Č. 5951.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení: O dispensi od průkazu způsobilosti pro živnost fotografování podobizen a o rekursní legitimaci živn. společenstva proti udělení dispense takové.
(Nález ze dne 14. října 1926 č. 20297.)
Prejudikatura: Boh. 4820 adm.
Věc: Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Plzni proti ministerstvu obchodu (za zúč. Maxe B. v K. adv. Dr. Fleischer z Prahy) o udělení dispense od průkazu způsobilosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Osp v K. vydala Maxu B. v K. živn. list znějící na »malování, retušování a zvětšování portretů«. Zsp zrušila tento živn. list v základě § 146 odst. 4 živn. řádu, a min. obch. výnosem z 21. listopadu 1923 toto rozhodnutí její potvrdilo. Nss však nál. Boh. 4820 adm. rozhodnutí min. obch. zrušil jako nezákonné.
Mezi tím, co jednáno bylo o zrušení živn. listu, žádal Max B., aby mu udělena byla dispens od průkazu způsobilosti pro živnost fotografování podobizen, při čemž poukazoval na to, že malování, retušování a fotografování podobizen stalo se jeho životním povoláním, o čemž prý svědčí vysvědčení o jeho praktické činnosti v této živnosti u jednotlivých firem, jakož i rozsah vlastní jeho živnosti. Společenstvo vyjádřilo se proti udělení dispense, ježto lze uděliti dispens jen od formálního průkazu způsobilosti, nikoliv od skutečného zaměstnání jako učeň, a poněvadž vysvědčení žadatelem předložená nejsou potvrzena společenstvem. Dále uvádělo společenstvo, že žadatel byl zaměstnán jen v podřadné části fotografické živnosti jako malíř a retušéř a nikoliv v živnosti celé.
Výnosem z 15. července 1924 prohlásila zsp, že uděluje žadateli na základě § 14 c) odst. 2 a 3 živn. řádu dispens od předložení listu tovaryšského, pokud se týče vysvědčení výučného a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské jakož i vysvědčení pracovního za tím účelem, aby mohl nastoupiti a samostatně provozovati živnost fotografie.
Společenstvo podalo proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž zejména vytýkalo, že rozhodnutí není odůvodněno, a že žadatel pracoval jen v podřadných oborech fotografických jako malíř a retušéř, při čemž malování je vůbec živností svobodnou resp. činností živnostenskému řádu nepodléhající.
Min. obch. nař. výnosem vyslovilo především na základě svrchu uvedeného nál. nss-u, že osp právem vydala žadateli živn. list na malování, retušování a zvětšování portretů, ježto jde o živnost svobodnou, a dále zamítlo odvolání společenstva proti udělení dispense, ježto žadatel prokázal ve smyslu § 14 c) odst. 2 a 3 živn. řádu, že se učil a byl zaměstnán po dobu delší 5 let jako pomocník v portretní fotografické živnosti a to v atelieru M. v Lipsku od 30. října 1902 do 31. března 1903, u firmy Š. v Hamburku od 6. července 1903 do 9. ledna 1904, u Ch. B. v Luxemburku od 1. ledna 1908 do 15. srpna 1908 a v Institutu International v Berlíně a v Miláně od 30. března 1909 do 1. května 1914 a v atelieru R. v Záhřebu po dobu 1 roku a 1 měsíce a není ani jiných zákonných překážek, které by zabraňovaly, aby mu byla žádaná dispens udělena.
Proti udělení dispense dle § 14 c) odst. 2 živn. řádu podalo společenstvo stížnost k nss-u.
Při ústním veřejném líčení namítal právní zástupce zúčastněné strany, že stěžující si společenstvo není ke stížnosti na tento soud legitimováno, ježto proti prominutí formálního průkazu způsobilosti dle 3. odst. § 14 c) živn. řádu nemá rekursního práva a tudíž ani práva stížnosti na nss. Vývody tyto neshledal nss správnými, neboť zúčastněné straně udělena byla dispens nejen dle § 14 c) odst. 3. živn. řádu, nýbrž i dle § 14 c) odst. 2., a společenstvo ve stížnosti brojí pouze proti dispensi dle právě cit. odst. 2. udělené, proti níž přísluší mu právo rekursní dle § 116 a) odst. 3. živn. řádu, a tudíž i postavení strany v řízení správním a právo stížnosti k nss-u. Jest bez významu, že úřad i dispens dle odst. 2. § 14 c) udělil žadateli se zřetelem na jeho praktické zaměstnání v živnosti, ačkoliv toto tvoří zákonný předpoklad jen pro udělení dispense dle odst. 3, kde společenstvo rekursního práva nemá, neboť rozhodným zůstává, že jde o dispens udělenou v rámci odstavce druhého, proti níž společenstvo rekursní právo má.
Ve věci samé uvážil nss takto:
Žal. úřad rozhodl se uděliti žadateli dispens od předložení dokladů uvedených v § 14 c) odst. 2 živn. řádu se zřetelem k tomu, že živnosti se učil a byl po dobu delší 5 let zaměstnán jako pomocník v portretní fotografické živnosti. Stížnost připouští, že žadatel byl zaměstnán po dobu delší 5 let v této živnosti, namítá však, že nebyl v dotyčných živnostech zaměstnán při braní fotografických snímků, jež záleží v optickém zachycování podoby na fotografickou desku, nýbrž že v těchto živnostech byl činným jen jako retušéř a malíř. Stížnost však přehlíží, že žal. úřad netvrdí, že žadatel byl zaměstnán v dotyčných živnostech braním fotografických snímků, nýbrž pouze, že v dotyčných podnicích pracoval. Za zaměstnání v živnosti portretní fotografie nelze však pokládati pouze braní fotografických snímků, nýbrž i veškeré další úkony, pokud je jich třeba k zhotovení portretů, tedy i retušování a kolorování portretů.
Nss sice v cit. nál. Boh. 4820 adm. vyslovil, že retušování fotografií není výlučným oprávněním řemeslné živnosti portretní fotografie a může býti opovězeno i jako živnost svobodná, z toho však neplyne, že by za pomocníka v řemeslné živnosti fotografické bylo lze uznati jen toho, kdo v této živnosti je zaměstnán optickým zachycováním podoby osob na fotografickou desku, neboť za pomocníky v této živnosti nutno pokládati i ty, kdož se zřetelem k technické povaze fotografického procesu a k provedené dělbě práce v této živnosti provádějí ještě úkony další, které následují po optickém zachycení podoby na fotografickou desku, a které výrobní proces ukončují, resp. provedené výrobky zdokonalují.
Není proto nezákonným ani vadným, když žal. úřad i tuto další činnost pokládal za zaměstnání v živnosti portretní fotografie, a udělil žadateli s ohledem na ni uvedenou dispens. Nesprávným je také náhled stížnosti, že lze uděliti dispens jen od formálního průkazu způsobilosti, a nikoliv od skutečného zaměstnání v živnosti, neboť zákon sám udělení dispense dle odst. 2. § 14 c) živn. řádu, jež jedině tvoří předmět stížnosti, na určité materielní předpoklady neváže, a pouze požaduje, aby úřad daného mu zmocnění užíval výjimečně. Není tedy předpokladem pro udělení této dispense skutečné vyučení se živnosti.

Citace:

č. 5951. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 425-427.