Č. 8187.

Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní: I. Výhoda, přiznaná v odst. 3. § 186 plat. zák. č. 103/26 důstojníkům absolvovavším tří ročníky vojenské akademie, v tom směru, že se jim při převodu do nových platů tříletá lhůta čekatelská z rozhodné doby neodečítá, přísluší i vojenským inženýrům (odst. 6. cit. §) 8. hodn. tř. (odst. 5. cit. §). — II. Předpis odst. 6 § 186 plat. zák. č. 103/26 se netýká zjištění t. zv. doby rozhodné, které se i u vojenských inženýrů 11.—8. hodn. tř. děje podle pravidla stanoveného v § 185 plat. zák.
(Nález ze dne 18. října 1929 č. j. 18 539.)
Věc: Ing. Karel T. v K. proti ministerstvu národní obrany o převod do platů dle zák. č. 103/26.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, major inženýr ženijního pluku, absolvoval býv. tříletou voj. technickou akademii a 3 letou inženýrskou školu pro důstojníky ve Vídni, pročež mu byla služ. doba propočtena ve 2. postupové skupině a přiznána výhoda absolventa 3leté voj. akademie. Hodnosti majorské dosáhl dnem 28. června 1923, požitků pak 7. hodn. třídy 2. stupně, v nichž ke dni 1. ledna 1926 byl, dnem 1. dubna 1923 se dnem nápadu 16. března 1923.
Příslušná hospodářská správa, převádějíc jej ke dni 1. ledna 1926 do platů dle zák. č. 103/26, vypočetla jeho rozhodnou dobu podle lhůt 2. postupové skupiny, — při čemž s ohledem na absolvování voj. akademie odečetla 2 léta v 11. hodn. třídě ve smyslu čl. 2. zák. č. 152/23, — 22 roky 9 měsíci a 15 dny ,(2 + 4 + 5 + 6 + 3 + 2 roky 9 měsíců), zaokrouhleně 23 roky, a neodečítajíc mu 3letou čekatelskou dobu, plat. zákonem nově zavedenou, zařadila jej dle § 186 cit. zák. do služného stupně e) šesté plat. stupnice s jedním náslužným přídavkem, celkem 28 200 Kč, s vybývající dobou 2 let.
Účtárna intendance zem. voj. velitelství v Brně škrtla při censuře převodového dekretu přiznaná 2 vybývající léta, a st-lovy námitky, že při uznané rozhodné době 23 let, číslem tři beze zbytku nedělitelné, musí 2 roky vybývati, zamítla řečená intendance poukazem na převodové tabulky.
Odvolání podané proti rozhodnutí intendance zamítlo žal. min. nař. rozhodnutuím. — — — —
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Žal. úřad zamítl st-lovo odvolání, protože dospěl k stejnému výsledku, jako řečená intendance, ovšem methodou zcela jinou. Na rozdíl od shora uvedeného původního převodu, provedeného hosp. správou, na němž co do zjištění rozhodné doby ani intendance nic neměnila, použil žal. úřad ustanovení § 186 odst. 6 plat. zák., a vykládaje si je tak, že voj. inženýrům, kteří patřili do 2. post. skupiny, sluší výjimkou z ustanovení § 185 určiti i rozhodnou dobu podle ustanovení § 186 odst. 6, t. j. podle lhůt pro 3. post. skupinu plativších, vypočetl dobu rozhodnou na 24 roků tím, že k 23 letům, podávajícím se pro st-le jak podle 2. tak i podle 3. post. skupiny, připočetl 1 rok čekatelský podle § 23 vl. nař. č. 10/24 — za to však nepřiznal st-li výhodu podávající se z ustanovení § 186 odst. 3, dle něhož u důstojníků, kteří absolvovali 3 ročníky voj. akademie, sluší postupovati, jako kdyby pro ně doba čekatelská nebyla stanovena, nýbrž odečetl z rozhodné doby 24 let 3 léta čekatelská, vycházeje patrně z názoru, že předpis § 186 odst. 6 stanoví v neprospěch voj. inženýrů výjimku také z předpisu § 186 odst. 3. Tím dospívá nař. rozhodnutí sice ke stejnému finančnímu efektu st-lova převodu, ale bez vybývající dvouleté doby, jež byla st-li hosp. správou původně přiznána.
Stížnost namítá, že odečtení 3leté čekatelské doby neodpovídá ustanovení § 186 odst, 3 plat. zák., jelikož st-l absolvoval 3 ročníky voj. akademie, a že mu tudíž přísluší při rozhodné době 23 roků plat šesté plat. stupnice stupně e) s prvním náslužným přídavkem a s vybývající dobou dvou let pro další zvýšení služného. Námitky tyto nejsou sice docela jasně konkretisovány, ale tolik je z nich přece zjevno, že st-l považuje za správný onen převod původní, dle něhož činila rozhodná době pouze 23 roků, ale nebyla o 3 léta čekatelská zkracována. Po názoru nss-u jest dáti stížnosti za pravdu.
St-l byl v den účinnosti zák. č. 103/26 důstojníkem 8. hodn. třídy s požitky 7/2. Podle § 185 plat. zák. sluší při určení doby rozhodné pro stanovení výše služného důstojníků 8. h. tř. postupovati podle obdoby ustanovení § 168 se zřetelem na předpisy platné pro voj. důstojníky. Podle § 168 se za účelem stanovení výše služného zjistí doba, kterou by úředník musil ztráviti v úřednické skupině § 52 služ. pragm. — tedy u důstojníků voj. v post. skupině — ve které jest v den účinnosti zák., aby časovým postupem dosáhl požitků hodn. třídy a plat. stupně, v němž jest v den účinnosti zákona. K takto zjištěné době se připočte započítatelná (započtená) služ. doba v posledním dosaženém plat. stupni. Doba takto zjištěná je dobou rozhodnou.
St-l byl v době, kdy plat. zákon nabyl účinnosti, v 2. post. skupině. Byla tedy dobou rozhodnou pro stanovení výše jeho služného podle shora uvedeného základního pravidla § 185 plat. zák. doba, kterou důstojník 2. post. skupiny musil stráviti, aby časovým postupem dosáhl služného druhého plat. stupně 7. hodn. třídy, již měl st-l v den účinnosti plat. zák., čítajíc k tomu dobu, kterou do dne účinnosti zákona ztrávil v tomto plat. stupni.
Žal. úřad zjistil st-li t. zv. dobu rozhodnou podle pravidel platných pro 3. post. skupinu, opíraje se o ustanovení odst. 6. § 186 plat. zák., v němž shledává pro voj. inženýry normovánu úchylku od převodní zásady § 185 plat. zák. Nss nemohl postup úřadu shledati správným.
Odst. 6. § 186 plat. zák. praví, že u voj. inženýrů (a voj. zvěrolékařů) sluší při převodu postupovati stejně jako u důstojníků služ. kategorií, ve kterých jest pro ustanovení předepsáno úplné středoškolské a kratší než čtyřleté, avšak alespoň dvouleté ucelené vysokoškolské vzdělání ukončené úspěšným výkonem státní, případně přísné zkoušky na vysoké škole.
Vykládati ustanovení to — jak činí žal. úřad — v ten smysl, že se tím ukládá postupovati při převodu voj. inženýrů stejně jako u důstojníků 3. post. skupiny, nelze již proto, poněvadž — nehledíc k tomu, že slovy »služ. kategorie« nelze ani při liberálním výkladu rozuměti postupovou skupinu, — pro důstojníky 3. postup. skupiny jako takové předběžné vzdělání uvedené v odst. 6. § 186 předepsáno nebylo (srovn. § 5 odst. 1 lit. C vl. nař. č. 10/24). Dikce odst. 6. § 186, přimýkající se doslovně k dikci schématu služ. tříd v § 97 plat. zák. a dikci § 103 odst. 2. lit. b) plat. zák., jakož i umístění tohoto předpisu § 186, jenž v předchozích odstavcích 1—5 nemá za předmět zjišťování »rozhodné doby«, nýbrž toliko druhou část převodu, totiž měření rozhodné doby, zjištěné již podle § 185, čekatelskou dobou a lhůtami pro zvýšení služného, stanovenými plat. zákonem, a stanovení služného jako výsledek tohoto měření, nasvědčují tomu, že ustanovení odst. 6. § 186 — přese všechnu svoji nejasnost — netýká se vůbec první části převodu, totiž zjišťování t. zv. doby rozhodné, nýbrž dává direktivu jen pro druhou jeho část, t. j. pro měření rozhodné doby již zjištěné, a to v ten rozum, že u voj. inženýrů (a voj. zvěrolékařů) jest zjištěnou dobu rozhodnou měřiti a nové služné stanoviti podle pravidel daných pro 2. služ. třídu v § 97 a násl. plat. zák. Tomuto výkladu není na závadu ani okolnost, že sporné ustanovení užívá obratu »při převodu« docela všeobecně, uváží-li se zejména, že téhož obratu používá § 186 i v odst. 3., kde zřejmě má na mysli jen druhou část převodu.
Takto-li se vykládá ustanovení odst. 6. § 186, pak nelze v něm shledávati předpis, stanovící pro voj. inženýry co do zjišťování t. zv. doby rozhodné výjimku ze základního pravidla § 185, a sluší tedy i u nich rozhodnou dobu zjišťovati ve smyslu předpisu posléze uvedeného, tedy podle pravidel platných pro onu postupovou skupinu, v níž byli v den účinnosti zákona platového. Nemá tedy v zákoně opory postup žal. úřadu, jenž s odvoláním na ustanovení odst. 6 § 186 zjišťuje st-li rozhodnou dobu podle pravidel platných pro 3. post. skupinu na místo podle pravidel post. skupiny 2. Tím padají ovšem také konkluse, jež úřad z tohoto svého postupu čerpal pro to, aby st-li od zjištěné rozhodné doby odečetl tříletou dobu čekatelskou.
Paragraf 186 v odst. 3 stanoví docela všeobecně, že u důstojníků, kteří absolvovali tři ročníky voj. akademie, sluší postupovati, jako kdyby pro ně doba čekatelská nebyla stanovena. Normuje tu tedy výhodu neodčítání doby čekatelské jako výhodu čistě osobní pro všechny důstojníky, kteří absolvovali tři ročníky voj. akademie, bez ohledu na to, do které služ. třídy plat. zákona patří resp., do které služ. kategorie nebo post. skupiny patřili dříve. Nelze tedy výhody té upírati za uvedeného předpokladu ani důstojníkům kategorií uvedených v odst. 6 § 186, když v tomto odstavci není opory pro názor, že by tento předpis důstojníky kategorií tam uvedených z všeobecné osobní výhody odstavce 3. chtěl vyloučiti.
Z úzké souvislosti věty druhé a první odstavce 3. § 186 je ovšem patrno, že výhoda, o níž je řeč, platí především pro důstojníky uvedené v odst. 1. a 2. tohoto §, tedy pro důstojníky jmenované až včetně do 9. h. tř. Poněvadž však podle odst. 5 § 186 u důstojníků jmenovaných do 8. h. tř. sluší postupovati způsobem uvedeným v předchozím odstavci 4., a tento odstavec odkazuje opět na odstavec 2., sluší použiti ustanovení odstavce 3., který s odstavcem 2. tvoří celek, i na důstojníky jmenované do 8. hodn. tř., a tedy i na st-le.

Citace:

č. 8187. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 286-289.