NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8977.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva okresní. — Řízení správní: * Schvaluje podle § 212 odst. 4 plat. zák. usnesení samosprávné korporace stran úpravy požitků a právních nároků zaměstnanců této korporace, není úřad dohlédací oprávněn ono usnesení motíifikovati, nýbrž může pouze in toto usnesení to schváliti nebo schválení odepříti.
(Nález ze dne 7. ledna 1931 č. 19202/30).
Prejudikatura: Boh. A 5984/26, 6151/26.
Věc: Václav H. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o převod do nového platového systému.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li, jenž byl od 1. září 1900 provisorním, od 1. ledna 1903 definitivním okresním tajemníkem, byla usnesením osk v K. z 2. března 1922 na základě zák. č. 222/20 a prov. nař. č. 666/20 započtena: a) privátní služba jako solicitátora u advokáta Dr. K. od 2. března 1893 do 4. dubna 1896 dvěma třetinami = 2 roky, b) služba jako obecní tajemník v P. = 4 roky 5 měsíců a c) jubilejní rok. Dne 23. května 1927 usnesla se osk převésti požitky okresních úředníků na platový systém zák. č. 103/26, a přiznala st-li, jenž pobíral dosud požitky 9. hodn. tř. 2. stupně, vzhledem k tomu, že zastává místo, jež předpokládá právnické vzdělání, požitky dle služební třídy Ib) platové stupnice 4. stupně d) částkou 39000 Kč s aktivním přídavkem 4200 Kč a výchovným 1800 Kč. Usnesení toto bylo předloženo zsv-u v Praze ke schválení.
Nař. rozhodnutím schválil žal. úřad uvedené usnesení s těmito modifikacemi: Zsv shledal při přezkoumání právního postavení Václava H., že osk započítává jmenovanému z titulu předcházející služby 6 roků 5 měsíců a pro jubilejní rok dobu jednoho roku, což s ohledem na předpisy platné pro státní úředníky se neshledává přiměřeným, a nezapočítává z těchto období ničeho.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná k nss-u.
Výnosem z 19. listopadu 1928 prohlásil žal. úřad, že nenamítá ničeho proti započtení veřejné služby st-lovy jako obecního tajemníka v trvání 4 roků 5 měsíců, načež st-1 prohlásil, že v tomto směru béře svoji stížnost jako bezpředmětnou zpět. Zbývá tudíž přezkoumati výrok žal. úřadu, učiněný v souvislosti se schválením usnesení osk z 23. května 1927, že nelze započtení předcházející služby solicitátorské v trvání dvou: roků vzhledem k předpisům platným pro státní zaměstnance uznati přiměřeným, neboť proti nezapočtení t. zv. jubilejního roku stížnost námitek neformuluje, Při rozhodování o stížnosti byl nss veden těmito úvahami:
Stížnost vytýká především nař. rozhodnutí nezákonnost v tom směru, že žal. úřad překročil meze své pravomoci, poněvadž mohl usnesení osk buď v plném rozsahu schváliti anebo schválení vůbec odepříti, nesměl však obsah usnesení sám změniti a tím projev vůle osk nahradí ti svým vlastním projevem vůle. Této námitce bylo dáti za pravdu.
Podle § 212 odst. 4 plat. zák. vyžaduje opatření podle předchozích odstavců schválení samosprávného úřadu dohlédacího. Z toho plyne, že vůle okresu sama o sobě ještě nestačí, aby přivodila právní účinky osk-í zamýšlené, nýbrž že usnesení její se stává perfektním teprve udělením schválení se strany samosprávného úřadu dohlédacího, jímž se vůle okresu doplňuje a činí způsobilou vyvolati zamýšlený právní účinek. V této činnosti se však vyčerpává pravomoc zsv-u. Z pojmu schválení plyne, že zsv může buď schválení odepříti a tím nechati vůli okresu neúplnou a nezpůsobilou k založení právního účinku, nebo schválení uděliti a tím dokoná ti teprve právní akt způsobilý jeviti ony účinky, že však nemůže sám modifikovati projevenou vůli okresu a něco schvalovati, co osk-í vůbec usneseno nebylo. V daném případě neschválil zsv usnesení osk tak, jak bylo učiněno, nýbrž s určitými modifikacemi; byť i zsv v nař. rozhodnutí sám neprovedl positivní úpravu požitkových poměrů st-lových, jest přece nepochybno, že částečným schválením usnesení osk se stala úprava ona jinak, než jak byla osk-í zamýšlena. Poněvadž ono usnesení tvořilo jeden celek, provedl žal. úřad částečným odepřením schválení ve skutečnosti modifikaci této úpravy, čímž překročil meze své pravomoci, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 8977. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 193-195.