Č. 10241.

Závodní výbory. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: 1. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech je povolána rozhodovali o tom, zda propuštění člena záv. výboru z práce bez souhlasu rozh. komise je podle zákona přípustno či nikoliv, není však příslušná judikátně rozhodovati o soukromoprávní platnosti a účinnosti tohoto propuštění. — 2. Do meritoního rozhodnutí rozhodčí komise o námitkách vznesených závodním výborem proti propuštění člena záv. výboru podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech není přípustná stížnost na nss.
(Nález ze dne 21. prosince 1932 č. 20235.) Prejudikatura: ad 1.: Boh. A 3263/24, 3427/24, 7531/28, ad 2.: Boh. A 4723/25, Boh. A konfl. 38/25.
Věc: Firma M.-ovy textilní závody, akc. spol. v N. proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech v Náchodě o propuštění člena závodního výboru z práce a nárok podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká neplatnosti výpovědi z důvodu porušení § 22 odst. 2 věty 2. zák. o záv. výborech, zrušuje se pro nezákonnost, jinak se stížnost odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Závodní výbor dělnický ve tkalcovně M.-ových textilních závodů v N. stěžoval si u rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech v Náchodě, že správa závodu propustila z práce člena záv. výboru Josefa K., aniž si k tomu vymohla souhlas rozhodčí komise, a navrhoval, aby zaměstnavatelce bylo uloženo, by výpověď Josefa K. jako nezákonnou zrušila a jej po jeho uzdravení bez přerušení pracovního poměru zpět do práce přijala.
Po provedeném ústním líčení, při kterém se zástupce záv. výboru dovolával též ustanovení § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, vydala rozhodčí komise nař. nález, kterým, zamítnuvši dříve námitku nepříslušnosti, uznala právem, že propuštění Josefa K., provedené bez souhlasu rozhodčí komise je neplatné. Návrh záv. výboru, aby jmenovaný bez přerušení pracovního poměru byl znovu přijat do práce, odkázala rozhodčí komise na pořad práva.
Z odůvodnění tohoto výroku je patrno, že rozhodčí komise uznala na neplatnost propuštění jednak proto, že Josef K. požívá proti propuštění ochrany § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, ježto pracuje v podniku již 12 roků, jednak z toho důvodu, že jmenovaný, jsa členem záv. výboru, nemůže podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech bez souhlasu rozhodčí komise, který dán nebyl, z práce býti propuštěn. Okolnost, že jmenovaný trpí nemocí, která trvá již přes 4 týdny, neopravňuje podle náhledu rozhodčí komise zaměstnavatelku ani podle § 3 lit. g) ani podle § 22 odst. 2 cit. zák. k jeho propuštění bez souhlasu rozhodčí komise, ježto nejde o takový důvod podle § 82 živ. řádu, který by spočíval v nějakém zavinění uvedeného zaměstnance, nýbrž o důvod, který povstal proti jeho vůli.
Stížnost zaměstnavatelky proti tomuto rozhodnutí podaná bere nař. rozhodnutí v odpor pouze potud, pokud jím bylo vysloveno, že propuštění Josefa K. je neplatné, a vytýká, že žal. úřad nebyl k rozhodnutí tomu, pokud opírá se o § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, příslušným, poněvadž není oprávněn judikovati o soukromoprávních nárocích z poměru pracovního.
Nss uznal tuto výtku důvodnou.
Podle konstantní judikatury nss-u (srv. na př. Boh. A 3263/24, 3427/ 24 a 7531/28) je sice rozhodčí komise povolána, aby rozhodovala o tom, zda propuštění člena záv. výboru z práce bez jejího souhlasu je podle zákona přípustné či nikoliv, není však příslušná judikátně rozhodovati o soukromoprávní účinnosti a platnosti tohoto propuštění, ježto zákonem o záv. výborech působnost tato nebyla na ni přenesena. Na tomto náhledu setrval nss i v tomto případě a musil proto nař. výrok, pokud se týká neplatnosti výpovědi z důvodu porušení § 22 zák. o záv. výborech zrušiti pro nepříslušnost rozhodčí komise podle § 7 zák. o ss. Pokud se výrok o neplatnosti výpovědi opírá o nárok uvedeného zaměstnance podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, musil nss odmítnouti stížnost proti němu podanou jako nepřípustnou a to z těchto důvodů:
Žal. rozhodčí komise neodepřela rozhodnouti o námitkách záv. výboru vznesených proti propuštění Josefa K. podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, nýbrž rozhodla o nich meritorně. Rozhodnutí takové je podle náhledu nss-u projeveného v četných nálezech a usneseních (srv. nál. Boh. A 4723/25) a sdíleného i konfliktním senátem (Boh. A konfl. 38/25) rozhodnutím úřadu správního o nárocích práva soukromého, proti němuž lze se podle § 105 úst. listiny a zák. č. 217/25 domáhati nápravy pořadem práva. Je proto stížnost k nss-u proti takovému rozhodnutí nepřípustná podle § 3 lit. a) zák. o ss. Z té příčiny musil nss stížnost namířenou proti rozhodnutí podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech odmítnouti pro vlastní svou nepříslušnost.

Citace:

Č. 10241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 819-821.