NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 382.

Chudinství (Čechy): 1. K praxi § 30 zák. domovského. — 2. Nejvyšší správní soud je vázán právním názorem, jejž projevil bývalý vídeňský správní soud nálezem v určité věci vydaným, při dalším rozhodování v téže věci.
(Nález ze dne 15. dubna 1920 č. 2923.)
Věc: Obec Police n. Metují proti zemské správě politické v Praze o náhradu nákladů na chudinské opatřeni Jana Ringla.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec Ledhuj jako dosavadní domovská obec Jana Ringla zakročila 13. ledna 1907 u obce Police n. M., aby jmenovaný dle § 2 novely k zákonu o právu domovském přijat byl do domovského svazku obce Police. Když tato obec přijetí odmítla, protože prý Ringel požíval chudinského opatření, okres. hejtmanství v Broumově na základě stížnosti obce Ledhujské výměrem ze dne 9. dubna 1913 č. 8979 rozhodlo, že podmínky § 2 novely o právu domovském jsou splněny, a že tedy Ringel nabyl domovského práva v Polici. Rozhodnutí toto nabylo právní moci.
Zatím počínajíc 24. února 1908 obec Ledhujská dávala Ringlovi pravidelné chudinské podpory. Dne 24. června 1913 vznesla pak nárok, aby jí obec Police n. M. nahradila výlohy způsobené poskytnutím těchto podpor chudinských v době od 24. února 1908 do 9. dubna 1913 úhrnnou částkou 422 K. Když obec Police nárok ten odmítla, poněvadž šlo o trvalou podporu chudinskou, kterou obec Ledhuj dávala svému příslušníku, jenž bydlel v Polici, takže nešlo o případ § 28 dom. zák., rozhodlo dovolané okresní hejtmanství v Broumově výměrem ze dne 3. září 1913 č. 21799, že obec Police je povinna jako obec domovská dle § 28 dom. zák. obci Ledhuji tyto výlohy částkou 422 K nahraditi, poněvadž se zjistilo, že předpoklady chudinského opatření Ringla byly dány a poskytnuté podpory že byly přiměřeny místním poměrům v obci Polici. V podaném odvolání obec Polička nepopírala, že by Ringl nebyl měl ve sporné době nároků na chudinské opatření, nýbrž namítala toliko jednak, že není tu případu § 28 dom. zák., ježto Ringl nebydlel v Ledhuji, nýbrž v Polici a obec Ledhuj poskytovala mu trvalou chudinskou podporu jako svému příslušníku a nikoli jako přespolnímu, jednak že obec Ledhuj neučinila obci Polici o poskytnutých podporách žádného oznámení. Odvolání toto bylo rozhodnutím místodržitelství ze dne 9. března 1914 č. 9 2570/1 ai 1913 zamítnuto a výměr první instance potvrzen.
Ku stížnosti obce Police, v níž m. j. namítáno, že nebylo zjištěno, zda obec Ledhuj stěžovatelku vyrozuměla o tom, že Ringlovi chudinskou podporu poskytla, býv. správní soud ve Vídni nálezem ze dne 31. října 1914 č. 10561 rozhodnutí to zrušil jako nezákonné s tímto odůvodněním: Obec Ledhuj jako obec domovská byla dle § 22 dom. zákona a § 2 chůd. zák. povinna svého příslušníka Jana Ringla, u něhož nepopřené dány byly předpoklady pro chudinské opatření, tak dlouho opatřovati, dokud jí svazkem domovským náležel. Povinnost ta trvala tedy i po dobu sporu o jeho příslušnost až do té chvíle, kdy pravoplatně bylo vysloveno, že Ringl nabyl domovského práva v obci Polici. Poněvadž rozhodnutí o přijetí do svazku domovského dle § 2 nov. má povahu deklaratorní a působí tudíž nazpět ku dni, kdy vznesen nárok na přijetí, vztahuje se spor o právo domovské svými účinky i na otázku, která z obou obcí od okamžiku vzneseného nároku na přijetí je povinna nésti veřejnoprávní břímě chudinského opatření dotyčné osoby. Z toho plyne, že podpory poskytované dosavadní domovskou obcí po dobu sporu, když dotyčná osoba přijata byla do svazku obce jiné, musí býti ve smyslu zásady §§ 28—30 dom. zákona dřívější obci domovské nahraženy. Přes to bylo však rozhodnutí zrušiti jako nezákonné. Místodržitelství vycházelo totiž z názoru, že obec Ledhuj jako dosavadní obec domovská nebyla povinna obec Polici o poskytnutí chudinského opatření Ringla vyrozuměti. Než ustanovení § 30 dom. zák. dlužno použíti analogicky i na případ, když dosavadní obec domovská poskytuje podporu chudému, ohledně něhož jedná se o přijetí do svazku obce jiné, neboť vzhledem k zpětné působnosti rozhodnutí o přijetí dlužno poskytnouti nové obci domovské možnost, aby v příčině chudinského opatření osoby, o jejíž přijetí se jedná, učinila včas opatření, jaké uzná za vhodno. Jestliže v daném případě obec Ledhuj obci Polici oznámení onoho neučinila, musila by sama nésti následky tohoto opomenutí, a mohla by tedy požadovati náhradu jen oněch nákladů, které by obci Polici byly vznikly každým způsobem i tehdy, kdyby obec Ledhuj své povinnosti byla učinila zadost. Poněvadž místodržitelství vycházejíc z mylného právního názoru opomenulo vyšetřiti, zda obec Ledhuj oznámení ono učinila, kterážto okolnost je významna pro zjištění výše náhrady, již obec Police má poskytnouti, byl správní soud nucen rozhodnutí místodržitelství dle § 7 jako nezákonné zrušiti. V důsledku tohoto nálezu místodržitelství zavedlo ve věci šetření a vyslechlo dva důvěrníky znalé místních poměrů, kteří vypověděli, že opatření Ringlovo bylo by v r. 1908—1913 vyžadovalo v Polici nákladu nejvýše 2 K denně. Obec Police v tomto řízení popírala, že tu byly ve sporné době vůbec podmínky chudinského opatření Jana Ringla, výpovědi důvěrníků prohlásila pak za nespolehlivé a uvedla, že náklad na zaopatření chudého v létech 1908—1913 byl by v Polici činil asi 40—44 h denně.
Na základě těchto šetření zemská správa politická rozhodnutím ze dne 22. září 1919 č. 9 1475/10 ai 1919 odvolání obce Police opětně zamítla, poněvadž konaným šetřením bylo prokázáno, že chudinské opatření Jana Ringla v domovské obci Polici bylo by vyžadovalo většího nákladu, než jaký vzešel chudinskou podporou poskytnutou jemu obcí Ledhují, takže opomenutým vyrozuměním domovské obce Police se strany obce Ledhuje o potřebě chudinského opatření Jana Ringla domovské obci Polici nějaká újma nepovstala.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nejvyšší správní soud — vázán jsa právním názorem vysloveným ve věci nálezem býv. rak. správního soudu ze dne 31. října 1914 č. 10561 — uvážil takto:
Stížnost vykládá si nesprávně smysl tohoto nálezu. Správní soud nerozhodl snad, jak se stížnost domnívá, že obci Ledhuji nepřísluší nárok na náhradu vynaložených nákladů chudinského zaopatření Jana Ringla, poněvadž opomenula vyrozuměti obec Polici n. M. podle analogie § 30 dom. zák. o tom, že jmenovanému poskytla chudinské zaopatření, nýbrž zrušil rozhodnutí býv. místodržitelství ze dne 9. března 1914 č. 9 — 2570/1 ai 13 jako nezákonné z toho důvodu, že místodržitelství vycházejíc z nesprávného právního názoru, že obec Ledhuj jako dosavadní obec domovská k onomu oznámení nebyla povinna, nevyšetřilo, zda takové vyrozumění se stalo čili nic, vyšetření této okolnosti bylo však důležito pro určení výše požadované náhrady, poněvadž, nestalo-li se, mohla by obec Ledhuj požadovati náhradu jen takových nákladů, které by byly obci Polici chudinským opatřením Jana Ringla vznikly na každý způsob i tehdy, kdyby ji obec Ledhuj včas byla vyrozuměla. Jednal tedy žalovaný úřad zcela ve shodě s ustanovením § 7 zákona o správním soudu a s právním názorem vysloveným v citovaném nálezu, když zjistiv, že obec Ledhuj obci Polici o chudinském zaopatření Jana Ringla zprávu nedala, vyšetřoval, jakého nákladu bylo by toto zaopatření vyžadovalo, kdyby obec Police byla bývala vyrozuměna a důsledkem toho byla zaopatření Jana Ringla v kritické době převzala sama. Je tedy, jak mámitka věci rozsouzené tak i výtka, že naříkané rozhodnutí je v rozporu s citovaným nálezem správního soudu, bezdůvodna.
Že ohledně Jana Ringla v kritické době nebylo zákonných podmínek pro poskytnutí chudinského opatření, toho stěžovatelka v administrativním řízení, jež předcházelo rozhodnutí místodržitelství z 9. března 1914 — jak výslovně konstatuje i cit. nález správního soudu — nenamítala. Nemohla tedy námitky této uplatňovati již ani dodatečně v šetření, jež žalovaný úřad konal na základě řečeného nálezu správního soudu a které se omezovalo toliko na zjišťování výše nákladů, jakých by bylo vyžadovalo chudinské opatření Jana Ringla v Polici. Důsledkem toho je uplatňování této námitky v řízení před nejvyšším správním soudem dle § 6 zákona o správním soudu vyloučeno a nemohlo proto býti k ní přihlíženo.
Posléz vytýká stížnost, že slyšení důvěrníci nebyli znalí místních poměrů, a výpovědi jejich že nejsou spolehlivy. Pokud by v tom obsažena byla výtka, že žalovaný úřad nesprávně hodnotil výsledky provedených výslechů, je námitka ta bezpředmětná, neboť žalovaný úřad svému výroku položil za základ nikoli údaje slyšených důvěrníků, nýbrž toliko vlastní udání stěžovatelky, která v podání z 28. července 1919 č. 2419 sama prohlásila, že v Polici zaopatření chudého, ku práci nezpůsobilého člověka v létech 1908—1913 bylo by činilo 40—44 h denně; z tohoto udání pak, kdyžtě obec již, jak uvedeno, nemohla účinně namítati, že tu zákonných podmínek chudinského zaopatření J. Ringla vůbec nebylo — dojista úřad zcela právem dovozoval, že by také chudinské zaopatření Jana Ringla bylo vyžadovalo aspoň tohoto nákladu, jenž — počítaje celou dobu kritickou — je vyšší, nežli činí náhrada přiřčená obci Ledhuji.
Vzhledem k tomu nebylo také důvodů konati další šetření a byla by bezdůvodnou i námitka neúplného zjištění skutkové podstaty, v hoření výtce snad ukrytá.
Bylo tedy stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 257-260.