Č. 12094.
Spolkové právo: 1. Před účinností zák. č. 201/1933 mohla býti činnost politické strany, která vyvíjí činnost jako spolek podle zák. č. 134/1867 ř. z. a jejíž zřízení podle předpisů toho spolkového zák. provedeno nebylo zastavena podle 2. odst. § 28 cit. zák. — 2. Výměr okresního úřadu, kterým na základě § 28 spolk. zák. č. 134/1867 ř. z. byla činnost politické strany zastavena, podléhal instančnímu přezkoumání zemského úřadu, a to i tehdy, když o odvolání bylo rozhodováno za účinnosti zák. č. 201/1933.
Řízení správní: 3. »Rozhodnutí« vlády, na jehož základě došlo k zákazu činnosti politické strany před účinností zák. č. 201/1933, není rozhodnutím v technickém slova smyslu. — 4. Usnesení vlády (§ 80 úst. list.), jež se stalo per rollam, není aktem zmatečným.
(Nález ze dne 26. řijna 1935 č. 18603/35.)
Prejudikatura: ad 1. srov. Boh. A 6684/27, 8726/30.
Věc: Německá národní strana (říšská organisace německé národní strany) (adv. Dr. Val. Maresch z Ostí n. L.) proti zemskému úřadu v Praze (vrch. rada pol. správy Frant. Mikula) o zastavení a zákaz další činnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 byla podle § 28 odst. 2 a § 36 zák. o právu spolčovacím z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. a § 113 úst. listiny zastavena činnost organisace »Deutsche Nationalpartek, která se utvořila, aniž splnila předpisy zák. spolk., poněvadž provedení jejího programu — územního sjednocení všech Němců — již pojmově v sobě slučuje snahy násilností a porušuje jak trestní zákon, tak i veřejný pokoj a řád. Činnost německé strany národní byla zastavena dále také proto, že projevila snahu splynutí s německou národně-sociální stranou dělnickou, jejíž činnost současně se rovněž zastavuje. Současně byla zakázána další činnost organisace »Deutsche Nationalpartei« podle čl. 2 a 3 zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 č. 125 Sb., poněvadž její protizákonná existence odporuje veřejnému pořádku, klidu a veřejné bezpečnosti. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, podanému německou národní stranou proti uvedenému výměru okr. úřadu v České Lípě, a výměr ten potvrdil z těchto důvodů: »činnost německé strany národní byla okr. úřadem zastavena na základě rozhodnutí vlády ze 4. října 1933. Poněvadž zák. z 25. října 1933 č. 201 Sb. o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran v § 22 odst. 2 se zákazem činnosti strany, k němuž došlo podle rozhodnutí vlády před účinností tohoto zák., spojuje stejné následky jako se zastavením její činnosti podle tohoto zák. a poněvadž při tom má tento zákon na zřeteli také německou stranu národní, jejíž činnost před vydáním zák. č. 201 /33 Sb. zároveň s činností německé národně-sociální strany dělnické jedině na základě usnesení vlády byla zastavena, stal se zákaz, vyslovený na základě rozhodnutí vlády nař. výměrem okr. úřadu součástí samého zák. a vymyká se tudíž jakémukoli dalšímu adm. pořadu právnímu a úřednímu přezkoumání. Uvedeným ustanovením § 22 odst. 2 cit. zák. dává se také autentický výklad § 28 spolk. zák. v ten smysl, že se výslovně uznává, že bylo možno před vydáním zák. č. 201 /33 Sb. zakročiti proti politickým stranám a tudíž i proti německé straně národní podle zák. spolkového. Ohledně další námitky odvolání, že totiž čl. 2 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. možno použiti jen v případech, které nejsou dosud upraveny zvláštním zákonem a že nemělo se tak státi v případě zastavení činnosti německé strany národní, stačí poukázati na 2. odst. čl. 2, kde se výslovně podotýká, že zvláštní předpisy vydané k ochraně veřejných zájmů označených v odst. 1 zůstávají nedotčeny. Z toho je patrno, že okr. úřad, pokládal-li to za potřebné, mohl bez ohledu na trestní sankci § 36 spolk. zák. vydati zároveň adm. zákaz další činnosti německé národní strany podle čl. 2 a 3 org. zák.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle 2. odst. § 22 zák. z 25. října 1933 č. 201 Sb. »se zákazem činností strany, k němuž došlo podle rozhodnutí vlády před účinností tohoto zák., jsou spojeny stejné následky jako se zastavením její činnosti podle tohoto zák.« V nař. rozhodnutí bylo vysloveno, že toto zákonné ustanovení se vztahuje též na německou národní stranu, poněvadž její činnost byla před účinností zák. č. 201/1933 Sb. zastavena výměrem okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 na základě rozhodnutí vlády ze 4. října 1933. Stížnost hájí naproti tomu názor, že 2. odst. § 22 zák. č. 201/1933 Sb. nelze použiti v konkrétním případě, poněvadž výměr okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 není zákazem činnosti německé národní strany, k němuž došlo podle rozhodnutí vlády před účinností uvedeného zák. Svůj názor odůvodňuje stížnost takto: Výměr okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 podle svého obsahu není rozhodnutím vlády, nýbrž je rozhodnutím okr. úřadu v české Lípě. Podle spisů tohoto úřadu byl — jak stížnost uvádí — uvedený výměr vydán na základě telefonického poukazu zem. úřadu; zda se tak stalo na základě usnesení vlády, je podle názoru stížnosti vedlejší, neboť zákonným předpokladem podle § 22 odst. 2 zák. č. 201/1933 Sb. není usnesení vlády, nýbrž rozhodnutí vlády. Usnesení nelze ztotožňovati s rozhodnutím. Usnesení je jen podkladem rozhodnutí. Rozhodnutí je tu teprve tehdy, když usnesení bylo zúčastněné straně zákonným způsobem sděleno, t. j. v konkrétním případě, když zastavení bylo v Úředním listě vyhlášeno. Nehledíc však k zvláštnímu předpisu 3. odst. § 1 zák. č. 201/1933 Sb., plyne již — jak stížnost uvádí — ze všeobecných zásad správního řízení, že o rozhodnutí vlády může býti řeč teprve tehdy, když usnesení vlády bylo zúčastněné straně výměrem sděleno. Tento výměr může sice vycházeti od podřízeného úřadu správního, musí však obsahovati sdělení, že představuje rozhodnutí vlády (§ 68 vl. nař. č. 8/1928 Sb.). Výměr okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 takového sdělení neobsahuje, a nelze proto na tento výměr použiti ustanovení zák. č. 201/1933 Sb.
Nss se stanoviskem stížnosti nesouhlasí.
Praví-li se v 2. odst. § 22 zák. č. 201/1933 Sb., že »se zákazem činnosti strany, k němuž došlo podíle rozhodnutí vlády před účinností tohoto zák., jsou spojeny stejné následky jako se zastavením její činnosti podle tohoto zák.«, je tím řečeno, že zákaz činnosti strany, k němuž došlo před účinností zák. č. 201/1933 Sb., má tytéž následky jako zastavení činnosti strany podle tohoto zák. tehdy, jestliže k zákazu tomu došlo »podle rozhodnutí vlády«. Předpokládá tedy zákon, že v době, kdy ještě nebyl v účinnosti, t. j. před 31. říjnem 1933, byl povolaným k tomu úřadem vydán zákaz činnosti strany podle právních předpisů tehdy platných a že k zákazu tomu došlo »podle rozhodnutí vlády«, t. j. proto, že vláda »rozhodla«, aby povolaný úřad podle platných právních norem činnost strany zakázal. Jestliže takto došlo k zákazu činnosti strany, jsou s ním spojeny stejné následky jako se zastavením činnosti podle zák. č. 201/1933 Sb., tedy následky uvedené v části 2. tohoto zák., jež s tímto zákazem — kdyby ustanovení 2. odst. § 22 nebylo — by spojeny nebyly. Názor stížnosti, že ustanovení 2. odst. § 22 zák. předpokládá, aby před účinností tohoto zák. byla činnost strany zakázána » rozhodnutím vlády« straně řádně jako rozhodnutí vlády sděleným, nemá opory ve znění zák. Před účinností zák. č. 201/1933 Sb. nedostávalo se vládě zákonné pravomoci, aby činnost politických stran zastavovala; pravomoc ta byla vládě propůjčena teprve uvedeným zákonem. »Rozhodnutí vlády«, kterým by v době před 31. říjnem 1933 byla činnost politické strany zastavena, nebylo by »zákazem činnosti strany«, a nelze proto beze všeho předpokládati, že zákon spojuje právní účinky s vládním aktem, který povahy rozhodnutí nemá. Jak plyne ze znění zákona, jsou účinky ty spojeny se zákazem vydaným úřadem podle zák. k tomu povolaným, arci jen tehdy, když úřad přikročil k tomuto zákazu, řídě se »rozhodnutím vlády«, na které se zřetelem k tehdy platným právním normám nelze pohlížeti jinak, nežli jako na vnitřní pokyn úřední. Výrazu »rozhodnutí« vlády není zde tedy použito v procesně technickém významu, nýbrž označuje se jím ve shodě s názvoslovím § 81 úst. listiny vládní usnesení vůbec. »Rozhodnutí« vlády, o nichž jedná § 81 úst. listiny, nelze všechna zařadili mezi rozhodnutí v procesně technickém smyslu (srov. na př. rozhodnutí o vládních předlohách a j.).
Proti tomu nedá se uváděti pojem rozhodnuti ve smyslu §§ 67 a násl. vl. nař. č. 8/1928 Sb., a to již proto nikoliv, že se toto vl. nař. na vládu nevztahuje, jak bylo vysloveno v nál. Boh. A 12093/35. K tomu je možno ještě poznamenati, že v 3. odst. § 1 zák. č. 201/1933 Sb. označuje se jako »usnesení vlády« správní akt, jemuž povahu rozhodnutí v technickém slova smyslu upříti nelze. 1 z toho je patrno, že terminologii tohoto zák. nelze přikládati rozhodující význam. Jestliže je nesprávný názor stížnosti, že 2. odst. § 22 uvedeného zák. předpokládá, aby činnost strany byla zakázána »rozhodnutím vlády«, t. j. rozhodnutím v procesně technickém slova smyslu, padá tím námitka, že toto »rozhodnutí« mělo býti straně řádně sděleno.
Podle toho, co bylo uvedeno, sluší souhlasiti se stížností v tom, že výměr okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933 není podle svého obsahu rozhodnutím vlády, nýbrž že je rozhodnutím okr. úřadu v České Lípě, nelze však souhlasiti s názorem stížnosti, že na tento výměr se nevztahuje ustanovení 2. odst. § 22 zák. č. 201/1933 Sb. právě proto, že výměr ten není rozhodnutím vlády. Nelze dále souhlasiti s názorem stížnosti, že je vedlejší, zda uvedený výměr okr. úřadu byl vydán na základě usnesení vlády, to jest na základě interního poukazu vlády, kdyžtě právě okolnost, zda k výměru tomu došlo na základě usnesení vlády, je rozhodná pro právní účinky, které s výměrem tím jsou podle zák. spojeny. Na tomto místě sluší jen konstatovati, že stížnost nepopírá, že tu bylo »rozhodnutí vlády« ve smyslu zák. o tom, že má býti činnost německé národní strany zastavena, a že na základě »tohoto rozhodnutí byl vydán výměr okr. úřadu ze 4. října 1933. Nss neshledal pak, že toto zjištění žal. úřadu je v rozporu s obsahem jednacích spisů, v nichž je připiš předsednictva min. rady z 9. října 1933, podle něhož ve schůzi min. rady konané dne 6. října 1933 bylo vzato dodatečně se souhlasem na vědomí, že dne 4. října 1933 byl hlasováním členů vlády per rollam schválen návrh na zastavení činnosti strany »Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartek a »Deutsche Nationalpartek, kdyžtě právě toto rollární »rozhodnutí vlády« má § 22 odst. 2 zák. č. 201/1933 Sb. na mysli, jak plyne z materialií k tomuto zákonu.
Zástupce stížnosti, dovolávaje se § 80 úst. listiny, popíral existenci usnesení vlády ze 4. října 1933 z té příčiny, že se stalo rollárním hlasováním. Lze ponechati stranou otázku, zda § 80 úst. list. klade váhu na osobní přítomnost členů vlády při hlasování, či není-li důraz položen spíše na kolegiálni způsob tvořenu vůle vlády a na předpis o quorum. Neboť i kdyby rollární hlasování bylo pokleskem formálním, není tento poklesek toho významu, že by činil usnesení zmatečným, tedy právně neexistentním, kdyžtě essentiale, totiž souhlasný projev vůle potřebného počtu členů vlády, je mimo spor. Po těchto úvahách nenalezl nss překážky bránící použití § 22 zák. č. 201/1933 Sb.
Navazujíc v dalších svých vývodech na popíraný právní názor, že ustanovení 2. odst. § 22 zák. č. 201/1933 Sb. dopadá na zákaz činnosti německé národní strany, který byl vysloven výměrem okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933, namítá stížnost, že bylo povinností žal. zem. úřadu, aby o odvolání, jež bylo podáno proti tomuto výměru, rozhodl meritorně a aby zkoumal, zda jsou dány skutkové předpoklady pro zákaz podle § 1 uvedeného zák. Je souhlasiti s názorem stížnosti, že výměr okr. úřadu ze 4. října 1933, kterým na základě § 28 odst. 2 a § 36 spolk. zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. a § 113 úst. listiny byla zastavena činnost německé národní strany a zároveň na základě čl. 2 a 3 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. byla další činnost této strany zakázána, podléhal se zřetelem k ustanovení 1. odst. čl. 8 cit. zák. o org. pol. správy, jakož i k uvedeným ustanovením spolk. zák., dalšímu distančnímu postupu na zem. úřad. To vyslovil nss již v usnesení ze 13. února 1934 č. 21249/331, na něž se ve stížnosti také poukazuje. Než nss neshledal, že se žal. úřad v tomto směru prohřešil tak, že by nař. rozhodnutí musilo býti zrušeno pro nezákonnost nebo podstatnou vadu řízení. Žal. úřad vyslovil sice v nař. rozhodnutí právní názor, že zákaz okr. úřadu v České Lípě ze 4. října 1933, vydaný na základě rozhodnutí vlády, stal se součástí zák. č. 201/1933 Sb. a vymyká se tudíž i dalšímu adm. pořadu právnímu a úřednímu přezkoumání; z tohoto právního názoru nevyvodil však důsledků, neboť odvolání podané proti uvedenému výměru 1. stolice neodmítl, nýbrž vyřídil je meritorně, vysloviv, že úřad 1. stolice mohl zakročiti proti politické straně na základě předpisů spolk. zák. a zakázali další činnost této strany podle čl. 2 a 3 zák. o organisaci politické správy. Je tedy neodůvodněná výtka stížnosti, že žal. úřad o odvolání z výměru 1. stolice meritorně nerozhodl.
S názorem stížnosti, že bylo povinností žal. úřadu, aby zkoumal, zda jsou dány skutkové předpoklady pro zákaz podle § 1 zák. č. 201/1933 Sb., souhlasiti nelze. Již výše bylo uvedeno, že 2. odst. § 22 zák. č. 201/ 1933 Sb. předpokládá, že v době, kdy tento zákon nebyl ještě v účinnosti, byl povolaným k tomu úřadem vydán zákaz podle právních norem tehdy platných a že k zákazu tomu došlo »podle rozhodnutí vlády«, které má povahu vnitřního pokynu úředního. V uvedeném ustanovení zákonném není řeči o tom, že by zákaz vydaný v době před účinností zák. o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran musil býti opřen o tutéž skutkovou podstatu, kterou předpokládá vládní akt, vydaný podle ustanovení § 1 tohoto zák. Se zřetelem na znění 2. odst. § 22 zák., o jehož výklad jde, bylo procesní povinností odvolacího úřadu, aby zkoumal, zda před účinností uvedeného zákona byl povolaným k tomu úřadem podle právních norem tehdy platných vydán zákaz činnosti strany a zda k tomuto zákazu bylo přikročeno na základě usnesení vlády. Další povinnost úřadu ze zákona dovoditi nelze.
Stížnost, obracejíc se dále proti nař. rozhodnutí, pokud jest opřeno o ustanovení čl. 2 a 3 zák. č. 125/1927 Sb., namítá, že o toto ustanovení zákonné nelze opříti zákaz činnosti politické strany, jestliže zákaz ten lze založiti na předpisech spolk. zák. To plyne podle názoru stížnosti z 2. odst. čl. 2 cit. zák. o organisaci politické správy. Nss nemohl vejíti na věcné přezkoumání uvedené námitky stížnosti, neboť v ní vůbec není brojeno proti druhému důvodu, o nějž se žal, úřad opírá, a který sám o sobě k odůvodnění nař. rozhodnutí stačí, to jest že zákaz vydaný úřadem 1. stolice byl po právu opřen o ustanovení spolk. zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. I kdyby však bylo lze vzhledem k tenoru stížnosti vyčisti z ní námitku, že činnost politické strany, která se jako spolek podle předpisů spolk. zák. neutvořila, zakázati nelze, sluší k tomu uvésti, že politické strany z výše cit. zák. spolk. vyňaty nejsou, a není proto právního důvodu, proč by činnost politické strany, která vyvíjí činnost jako spolek a jejíž zřízení jako spolku podle předpisů spolk. zák. provedeno nebylo, nemohla býti zastavena podle 2. odst. § 28 cit. zák. spolk.
Podle běžných definic — zák. č. 134/1867 ř. z. definice nemá — rozumí se spolkem dobrovolné, trvalé spojení několika osob v organismus, samostatnou osobnost representující, k dosažení některého účelu životního. Všechny tyto pojmové znaky má útvar, který se označuje názvem »politická strana«, a vztahují se proto i na ni předpisy uvedeného zák. spolk., kdyžtě mezi výlukami uvedenými v §§ 2 a 3 tohoto zák. politické strany uvedeny nejsou a ani v jiném zákonném předpisu není stanoveno, že předpisům spolk. zák. nepodléhají. Politické strany ovšem — jak je všeobecně známo — se zpravidla předpisům spolk. zák. nepodrobují a přes to zákonodárství popřevratové jim přisuzuje určité funkce oficiální. Na př. volební řády, zák. o volebním soudě, zák. o stálých seznamech voličských existenci politických stran mlčky předpokládají, ani slovem se však nezmiňují o tom, na jakém právním základě mají býti organisovány. I když tyto právní normy přijímají politické strany v té podobě, jakou fakticky mají, nemůže tím nic býti změněno na tom, že jde o organisace, na něž předpisy cit. zák. spolk. dopadají. Zmíněné faktum, že totiž politické strany podle spolk. zák. zpravidla organisovány nejsou, nemůže nic změniti na platném stavu zákonném. Nss, uvažuje o věci jen s hlediska zák., nemohl nalézti nezákonnost v tom, že žal. úřad potvrdil zákaz vydaný před účinností zák. č. 201/ 1933 Sb. na základě § 28 spolk. zák., podle jehož druhého odstavce mohou sdružení, jež se utvoří nešetříce předpisů spolkového zákona, býti zakázána.
Názor, k němuž nss v tomto směru dospěl, je na jedné linii se stanoviskem zastávaným v dosavadní judikatuře (Boh. A 6684/27, 8726/ 30), podle které politické strany existují dosud jen fakticky, tedy nikoliv jako útvary právní. Má-li takový faktický útvar všechny pojmové znaky spolku podle zák. č. 134/1867 ř. z., dopadá i na něj ustanovení druhého odstavce § 28 tohoto zák. Zda předpisu § 28 spolk. zák. lze použiti na politickou stranu i za účinnosti zák. č. 201/1933 Sb., v tomto případě řešiti není třeba. Je-li však nař. rozhodnutí kryto cit. předpisem spolk. zák., odpadá otázka, zda je kryto také čl. 2 a 3 zák. č. 125/1927 Sb. —

1. Uveřejněno v dodatku 1. tohoto ročníku pod č. 479.*)