to svým vlastním jménem, a k jejímu návrhu byl také nález vydán, ačkoliv podnikatel tvrdil před rozhodčí komisí, že ani úřednictvo ani dělnictvo nebylo pro volení závodního výboru.
Platební skupina jako součást zmíněného svazu není však identickou se zaměstnanci velkostatku, a mohla by tedy za ně vystupovati v řízení před rozhodčí komisí jen na základě plné moci. Té však dle spisů neměla. Při ústním líčení odvolával se zástupce svazu na to, že zmíněné skupině svazu případně svazu samému příslušelo jakožto odborové organisaci postavení strany v řízení správním, leč neprávem.
Odborové organisace mají sice při provádění zákona o závodních výborech určité postavení právní, ale jen tam, kde jim jest výslovným předpisem právním poskytnuto (§ 26, odst. 2 a § 9, odst. 1 prov. nař.), nepřísluší jim však všeobecně postavení procesních stran.
Poněvadž nález rozhodčí komise vydán byl k návrhu subjektu, jenž k podání jeho legitimován nebyl, jest nález ten nezákonným a bylo jej zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 2973. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1169-1171.